čtvrtek 20. října 2011

PŘÍSLOVÍ - 20.kapitola



20.KAPITOLA

1 Víno je drzoun a pivo křikloun;
kdo za ním vrávorá, nezmoudří.

2 Jako když lev řve, král hrůzu nahání;
svůj život ohrožuje, kdo jej popudí.

3 Upustit od sporu je člověku ke cti,
rozčilovat se umí každý hňup.

4 Na podzim lenoch orat nechce,
o žních bude žebrat zbytečně.

5 Rada v srdci člověka je voda hluboká,
kdo je rozumný, ji umí načerpat.

6 Svou vlastní oddaností se kdekdo holedbá,
věrného muže však aby pohledal.

7 Spravedlivý je, kdo žije v poctivosti;
šťastní budou jeho potomci!

8 Král sedí na trůnu, aby soudil,
všechno zlo svým zrakem rozhání.

9 Kdo může říci: Mám čisté srdce,
od hříchu jsem se oprostil?

10 Dvojí metr a dvojí závaží –
Hospodinu se hnusí obojí.

11 I na dětech se podle chování pozná,
jak čistá a upřímná je jejich povaha.

12 Slyšící ucho, vidoucí oko –
obojí učinil Hospodin.

13 Nemiluj spánek, ať nezchudneš;
otevři oči, ať se nasytíš.

14 „Špatné, moc špatné,“ říká, kdo kupuje,
a jen co popojde, už si pochvaluje.

15 Někdo má zlato a perel hromady,
nejdražším klenotem jsou moudré rty.

16 Vezmi plášť tomu, kdo ručí za cizího,
když ručí za cizinku, vezmi si zástavu.

17 Ten, komu pokrm ze lži lahodí,
skončí s ústy plnými kamení.

18 Podpoř své úmysly dobrou radou,
nech se poučit, než začneš boj.

19 Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí;
s tlučhubou neměj co do činění.

20 Kdo zlořečí otci nebo matce,
toho svíce zhasne v temnotě.

21 Rychlé zbohatnutí na začátku,
žádné požehnání na konci.

22 Nikdy neříkej: „Tu křivdu pomstím,“
čekej na Hospodina – ten ti pomůže.

23 Dvojí závaží se Hospodinu hnusí;
falešné váhy se mu nelíbí.

24 Hospodin řídí lidské kroky;
který člověk své cestě rozumí?

25 Je v pasti, kdo něco chvatně prohlásil za svaté
a teprve potom přemýšlel.

26 Moudrý král se vypořádá s darebáky:
nechá je drtit pod koly.

27 Hospodinovou svící je duch člověka –
vše, co je skryté, prozkoumá.

28 Láska a věrnost ať opatrují krále,
jeho trůn ať podpírá laskavost.

29 Chloubou mládenců je jejich síla,
ozdobou starců šediny.

30 Modřiny a boule vydrhnou špatnost,
rány zasáhnou hluboko do nitra.

Zdravím vás a doufám, že se vám naše společné čtení knihy Přísloví zamlouvá.

Dnes jsem si vybrala verš 12: "Slyšící ucho, vidoucí oko - obojí učinil Hospodin."

Uvědomujeme si, že vše co kolem sebe vidíme stvořil Bůh? Že každý strom, každé zvíře a v neposlední řadě i člověk je výtvorem Boha?

Ve škole do nás hustí jako jedinou možnost, jak vše vzniklo, evoluci. Ale řekněte mi, jak může z něčeho neživého vzniknout tohle všechno. Ta rozmanitost, ta složitost.............jak mohla vzniknout duše v každém z nás? Byla jsem na jedné přednášce, kde se právě probírala složitost člověka. Jako příklad bylo použito právě oko. Neskutečné. Jak si můžeme myslet, že to mohlo vzniknout jen tak. Jak může funguovat tak složitý mechanismus tím, že vznikne jen na základě pokusu a omylu z neživé hmoty?

Slyšela jsem projevy tipu, že křesťané musí mít obrovskou víru, aby věřili v Boha. Ale já si myslím, že i ostatní musí mít obrovskou víru, aby uvěřili tomu, že za tím vším je evoluce. Přitom Bůh nám v Bibli říká, kdo to všechno stvořil. A protože věřím, že Bible je hodnověrný zdroj, nemám proč váhat. Bůh tu říká, že stvořil slyšící ucho a vidoucí oko. Stvořil je. Věřím tomu a jsem šťastná, že to tak učinil. Je totiž moc krásný pohled na svět, když se díváte na rozkvetlou louku, posloucháte zpěv ptáků a v tom všem cítíte Boží lásku a blízkost.

Monika

středa 19. října 2011

PŘÍSLOVÍ - 19.kapitola


19. KAPITOLA

1Lepší chudý poctivec
než prolhaný pitomec.

2Nadšení bez poznání nestačí,
zbrklý se dopouští mnoha chyb.

