Dům v srdci

Nestaví-li dům Hospodin,
marně se namáhají, kdo jej stavějí.
Nechrání-li město Hospodin,
marně bdí jeho ochránci.
Žalm 127:1

Dostala se mi do rukou knížečka "Boží moudrost pro matky" (God´s Wisdom for Mothers), která je plná vybraných veršů z Bible. Když jsem jí listovala, tak mě poměrně rychle zaujal výše zmíněný verš. Tak nějak mně oslovil, že jsem si jej nalistovala ve své Bibli a zvýraznila si ho.

A zrovna dneska jsem se byla projít s kočárkem a brázdila okolí domova. Ráda si prohlížím domy, představuji si, jak to asi vypadá uvnitř a kdo tam asi bydlí. Vybírám si domek, který by se mi líbil, kde bych chtěla bydlet, kdyby mi to někdo nabídl :-) (ne ne, jsem spokojená tam kde jsem).

A pak jsem si řekla "co se může stát s domy, které člověk postaví?" Mohou spadnout. No kdybych je stavěla já, tak určitě :-) Ale i když je postaví odborník, mistr svého oboru, tak se pořád mohou zbortit. Může přijít zemětřesení nebo záplava a dům se sesype jako hromádka karet.

Tento verš však nepředpokládá, že v momentě, kdy budeme stavět dům, budeme volat Boha, aby přišel a pomohl. Aby míchal maltu a pokládal cihly. Myslím, že tu nejde o materiální dům, ale o duchovní. Náš dům, náš domov, by měl být protkán Bohem. To je to důležité, na čem záleží. Ano, může přijít zemětřesení a dům opravdu spadne. Ale pokud v našem životě bude Bůh, tak ten jeho příbytek, který máme v srdci, ten zůstane.

Biblická kuchařka

Tento týden sleduji pořad Prostřeno s velmi smíšenými pocity. Většinou mě oslovuje díky zajímavým receptům a zároveň se bavím tím, jak kdo bydlí. Je zajímavé nakouknout lidem do bytů či domů a s jejich svolením se porozhlédnout po místech, kde každodenně tráví čas. Kolikrát jsem mile překvapena, jak si lidé umí svůj domov vyzdobit, sladit a barevně uspořádat. Ale tentokrát víc jak dobré jídlo či design se tento týden ukazují povahy lidí, jejich schopnost empatie, slušnosti a vychování.

Abych trošku přiblížila situaci z tohoto pořadu. Mladá dívka, která vařila už v pondělí a tudíž je ohodnocena a nemá co ztratit se ve středu pravděpodobně trošičku posilnila alkoholem a rozhodla se vyprovokovat ostatní soutěžící, aby si mezi sebou řekly, co si o sobě myslí. Jenže se to zvrhlo v děsivé hádky, sprostá slova a úprk soutěžících od stolu. Chudinka hostitelka, jediná starší dáma, která celé odpoledne vařila a pak díky této situaci přišla o strávnice, které by jídlo dojedly. Dnes to pokračovalo v menším měřítku. Provokatérka byla usazena k samostatnému stolu, ale i to nebránilo jejím většinou nelibým komentářům. Bylo zajímavé sledovat, jak se k tomu každá ze soutěžících postavila.

Přemýšlela jsem, jak bych se asi zachovala já sama, kdybych v ten středeční večer seděla právě u jejich stolu a byla svědkem této situace. Zda bych byla v klidu, nezasahovala do hádky, snažila se zůčastněné uklidnit... Jsem zbrklouš, takže se obávám, že by mě to mohlo svádět k tomu, že bych se přidala k hádce. Věřím, že bych nebyla sprostá, ale hlas bych pravděpodobně zvýšila.

"Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě." Přísloví 10:19

"Rty spravedlivého znají, co se sluší, ústa darebáků však jen zvrácenost." Přísloví 10:32

"Ústa bezbožných ubližují bližním, spravedlivé zachrání jejich vědění." Přísloví 11:9

A tady jsme v knize Přísloví, kde je mnoho veršů, které by se právě v této situaci daly uplatnit. A pak že je Bible stará kniha. Pomáhala tehdy a může pomáhat i dnes. Je plná pravdy a pomoci. Je to taková biblická kuchařka. Jsou tam recepty na každodenní život. Proto doufám, že pokud se dostanu do podobné situace, budu jednat jinak. Schovám to své zbrklé já, třeba i napočítám do deseti a pak teprve začnu mluvit. Doufám, že si vzpomenu na Boha, poprosím ho tiše o pomoc a budu jednat tak, jak to po mně Bůh chce. Nejde o to být ten nejhlasitější či mít poslední slovo. Jde o slušnost, empatii a vychování.

Nejsem dokonalý člověk, ale s Bohem jde vše mnohem líp.