3Člověk padá pro vlastní hloupost,
v srdci má ale na Hospodina zlost.

4Boháč má přátel habaděj,
chuďas je opuštěn bez přátel.

5Křivopřísežník trestu neujde,
neunikne, kdo šíří lež.

6Štědrého člověka si mnozí předcházejí,
s tím, kdo rozdává, se každý přátelí.

7Chuďase nesnáší ani jeho bratři –
tím spíše se mu vyhnou přátelé!
Snaží se najít slova, ale zbytečně.

8Kdo se má rád, snaží se získat rozum,
kdo rozvahy se drží, štěstí dosáhne.

9Křivopřísežník neujde trestu,
kdo šíří klam, ten zahyne.

10Tupci nesluší žádný přepych,
tím méně otroku vláda nad pány.

11Prozíravost brání člověku se hněvat,
promíjet vinu je jeho ozdoba.

12Králova zlost – to je lví řev,
jeho přízeň – rosa na trávě.

13Tupý syn je neštěstím svého otce,
hašteřivá žena pak crčení bez konce!

14Dům a majetek bývá po rodičích,
rozumnou ženu však dává Hospodin.

15Lenost ukolébá člověka k spánku;
kdo je váhavý, zůstane o hladu.

16Kdo dbá na přikázání, dbá na vlastní duši;
komu je lhostejné, jak žije, zahyne.

17Kdo pomáhá chudým, půjčuje Hospodinu;
on sám mu jeho dobrodiní odplatí.

18Napravuj syna, dokud máš naději,
jeho smrt nechtěj dopustit.

19Vztekloun zasluhuje potrestání;
ušetříš-li ho, zkazíš ho ještě víc.

20Poslechni radu, přijmi poučení,
abys byl příště moudřejší.

21Člověk má v srdci mnohé plány,
stane se ale, co chce Hospodin.

22Po člověku se žádá, aby byl laskavý;
lépe je být chudák nežli podvodník.

23Úcta k Hospodinu přináší život;
v sytosti a klidu pak člověk může spát.

24Lenoch k talíři natáhne ruku,
k ústům ji už ale nezvedne.

25Nabij drzounovi, a prosťáček zmoudří,
pokárej rozumného, a dojde poznání.


26Napadá otce, vyhání matku
syn hanebný a nestoudný.

27Přestaň, synu, naslouchat poučení,
a zabloudíš od slov poznání.

28Ničemný svědek se vysmívá právu,
ústa darebáků hltají hanebnost.

29Na drzouny čekají soudy,
na hřbety tupců rány.



Verš 2 říká: 2Nadšení bez poznání nestačí, zbrklý se dopouští mnoha chyb.

Moje děti byly vždycky nadšené, když si vybraly nějaký nový kroužek. Strašně moc tam chtěly chodit, slibovaly hory doly ... Ať to byl klavír, kytara, karate ... Koupily se elektrické klávesy, kytara, kimono - byli jsme rádi, že naše děti lákají takové pěkné věci. Jenže dlouho jim to nevydrželo. Začátky byly fajn, seznamováni s nástroji nebo cvičením bylo ještě v pořádku, ale jakmile přišel čas na trénování, opakování a učení se nových věcí - najednou bylo nadšení pryč. Nejradši by hned během první hodiny uměli ty nádherné skladby na klavír, taky zahrát rokenrol na kytaru a mít černý pásek v karate během pár hodin...
A protože se nesnažili dostatečně, dopouštěli se hodně chyb. A to byl začarovaný kruh - protože když jim to moc nešlo, o to míň je to bavilo ...

I já jsem často zbrklá a dělám chyby. Některé věci bych měla ráda rychle, pokud možno hned teď, a protože se nesoustředím, tak chybuji. Spěchám a mám pocit, že všechno už vím, takže potom bývám překvapená, že vlastně nevím nic ...

Stejně je to s naší vírou. Když nemáme chuť učit se nové věci, studovat Bibli a pilně se tomu věnovat, jsme zbrklí a děláme chyby - hřešíme. Naše počáteční nadšení, kdy jsme v Boha uvěřili, a chtěli jsme se o něm dozvědět co nejvíc, je najednou pryč. Můžeme se mylně domnívat, že už přece Bibli známe, klidně bychom mohli odříkávat verše zpaměti ... Ale NIKDY nemůžeme říct, že máme plné poznání, že už všechno víme.

Kolikrát mě překvapuje, když pročítám verše v Bibli, že verš, který jsem předtím četla už třeba desetkrát, tak najednou po jedenácté v něm najdu úplně něco nového, něco, co mě předtím vůbec nenapadlo. Ale taky se může stát, že nám připadá, že některé verše znamenají určitou věc, a potom když studujeme s dalšími lidmi, vidíme, že jsme se mýlili. Že jsme byli zbrklí ve svém poznávání a mohli bychom udělat chybu. Proto je tolik důležité, aby měl člověk k nadšení zároveň i touhu poznávat, protože jedině tak se může vyhnout tomu, že by chyboval.

Proto je důležité, abychom pravidelně studovali Bibli, protože jinak bychom mohli dopadnout jako naše děti - dostali bychom se do začarovaného kruhu - "netrénovali" bychom pravidelně a o to míň by nás to potom bavilo.

Krásný den,
Pavla




úterý 18. října 2011

PŘÍSLOVÍ - 18.kapitola



18.KAPITOLA

1 Samotáři jde jen o vlastní choutky,
každou rozumnou radou pohrdne.

2 Tupec nijak nestojí o rozumnost –
chce jen vyklopit, co má na srdci.

3 Kam přijde darebák, přijde i pohrdání,
za ním pak hanba a potupa.

4 Hluboká voda jsou slova úst některých,
zurčící potok, pramen moudrosti.

5 Stranit darebákovi jistě není dobré,
natožpak nevinného o právo připravit.

6 Tupcova ústa spěchají k hádkám,
jeho rty po výprasku volají.

7 Tupci jsou jeho ústa záhubou,
rty jsou mu pastí smrtelnou.

8 Pomluvy se tváří jako pamlsky,
hluboko do nitra ale padají.

9 Kdo při své práci lenoší,
od kazisvěta se příliš neliší.

10 Hospodinovo jméno je pevnou věží;
spravedlivý se uchýlí do jeho bezpečí.

11 Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí,
nepřekonatelnou zdí je v jeho představách.

12 Pýcha předchází pád,
slávu předchází pokora.

13 Kdo odpovídá dřív, než vyslechne,
hloupost projevuje k vlastní ostudě.

14 Lidský duch dovede unést nemoc,
ztrápený duch se však nedá vydržet.

15 Rozumné srdce nabývá poznání,
moudré uši prahnou po vědění.

16 Dar otvírá člověku dveře,
i před velikány jej přivede.

17 První, kdo líčí spor, se zdá být v právu,
příchod druhého jej ale prověří.

18 Los dokáže ukončit sváry,
i mocné dovede rozsoudit.

19 Ukřivděný bratr se uzavře jak město,
rozepře působí jako hradní závory.

20 Ovocem svých úst si každý naplní břicho,
úrodou vlastních rtů se každý nasytí.

21 Jazyk má moc nad smrtí i životem,
kdo rádi mluví, jedí jeho ovoce.

22 Kdo našel manželku, ten našel štěstí,
Hospodin jej svou přízní obdařil.

23 Chudák poníženě prosí,
boháč odpovídá hrubostí.

24 Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě;
bližší než bratr je ale ten, který miluje.

Přemýšlela jsem, který verš dneska vybrat a jeden se mi přímo nabízí, protože vystihuje rodinnou situaci, která u nás právě probíhá. Takže:

První, kdo líčí spor, se zdá být v právu, příchod druhého jej ale prověří. Přísloví 18:17

Přítelkyně mého bratra má své problémy, které bych tu nerada probírala, ale právě to asi způsobuje, že šíří problémy i dál. A teď to vygradovalo sporem mezi ní a mou mamkou. Ani v nejhorší pubertě jsme si nikdo nedovolili s mojí mamkou mluvit tak, jak to ona přítelkyně už párkrát zkusila a tak se bohužel ocitla v situaci, kdy nějak nevíme, jak se k ní chovat. Ale abych přešla k dnešnímu verši, který jsem vybrala. Můj bratr dostává informace v první řadě od své přítelkyně a tudíž jsou už svým způsobem zkreslené. Mohu to tak říci s jistotou, protože je pak sám překvapený, když se dozví i od jiných, jak situace skutečně probíhala. Že to není tak černobílé, jak mu to bylo původně nastíněno.... A co si pak o tom má myslet. Komu má věřit a co s tím dál? Věřím, že to je pak dost nepříjemná situace do které se nikdo rád nedostává.

A tak bychom se vždy měli zamyslet, zda to, co ostatním říkáme je skutečně tak, jak se to přihodilo, jak bylo co řečeno a míněno. Protože pokud přijde někdo druhý, který to popíše jinak, ztrácí to na věrohodnosti a my se dostáváme do nepříjemné situace. Proto se v Bibli píše, že člověk by měl mít dva svědky pro svá nařčení, aby se vyvarovalo tvrzení proti tvrzení. (Matouš 18:16, 1.Timoteus 5:19).

A jelikož Ježíš říká, že by naše ano mělo znamenat ano a ne zase ne, kniha Přísloví je zase plná veršů o proradném jazyku....mělo by pro nás být závazné, co vypouštíme ze svých úst. Ostatní nás podle toho budou vnímat a zařazovat si mezi ty, kterým věřit a na které si dát pozor. A co Bůh? Co myslíte, kam si nás zařadí on, který o nás ví naprosto vše?