Pár veršů k manželství

Hospodin Bůh také řekl: „Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu. Genesis 2:18

To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. Genesis 2:24

Manželství ať si všichni váží a manželské lože ať je bez poskvrny, vždyť smilníky a cizoložníky čeká Boží soud. Židům 13:4

„Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ‚učinil jako muže a ženu‘ a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“ Matouš 19:4-6

Sečti všechny dary...

Sečti všechny dary, které Pán ti dal.... tuhle písničku často zpíváme na Bohoslužbě a kolikrát mi hraje v hlavě i mimo ni.

Někdy mám chuť si prozpěvovat a tuhle chytlavou melodii si dobře pamatuji. Ta písnička je moc pěkná a hlavně nám připomíná lásku Boha.

Tolik toho od něj dostáváme a ani si to neuvědomujeme. Slepě přijímáme věci s takovou jistotou, že je to tak správně. Bez nějakého zamyšlení, poděkování, vděčnosti. A když máme nedostatek, brbláme. Ale ano, jen si to přiznejme. V tu chvíli nechápeme, proč jsme v takové situaci, proč se nám to děje a hlavně, stěžujeme si Bohu, že to dopustil.

Ale děkujeme Bohu, když máme dostatek, když se nám daří a když je nám fajn? A tak jsem se rozhodla sepsat pár darů, které mi Bůh dopřál a dopřává a za ty chci takhle veřejně poděkovat. Chci za ně děkovat i v soukromí a přidávat další a další díky, které si Bůh za všechna ta požehnání zaslouží.

- Bože, děkuji za požehnání v podobě vytouženého těhotenství, které proběhlo naprosto v pořádku, bez komplikací a zdravotních problémů

- děkuji za zdravou dceru, která se i přes těžký porod narodila bez komplikací a zdravotních obtíží a krásně prospívá

- děkuji za milujícího, obětavého manžela, který se o mně úžasně postaral v době porodu a teď se krásně stará jak o mně tak o naši Terezku

- děkuji za skvělou rodinu, která nám v začátcích nového života ve třech tak moc vypomohla

- děkuji i za duchovní rodinu, která se za nás modlila po dlouhé roky, která je nám velkou oporou a opravdovou rodinou

- děkuji za požehnání v podobě dostatku jídla, oblečení, že máme kde bydlet a vychovávat naši dceru

- děkuji za dobrou práci, kterou má můj manžel, aby se o nás mohl postarat

- děkuji za velké požehnání, že se nemusíme v této zemi skrývat, když Tě uctíváme, že nejsme pronásledování a naše víra potlačovaná

- Bože, děkuji ti za každičký den zde na zemi, který nám dáváš, abychom mohli číst a studovat Bibli, poznávat Tě a mluvit o Tobě s ostatními.

- Bože, děkuji ti za Tvého Syna, který za nás zemřel, abychom mohli být spaseni!

A za co Bohu můžete děkovat vy?

(překlad - Každý nový den je Božím darem pro tebe. Co s ním uděláš je tvým darem Bohu)

Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek...

Jak se nám blíží termín porodu, stále víc si s Honzou malujeme budoucnost s naší malou. Plánujeme společné procházky, výlety, jaké sporty budou s tatínkem provozovat, jak já s ní budu tvořit přáníčka, kam pojedeme na dovolenou a podobně. Myslím, že je to zcela přirozené, že si všichni plánujeme budoucnost, uvažujeme dopředu a mnohdy odkládáme věci na později. Honza měl tuto neděli na toto téma moc hezké kázání a proto se o něj s vámi podělím. Myslím totiž, že je to docela důležité téma, které se týká opravdu každého z nás.

A teď vy, kdo říkáte: "Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem" - vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí. Raději máte říci: "Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono." Jakub 4:13-15

Máme spoustu plánu, ale vše se v našich životech může změnit v jedinném okamžiku. Stačí malá nepozornost nebo být na špatném místě ve špatnou dobu. Můžeme se opozdit či naopak být někde moc rychle a vše, co jsme si naplánovali se může ztratit. Ať už jsou to ty plány či náš život.

zdroj

Naše představy, snahy a plány můžeme ovlivnit jen částečně. Bůh je ten, který má ve své moci naši budoucnost za deset let, ale i dnes, třeba právě teď. Uvědomujeme si, že zítřek může být poslední den, kdy si přečteme nějakou pasáž z Písma? Nebo že nedělní Bohoslužba byla poslední, které jsme se mohli účastnit? Je těžké si neustále uvědomovat, že se nám může přihodit něco velmi nepříjemného s naším zdravím či životem.

Není čas otálet. Jak se píše v Matouši 8:19-22 (není čas ani pohřbívat mrtvé). Není čas otálet, chce-li člověk Boha následovat a něco pro něho udělat. Neodkládejme své povinnosti vůči Bohu.