Hezký večer,
Monika

pondělí 17. října 2011

PŘÍSLOVÍ - 17.kapitola


17. KAPITOLA

1Lepší je suchý kus chleba v klidu
než dům plný masa a sváru.

2Chytrý sluha bude pánem nezdárného syna,
s jeho bratry se o dědictví podělí.

3Na stříbro je tyglík a na zlato pec,
lidské srdce však zkoumá Hospodin.

4Zlý člověk dá na ničemné řeči,
lhář poslouchá zlé jazyky.

5Kdo zesměšňuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
škodolibý člověk trestu neujde.

6Korunou starců jsou jejich vnuci,
ozdobou synů otcové.

7Hlupáku nesluší vznešená slova,
tím méně urozeným lživá řeč.

8Úplatek působí jako zaříkadlo:
úplatkáři se daří, kam se obrátí.

9Kdo stojí o lásku, přikrývá všechny viny,
ten, kdo je připomíná, rozeštve přátele.

10Na rozumného více zapůsobí výtka,
než kdyby tupci stokrát nařezal.

11Na nic než na vzpouru zlosyn nemyslí,
bude však navštíven poslem ukrutným.

12Raději narazit na zuřivou medvědici
nežli na hlupáka s jeho tupostí.

13Kdo odplacuje zlem za dobro,
jeho dům už nikdy neopustí zlo.

14Začátek hádky je protržení hráze –
raději přestaň, než spor propukne!

15Omlouvat ničemu i odsoudit poctivého –
obojí se Hospodinu hnusí nastejno.

16K čemu jsou peníze v rukou tupce?
Když nemá rozum, moudrost nekoupí!

17Přítel miluje za všech okolností,
bratr se rodí pro chvíle trápení.

18Přišel o rozum, kdo rukou upíše se,
kdo za bližního složí záruku.

19Kdo se rád hádá, ten rád hřeší,
kdo si otvírá ústa, říká si o potíž.

20Kdo má falešné srdce, nenajde štěstí,
kdo má křivý jazyk, špatně dopadne.

21Kdo zplodil tupce, má důvod k žalu,
hlupákův otec radost nepozná.

22Radostné srdce – nejlepší lék,
ztrápený duch je kostižer.

23Darebák přijímá tajné dary,
aby cesty práva podvrátil.

24Rozumný má moudrost přímo před sebou,
oči hlupáka ji v celém světě nenajdou.

25K mrzutosti je otci tupý syn,
svou matku naplňuje hořkostí.

26Pokutovat nevinného jistě není dobré,
natož bít urozené, když jednají poctivě.

27Kdo získal poznání, ten šetří slova,
rozumný člověk se umí ovládat.

28I hlupák, mlčí-li, za moudrého je brán,
rozumně vypadají ústa zavřená.


Líbí se mi hned první verš: 1Lepší je suchý kus chleba v klidu, než dům plný masa a sváru.

Je lepší suchý chleba nebo maso? Moje děti by zajisté odpověděli: masíčko :-) a většina z nás, pokud nejsme vegetariáni, asi také.

Jenže toto přirovnání není jen o chlebu a mase - k chlebu je přidán klid a k masu svár. Teď už bychom asi volili jinak.
Já osobně nemám ráda hádky ani křik. To samozřejmě neznamená, že se u nás doma nedohadujeme, že nikdy nezvýšíme hlas. Ale já i můj manžel máme rádi pohodu a klid. Můj muž asi proto, že se jeho rodiče doma často hádali a on, když byl malý, radši zalézal do nějakého koutu nebo části domu, kde hádající se rodiče neslyšel.

Já to zase měla naopak - moji rodiče se skoro nikdy nehádali. Asi tedy samozřejmě hádali, ale tak, abychom ani já ani moje sestra toho nebyly přítomny. Jenom jednou jsme byly svědky jejich hádky, a to jsme potom se sestrou probrečely půl noci, protože jsme na hádání nebyly zvyklé a měly jsme strach, že hádka rovnou vede k rozvodu. A tak ani já netoužím po tom mít dům plný sváru a hádek. Když máme s Honzou spor, není mi z toho duchovně ani fyzicky dobře. Jediný klad, který to má, že jsem schopná vycídit půl domu (při rozčílení totiž uklízím a uklízím ... ) :-).

Nejsem tedy zvyklá mít doma nějakou "Itálii", a proto mě jakékoliv dohadování rozhodí. A můžu mít na stole klidně skvělý smažený kuřecí řízek, který miluju, a i přesto se cítím špatně.
Když je doma klid, pohoda, prostě tak nějak "milo", opravdu bych snědla i špenát, který nemám ráda. Bůh ví, jaká přirovnání má vybrat. Ví, že my, lidé, si jídlo opravdu umíme užít a že nám zazáří oči, když je nám na stůl předloženo naše oblíbené jídlo. Jenže ta volba mezi svárem a klidem je jasná. Každý z nás radši zvolí klid a oželí tu dobrotu předloženou na talíři.

Ve verši 14 je psáno, že14Začátek hádky je protržení hráze –raději přestaň, než spor propukne!
To je obrovská moudrost a člověk se musí dobře sebeovládat, aby dokázal zarazit hádku. Většinou se hádáme proto, že s něčím nesouhlasíme, že si jsme jistí, že ta naše "pravda" je prostě pravdivější. A proto nemáme touhu hádku přerušovat nebo zastavovat. My chceme přece druhému dokázat, že máme pravdu! Jenže dokážeme druhému říkat svůj názor, aniž bychom museli zvyšovat hlas? Dokážeme být naprosto klidní a dokážeme diskusi ukočírovat? Pokud ne, je v tuto chvíli lepší přestat, protože potom člověk většinou řekne věci, kterých později lituje.

A Bůh to ví, proto nám radí, abychom byli opatrní. Hádku přirovnává k protržené hrázi - tu také nikdo nezastaví, žene se dopředu a ničí, co jí přijde do cesty. Stejně se chováme my při hádce, zůstane po nás zloba, křik, zlá slova, která nemůžeme vzít zpátky. Bůh je moudrý, a pokud my v určitých situacích moudří nejsme, měli bychom si jeho slova připomínat, určitě nám to pomůže.

Krásný den,
Pavla

neděle 16. října 2011

PŘÍSLOVÍ - 16.kapitola



16.KAPITOLA

1 Člověk si může lámat hlavu,
vhodnou odpověď však dává Hospodin.

2 Člověk má všechny své cesty za čisté,
jeho pohnutky však zkoumá Hospodin.

3 Hospodinu svěř všechny své činy,
tvoje úmysly se potom naplní.

4 Hospodin učinil vše pro svůj záměr,
také i darebáka pro zlý den.

5 Hospodinu je každý nadutec ohavností,
trestu neujde, buď si jist.

6 Láskou a věrností se usmiřuje vina,
úctou k Hospodinu se vyhneš zlu.

7 Když se Hospodinu něčí cesty líbí,
i jeho nepřátele s ním nakonec udobří.

8 Lepší je málo se spravedlností
než ohromné zisky s bezprávím.

9 Člověk přemítá v srdci o své cestě,
jeho kroky však řídí Hospodin.

10 Prorocký výrok patří na rty krále,
při soudu nesmí jeho ústa pochybit.

11 Hospodin má poctivé míry i váhy,
všechna závaží ve váčku pečlivě odměřil.

12 Páchat zlo je pro krále ohavností –
vždyť je to spravedlnost, co drží trůn!

13 Spravedlivé rty se králům líbí,
milují ty, kdo mluví upřímně.

14 Králova zloba je posel smrti,
moudrý člověk ji ale utiší.

15 Úsměv na tváři krále znamená život,
jeho přízeň – dešťový oblak na jaře!

16 Získat moudrost je nad ryzí zlato,
nad stříbro nejčistší je získat rozumnost.

17 Cesta upřímných vede pryč od zla;
kdo hlídá svou cestu, svou duši uchrání.

18 Pýcha předchází pád
a namyšlenost zkázu.

19 Lepší je sdílet porobu s pokornými
nežli se s pyšnými dělit o kořist.

20 Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí,
kdo doufá v Hospodina, je blažený!

21 Kdo má moudré srdce, je znám svou rozumností,
výřečné rty přesvědčivosti dodají.

22 Pramen života má ten, kdo má rozum,
vlastní hloupost je trestem hlupáků.

23 Srdce moudrého dohlíží na jeho ústa,
jeho rtům dodá přesvědčivosti.

24 Laskavá slova jsou jako plástev medu,
jak balzám na duši, celému tělu lék.

25 Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.

26 Člověk nádeničí, protože musí,
jeho vlastní hlad ho pohání.

27 Ve špíně se hrabe ničema,
na jeho rtech jako by oheň plál.

28 Zvrácený člověk rozsívá sváry,
pomlouvač rozeštve i dobré přátele.

29 Násilníci i svoje druhy klamou,
aby je zlákali na cestu nedobrou.

30 Kdo mhouří oči, vymýšlí zvrácenosti,
kdo svírá rty, osnuje špinavost.

31 Korunou krásy jsou šediny –
kdo žijí spravedlivě, ti ji obdrží.

32 Je lepší být trpělivý než velký silák,
je lepší se ovládat než města dobývat.

33 Člověk si může házet losem do klína,
všechno rozhodování je však od Hospodina.

Kde dneska vlastně začít, v této kapitole je tolik Boží moudrosti, že nevím, který verš vypíchnout. Všechny se hodí do našich životů. Všechny se nás týkají, ať je jakákoliv doba.