- dnes nepůjdu na Bohoslužbu, musím si něco zařídit, ale příště...to určitě už zase přijdu.

- dnes vynechám večerní modlitbu, jsem už moc ospalá, nechám to na zítřek.

- dnes si studovat nebudu, musím udělat jiné věci, nechce se mi, nechám to na jindy.

- letos se ještě na křest necítím, ale příští rok už určitě.

Nevymlouvejme se na "hlouposti", protože ty nás usvědčují, že Bůh pro nás není na prvním místě. Jen se podívejme do Lukáše 14:16-24. Hosté odmítají přijít na hostinu. Ale zítra, příští týden nebo příští rok už nemusíme dostat příležitost to napravit.

A tak bych to shrnula do jedné věty: V životě není nic důležitějšího než práce pro Boha. Podle toho bychom měli žít a jednat. A ujasnit si priority v našich životech.

takové malé televizní povídání :-)

V posledních dnech či týdnech jsem si všimla na internetu a v novinách zajímavých titulků. Nova má problém se sledovaností turecké telenovely, kterou snad dávali každý den v hlavním vysílacím čase a následně se propadla sledovanost i u Superstar. Prima teď také stahuje jakýsi program o vaření celebrit a ani nový pořad Šéfka moc lidí nezaujal. A já si říkám, že by konečně?

zdroj

Televize do nás hustí tolik pořádů stále dokola, že už mi z toho jde hlava kolem :-) Ano, když byla první Superstar, i já se ráda podívala a poslechla si pěknou písničku. Ale vidět to po několik měsíců každý rok, každou neděli večer, popřípadě ještě nějaký večer v týdnu....to je na mně opravdu moc. Ale co, lidem se to líbí, tak to do nich hustěme co to jde. Na Slovensku je velkým hitem turecká telenovela, tak to nabídneme i tady a nejlépe několikrát v týdnu, aby se k tomu dostal opravdu každý! Brrrr, tak tohle mně vážně odradilo a můžu s klidným svědomím říct, že jsem ještě neviděla ani jeden díl a nemám pocit, že bych o něco přišla :-)

No a co ta reality show Šéfka na Primě? Původně jsem se chtěla na první díl podívat, ale když jsem viděla v upoutávkách Noru Mojsejovou, nějak mi došlo, že tahle soutěž asi nebude mít takovou úroveň, jakou bych čekala. Tak jsem si s manželem pustila DVDčko a byla spokojená. Teď mi stačí vidět rozhádané upoutávky, sebestředné výlevy soutěžících a vím, že tohle je další pořad, který nemusím vidět.

zdroj


A teď proč to tu vlastně píšu? Svět kolem nás je takový jaký je. Moc s tím nezmůžeme, ale neměli bychom mu propadat. Nejsem náboženský fanatik, který by po obrácení na víru vyhodil televizi z okna a spálil celou svou světskou knihovnu (mám ráda detektivky a má knihovnička se "pyšní" skoro kompletní sbírkou knih Jefferyho Deavera). S Honzou rádi sledujeme seriál Přátelé a v autě posloucháme moderní rádia. Co jsem teď doma, tak si tu televizi pustím a koukám třeba na seriál Columbo nebo Vraždy v Midsomeru....myslím, že jsem obyčejný člověk s obyčejnými zájmy.

Ale nechce se mi podléhat komerčním tlakům. Nechce se mi podléhat chvilkové módě. Mám radost, když si objednám zajímavou knížku, která mě přibližuje k Bohu. Když vidím slušný film, který není plný sprostých slov a nahých scén. A jsem moc ráda za vypínací tlačítko na ovladači, protože když už na něco takového narazím, můžu to vypnout. Nikdo mě nenutí se na to dívat. Ano, nikdo nikoho nenutí! Občas mám takový chvilkový pocit, jako by to ta která televize chtěla udělat, ale ne.....není to povinné :-)

Jenže ví o tom i ostatní? Někdy mi přijde, jakoby ten dnešní svět hlásal, když se nedíváš na tohle, nejsi dostatečně "in". Pokud nemáš stejné oblečení, stejné šperky, stejná CDčka či mobil jako ty takzvané "celebrity" z televize, tak nejsi dostatečně "cool". A člověka to svádí dívat se na ty pořady, kopírovat puberťácké hvězdičky, protože o čem by si s ostatními povídal, když tohle je tak diskutované téma. No a když to dávají v televizi, proč bych se vlastně nedívala? Co jiného po večerech dělat, že ano... Ale je tu přece to tlačítko, ten vypínač. A mluvit se dá i o jiných věcech, které mají váhu, které jsou IN a COOL a já nevím co ještě se dnes užívá za výrazy :-)