Já osobně zde mám podtržený verš č. 3 "Hospodinu svěř všechny své činy, tvoje úmysly se potom naplní." A říkám si přitom - opravdu se za všech okolností nechám vést Bohem? V minulosti jsem tu určitě psala o tom, že člověk má tendence si vše dělat po svém. A spoléhat se také jen na sebe. Ono v dnešní době je to strašně moderní - dávat na první místo sám sebe. Ale pak zde není místo pro Boha. Myslím, že se nespokojí s druhým místem. Určitě ne potom, co obětoval vlastního syna, aby mohl zachránit nás - hříšníky, kteří si to vlastně ani nezaslouží.....

Z mé vlastní zkušenosti vím, že když se poddám Bohu, stane se přesně to, co se stát má. Vše má své načasování, svou správnou dobu a hlavně svůj smysl. V dětství jsem musela na operaci páteře a den před odjezdem do nemocnice jsem nemohla večer usnout. Pamatuju si to dodnes, jak jsem stála u okna a dívala se na oblohu. Doma už všichni spali a já se jen dívala a přemýšlela, co všechno se mi může při té operaci stát. Myslím, že nikdo netouží ve 14ti letech ochrnout... A v tu chvíli jsem pomyslela na Boha. Ač jsem v té době nebyla věřící, něco ve mně už v něj doufalo. A tak jsem se začala modlit a prosit Boha, aby mě při operaci chránil. Pak jsem teprve mohla usnout. Nechala jsem to břímě na něm a mohla se uklidnit. A...operace dopadla dobře :-)

Nebo když jsme se pokoušeli o miminko a skoro celých 5 let nic. V té době už jsem byla křesťankou a nechápala jsem, proč mě Bůh nechá tak trápit. To víte, proplakala jsem si pár nocí, překonávala jsem každé další oznámené těhotenství kamarádek a rozdýchávala negativní těhotenské testy. A pak, když už jsme se rozhodli pro adopci a mé myšlenky šli jiným směrem, chystala jsem se k doktorovi a jen pro jistotu, abych měla co odpovědět jsem si udělala test. Byla to neděle ráno a mě se nechtělo vylézat z postele, protože tohle testování už mě vážně nebavilo. A ačkoliv jsem v těhotenství nedoufala, řekla jsem si v duchu...."Pane Bože, vše je ve tvých rukou a tak i můj život. Stane se jen to, co si přeješ ty, ne co chceme my". Opravdu jsem to tak cítila a po dlouhé době měla v srdci pokoj. A tehdy se nám změnil život....byla jsem těhotná!

Vím, že jsem tu o těchto dvou událostech v minulosti psala, ale pro mně jsou to velmi významné události, které mám spjaté s mou vírou a oddaností k Bohu. Vždy mi budou připomínat ten pocit, kdy své břímě předávám Bohu a cítím jeho náklonost. Jeho lásku, kterou mi tímto prokazuje. Kdo by nechtěl mít takového ochránce, který si od vás převezme tu tíhu problémů a starostí a navíc to dělá z lásky k vám.

A další verš, který se mi v této kapitole moc líbí:

"Kdo hloubá ve Slově, nachází štěstí, kdo doufá v Hospodina, je blažený!" Přísloví 16:20

Tak a pak, že člověk neví, kde získat štěstí :-)

sobota 15. října 2011

PŘÍSLOVÍ - 15.kapitola


15.KAPITOLA

Vlídná odpověď odvrací zlobu,
příkrá řeč ale budí hněv.

2Jazyk moudrých zpříjemňuje poznání,
tupci z úst chrlí samé nesmysly.

3Hospodinovy oči vidí všude,
vše zlé i dobré pozorně sledují.

4Krotký jazyk je stromem života,
je-li však pokřivený, ducha podlomí.

5Hlupák pohrdá poučením otce,
chytrý je ten, kdo dá na domluvy.

6Dům spravedlivého je velkou pokladnicí,
zisky darebáka nesou jen trápení.

7Rty moudrých vědění rozsévají,
srdce tupců však nikoli.

8Oběť darebáků se Hospodinu hnusí,
zalíbení má v modlitbě poctivých.

9Cesta darebáka se Hospodinu hnusí,
stoupence spravedlnosti miluje.

10Tvrdý trest tomu, kdo opouští stezku;
kdo nesnese domluvy, ten umírá.

11Hospodin vidí do hrobu i říše záhuby –
do srdce člověka tím spíš!

12Drzoun nemiluje toho, kdo jej kárá,
a proto za moudrými nechodí.

13Radostné srdce dodává tváři krásu,
ztrápené srdce ducha ubíjí.

14Srdce rozumného touží po vědění,
ústa tupců se krmí tupostí.

15Každý den chudáka bývá těžký,
dobrotivé srdce však stále hoduje.

16Lepší je málo s úctou k Hospodinu
než velké poklady s neklidem.

17Lepší je talíř zeleniny s láskou
než vykrmený býk a s ním nenávist.

18Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry,
trpělivý dovede spory uklidnit.

19Cesta lenocha trním zarůstá,
stezka poctivých je ale dlážděná.

20Moudrý syn dělá otci radost,
tupec i vlastní matkou pohrdá.

21Nerozumného těší každá hloupost,
rozvážný člověk drží přímý směr.

22Bez porady se plány hroutí,
při množství rádců se však naplní.

23Výstižná odpověď udělá člověku radost;
jak dobré je slovo v pravý čas!

24Rozumné vede vzhůru cesta života,
aby unikli peklu v hlubinách.

25Hospodin strhne dům pyšných,
mezníky vdovy ale upevní.

26Zlé úmysly se Hospodinu hnusí,
za čistá považuje slova laskavá.

27Kdo se chce obohatit, ten vlastní domov boří,
kdo nenávidí úplatky, ten bude žít.

28Srdce spravedlivého promýšlí odpovědi,
ústa darebáků chrlí hanebnost.

29Darebákům je Hospodin velmi vzdálen,
modlitbu spravedlivých ale vyslyší.

30Zářivý pohled rozveselí srdce,
dobrá novina až do morku osvěží.

31Kdo zdravým domluvám otvírá uši,
ten bude bydlet mezi moudrými.

32Kdo odmítá poučení, pohrdá vlastní duší,
kdo na domluvy dá, ten rozum nabere.

33Školou moudrosti je úcta k Hospodinu;
slávu předchází pokora.

Verš 3 říká, že Hospodinovy oči vidí všude. V létě jsme měli naše pravidelné biblické studium v Kamenici a jako každý rok jsme měli i dětské biblické hodiny. Během jedné hodiny jsem položila dětem otázku: "Kde si myslíte, že byste se mohli před Bohem schovat? Kde je ta správná schovávačka, kde vás pán Bůh neuvidí?". Dětičky přemýšlely a jako první padla odpověď, že je dobré se před Bohem schovat pod stůl. Druhému dítěti se to nezdálo a říká, že si spíš myslí, že lepší místo na schování je ve skříni. A třetí by se schoval pod peřinu.

Zní to legračně, ale i my, dospělí, máme pocit, že se před Bohem můžeme schovat. Určitě nemyslíme na skříň nebo peřinu, ale ten pocit, že nás NIKDO nevidí, v nás určitě je. Ať ve zlém nebo v dobrém. Bůh nám říká, že vidí i dobré i zlé, prostě všechno. Myslím, že se nám stává, že uděláme něco chválihodného, něco, za co by nás určitě potěšilo poplácání po zádech, něco, na co jsme sami hrdí. Ale kolem není nikdo, kdo by to viděl, kdo by věděl, že jsme to udělali zrovna my. Takže - mělo to vůbec cenu dělat něco, za co nás nikdo nepochválí?

Nevím, jak vy, ale já mám ráda, když se někdo z mého okolí dozví, když se mi něco povedlo, když jsem udělala něco dobrého. A když se tak nestane, mám pocit marnosti. Ale Bůh říká, že ta správná odměna nás čeká v nebi. ON nás totiž vidí. Bůh nikdy nezapomene, co jsme dobrého udělali. My nemáme toužit po pochvale tady na zemi, my máme dobré věci dělat proto, že je to správné.

A jak je to obráceně? Když provedeme něco špatného, když hřešíme, děláme to přesně naopak. Chceme, aby to nikdo neviděl, abychom u toho byli sami, abychom si zachovali pocit, že jsme vlastně nic špatného neudělali - protože to nikdo jiný neviděl... Ale viděl - viděl to zase Bůh. A i to si pamatuje ... A pokud toho nebudeme litovat, a nebudeme to chtít napravit, myslím, že na to Bůh nezapomene ...

A kam se před Bohem chcete schovávat vy? Jeho oči jsou všude ... To zavazuje, ale zároveň to působí pocitem bezpečí - on je pořád s námi, Bůh nás nikdy nenechá samotné, s Ním nebudem nikdy osamoceni...

Pavla


pátek 14. října 2011

PŘÍSLOVÍ - 14.kapitola



1 Moudrá žena buduje svůj domov,
hloupá jej boří svýma rukama.

2 Hospodina ctí, kdo žije v poctivosti,
kdo jedná křivě, ten jím pohrdá.

3 Hlupákovi pýcha z pusy vyráží,
moudré ochrání jejich rty.

4 Bez dobytka je prázdno ve žlabu,
silný býk zajistí hojnou úrodu.

5 Čestný svědek nepromluví lživě,
křivopřísežník ale šíří klam.