A tady je pár veršů z Bible, které mě k tomuto tématu přišly vhodné k zamyšlení:

"Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé." Římanům 12:2

"Nikoho nenechte, aby vás klamal prázdnými řečmi, neboť kvůli těmto věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv." Efeským 5:6


Trošku mě mrzí, že si lidé v televizích myslí, že čím obscénnější, extravagantnější a nechutnější jejich pořady budou, tím větší sledovanost získají. Ale potěšilo mě, že zrovna ve zmiňovanou neděli, kdy proti sobě bojuje Superstar na Nově a Šéfka na Primě, vyhrála na celé čáře ČT1 s povídkama s Miroslavem Donutilem. Je vidět, že ještě není vše ztraceno.

Největší zbraň

V pátek u nás proběhl tzv. "biblický babinec", kde jsme se my, holky, zaměřily na téma pro nás velmi důležité - používání jazyka, řeči, pomluvy .... Prostě všechno, s čím často bojujeme. A tak si, prosím, nalistujte Starý zákon, protože valná většina veršů pochází z Přísloví :-)).

Prvním problémem některých žen je MNOHOMLUVNOST. V Přísloví 10:19 je řečeno: "Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý."
a v Př 17:27 "Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk".

Mnohomluvnost je i mým problémem. Tedy - jak kdy. Když jsem ve společnosti, kterou dobře znám a jsme si blízcí (blízké :-)), můj jazyk je dokonale rozvázán a já nejsem k zastavení. Trochu jiná situace je, když jsem mezi lidmi neznámými, tam většinou mlčím. Ale když jsem mezi "svými", povídám, povídám a povídám. A jak Bůh říká, nezůstávám bez přestoupení. Vypustím kolikrát z pusy něco, co by v ní radši mělo zůstat.

Taková mnohomluvnost může přejít v obyčejné TLACHÁNÍ. A to tlachání může druhému hodně ublížit. Př 12:18 - "Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí."

Při tlachání si ani neuvědomujeme, komu ty informace dáváme a jestli je to vhodné, o nich před tímto člověkem mluvit. Uvedu příklad z doby, kdy mi bylo asi dvanáct let. Byla jsem s rodiči, se ségrou, s babičkou a s tetou v létě na horách na dovolené. Seděli jsme u večeře a povídali si. Mojí ségře bylo v té době asi čtrtnáct, takže u nás počínala puberta. Což obnášelo, že jsme se smáli všemu, i tomu, čemu by se nikdo normální nesmál :-)). Se sestrou jsme si vyprávěly nějaké vtipy o slepci a hrozně jsme se tomu hlasitě hihňaly, gestikulovaly a předváděly, jak jsme slepé a šátraly rukama před sebou. Náš táta najednou zavelel: "Okamžitě jděte od stolu". Bylo mi, jako by mě polil ledovou vodou, strašně jsem se styděla, ale nevěděla jsem, co jsme provedly. Šly jsme na pokoj a táta za náma přišel a řekl nám, že se za nás stydí, že jsme tak nevychované. Až potom jsme si uvědomily, že teta, která s náma seděla u stolu, má syna, který je skoro slepý. Když byl malý, ve škole mu kamarád vypíchl jedno oko pravítkem, a druhé měl sám o sobě nemocné, takže na něj viděl hodně špatně. Nosil silné brýle a jeho zrak se pořád zhoršoval. Dodnes nevím, jestli se to tety dotklo, jestli si vůbec všimla, o čem se ségrou vtipkujeme, ale bylo to pro mě obrovské ponaučení. Od té doby si snažím dopředu promyslet, které téma můžu použít a co není vhodné.

Jak se asi bude cítit žena, která nemůže mít děti, když před ní s někým dalším budu sáhodlouze probírat těhotenství, porody nebo výchovu dětí...?
Jak bude ženě, která nemá manžela (a chtěla by mít :-)) , když před ní budu probírat, jak je to bezvadné být vdaná, jak svého muže miluju, jak je na mě hodný, co pro mě všechno dělá atd....?
Jak bude člověku, který je na vozíku, když se před ním budu nakrucovat v nových krásných botičkách a budu mu ukazovat, jak pěkně klapou? .....

Naší povinností je být empatický, myslet na ostatní, protože i my bychom nechtěli být součástí hovoru, který by nám ubližoval. A jsme zpátky u mého oblíbeného verše Mt 7:12 - "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi ...... ".

Příště se dostanu k ukvapenosti v řeči, k pomluvám a zrádnému jazyku, taky k hádavosti, k umění naslouchat a na závěr k tomu, jaká nás čeká odplata, když budeme jazyk používat špatně nebo správně.

Mějte se hezky,
Pavla