6 Drzoun se po moudrosti nadarmo pídí,
rozumnému je poznání snadno přístupné.

7 Tupci se raději obloukem vyhni,
z jeho rtů se přece nic nedozvíš.

8 Moudrost rozvážného je vědět kudy kam,
tupost hlupáků je pěstovat sebeklam.

9 Hlupáci mají legraci z provinění,
poctiví ale hledají smíření.

10 Jen srdce člověka zná vlastní hořkost,
podobně jeho radost druhý necítí.

11 Dům darebáků je určen ke zboření,
stan poctivých ale k rozkvětu.

12 Cesta se člověku může zdát správná,
nakonec však bývá cestou ke smrti.

13 Někdy i při smíchu bolí srdce;
když skončí radost, smutek zůstane.

14 Zvrácený dojde odplaty za své skutky
a dobrý člověk za ty své.

15 Prosťáček důvěřuje kdečemu,
rozvážný člověk své kroky zvažuje.

16 Moudrý je opatrný a varuje se zla,
tupec jde bezstarostně dál.

17 Unáhlený člověk dělá hlouposti,
lstivý člověk bývá v nenávisti.

18 Omezenci jsou obdařeni tupostí,
korunou rozvážných je vědění.

19 Zlí lidé se pokloní dobrým,
darebáci u bran spravedlivého.

20 Chuďas je na obtíž i svému příteli,
boháče ale všichni milují.

21 Kdo pohrdá svým bližním, hřeší,
blaze tomu, kdo chudým pomáhá.

22 Jistěže bloudí ten, kdo je zlomyslný;
láska a věrnost patří dobrosrdečným.

23 Tvrdá práce vždy vede k zisku,
řečnění však jenom k chudobě.

24 Korunou moudrých je jejich bohatství,
tupost hlupáků zůstane tupostí.

25 Pravdomluvný svědek může zachránit život,
podvodník ale šíří lež.

26 V úctě k Hospodinu je jistota pevná,
jeho děti v něm najdou bezpečí.

27 Pramen života je úcta k Hospodinu,
z osidel smrti pomáhá uniknout.

28 Mohutné vojsko je ozdobou krále,
úbytek lidu je vládci záhubou.

29 Trpělivý člověk oplývá rozumností,
ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti.

30 Krotké srdce dodává tělu na životě,
závist je ale jako kostižer.

31 Kdo utiskuje chudáka, uráží jeho Tvůrce;
ctí jej však ten, kdo nuzným pomáhá.

32 Darebáka jednou srazí jeho vlastní zlo,
jistotou spravedlivého je jeho poctivost.

33 V srdci rozumného spočívá moudrost;
co skrývá nitro tupců, též vyjde najevo.

34 Spravedlnost povznáší národ,
hřích je národům k ostudě.

35 Rozumného služebníka zahrne král přízní,
prchlivostí však toho, jenž dělá ostudu.

Hned v prvním verši se mluví o moudré ženě, která buduje svůj domov a o hloupé, která jej boří svýma rukama. Hned po svatbě jsme se s Honzou přestěhovali do malé garsonky, kde jsme strávili nádherný rok. Byt byl opravdu malinkatý, ale nám to vůbec nevadilo. V jedné místnosti byla kuchyň, obývací pokoj, pracovna i ložnice zároveň a my byli šťastní! Protože to byl náš domov. Zařídili jsme si ho po svém, zůtulňovali si ho a hlavně, bylo to naše první společné bydlení. Po roce se nám naskytla příležitost pořídit si větší byt a tak jsme se přestěhovali do bytu, kde je víc jak jedna místnost. Zpočátku jsme se v něm i hledali, než jsme si zvykli :-) A opět jsme si ho začali zařizovat, zůtulňovat a přestože už to není naše první společné bydlení, je to náš domov, který bych neměnila. Uvědomuji si, že to totiž není o věcech. O barevných stěnách, nábytku či vybavení kuchyně. Je to o pocitu, který na mě padá, když tu jsme společně. Je to totiž o vztahu, který máme s Honzou mezi sebou a s Bohem. Ať už jsme v malém nebo velkém bytě, jde totiž o to, jak se v něm cítíme. I malý byt může být pro někoho velkým a naopak. A řekla bych, že žena může s atmosférou doma hodně udělat. Pokud budou oba ctít Boha a žít podle jeho slov, každý domov může být útulný a šťastný. A jak je vidět, žena je tu zmíněna, že svou moudrostí hodně zmůže. To je přeci výzva, ne? :-)

Líbí se mi, jak jednotlivá přísloví na sebe navazují. Jak to všechno do sebe hezky zapadá. Když už jsem tu mluvila o první verši, tak například ve verši 27 se píše "Pramen života je úcta k Hospodinu, z osidel smrti pomáhá uniknout." No a když si to spojím s tím prvním veršem, hned nám to napovídá, jak by se ta moudrá žena měla chovat. Co by měla dělat, aby budovala svůj domov a nebořila ho. A třeba ve verši 30 je zmínka o krotkém srdci, ve verši 23 o tvrdé práci.....

No a tak si jen říkám, jestli verš 34 četl někdo v naší vládě :-)

Spravedlnost povznáší národ, hřích je národům k ostudě. Přísloví 14:34

Hezký den, Monika