Nenechávejme si Boha jen pro sebe...

Na jednom serveru jsem založila klub, který nese stejný název jako tento blog. Společně tam čteme Bibli a diskutujeme o věcech, které nás při tom napadnou. A jak to tak bývá, jsou věci, na kterých se neshodneme. Diskuze takhle přes počítač, kdy toho druhého nevidíme, neslyšíme je hodně ošemetná a člověk k tomu musí přistupovat hodně citlivě. Já sama to hodně prožívám a vím, jak moc se mně některé věci dotýkají, protože má slova vyzní jinak než jsem zamýšlela nebo mám pocit, že se na mně všichni spolčili a já už nevím, jak celou věc vysvětlit. Ale na druhou stranu jsem moc ráda, že jsem se do toho pustila a rozhodně z rozjetého vlaku skákat nebudu :-))

Co se mi na tom celém líbí je ta "škola", kterou mi to dává. Taková malá "vysoká" škola :-)) Na začátku jsem se pořád musela ptát manžela, jak na tuhle věc odpovědět, kde najít správné verše, která slova použít, aby to bylo zcela jasné a výstižné.... A teď, postupem času, zjišťuji, že si už některé věci umím obhájit sama, že buď přímo vím nebo umím najít verše, které potřebuji. Manžel mi nedávno řekl, že je strašně fajn, že si takhle můžu procvičovat reakce na různé argumenty. Ono je určitě dobře, když mluvíte i s lidmi, kteří s vámi nesouhlasí. Když budu obklopená jen těmi, kteří mi na všechno kývnou, kde v sobě najdu motivaci se zlepšovat, víc studovat Bibli a hledat Boží pravdu. Stále bojuji s uceleností, aby můj výklad vyzněl tak jak potřebuji, ale ten základ už v sobě mám. I když jsem stále ještě na začátku, už se cítím pevnější v "kramflecích" a mám z toho velikou radost.

Co tím vším chci říct? :-)) Hlavně to, abyste se nevzdávali, když něco nejde podle vašich představ. Když máte pocit, že vám nikdo nerozumí, že jsou proti vám. Nevzdávejte to a mluvte o Bohu, mluvte o jeho veliké lásce a hlavně o jeho úžasné milosti. Nenechávejme si Boha jen pro sebe :-) Bude hodně lidí, kteří nad tím mávnou rukou, kteří nebudou souhlasit. Ale i tak mluvte. Protože tohle všechno vás bude posilovat, motivovat a určitě i naplňovat. Bůh k nám promlouvá skrze Bibli a v ní najdeme vše co potřebujeme. Tak ji teď otevřete a pusťte se do toho.....

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.

2.Timoteus 3:16-17

Kazatelova pomoc

V posledních dnech jsem řešila jakousi pracovně-osobní krizi. Dost jsem se v tom plácala, emoce mě zcela pohltily a já si najednou nevěděla rady. Takový ten pocit, komu mám věřit, když se mi lidé, které denně vídám a spolupracuji s nimi, odcizili. Na koho se můžu spolehnout, až to bude potřeba? Koho stále můžu považovat za přítele a na koho si mám dát pozor? Tohle všechno se mi honilo hlavou a celkově mi bylo smutno a slabo. Kam ten dnešní svět spěje? Lidé si navzájem nevěří, jsou neupřímní a co si budeme povídat, jsou i zlí a podlí. Asi jsem naivka, ale pořád jsem doufala v lidskou slušnost, která by měla být samozřejmostí. A ono to tak většinou i bývá, jenže pak se najde někdo, kdo nám tu naší naivitu zboří jako domeček z karet.

A pak jsem šla na přednášku. Byla o smyslu života podle knihy Kazatel v Bibli. Teda, já měla pocit, jako by ta přednáška byla pro mě samotnou. Pročítala jsem verše, které jsme probírali a žasla jsem. Ano, tohle přesně pasuje, tohle sedí!!! Ano, tak to přesně je!!!

Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

Je čas rodit se a čas umírat,

čas sázet a čas sadbu vytrhat,

čas zabíjet a čas uzdravovat,

čas bořit a čas budovat,

čas plakat a čas se smát,

čas rmoutit se a čas tancovat,

čas házet kamení a čas kamení sbírat,

čas objímat a čas objímání zanechat,

čas hledat a čas pozbývat,

čas chovat a čas odmítat,

čas trhat a čas sešívat,

čas mlčet a čas povídat,

čas milovat a čas nenávidět,

čas boje a čas pokoje.

Kazatel 3:1-8

On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce. Kazatel 3:11

Proč se špatné věci dějí právě nám a proč zrovna teď? To jsou časté otázky, které nás napadají při různých malých či větších katastrofách běžných dnů. Někdy se stane, že můj den začne jednou malou katastrofou za druhou a já se pomalu bojím vyjít ze dveří bytu, abych si nějak neublížila a abych to všechno přečkala. To se bouchnu tady, tuhle se o něco škrábnu, pak se mi vysypou drobky na podlahu, poleju si knížku, něco rozbiju, zapomenu mobil doma....jsou to drobnosti, ale když se jich sejde víc najednou, je to frustrující...a Honza už mě zná, v tu ránu začnu brblat a mračit se a těšit se na nový den, který začne znovu a líp :-)) Ale líbí se mi ten verš 11, že vše se děje podle Božího načasování a jen my svou lidskostí nejsme schopni vystihnout celé to Boží dílo. Takže se nechme překvapit, co pro nás Bůh přichystal a v pravou chvíli se to dozvíme... Smiřme se s tím, že se občas něco nepovede. Že nás někdo rozlobí, rozesmutní nebo zklame. Vše má svůj čas a nic na zemi netrvá věčně. Po smutku zase přichází radost...

Nebuď snadno popudlivý k hněvu,mrzutost odpočívá v klíně hlupáků. Kazatel 7:9

No tak v tomhle bych mohla být názorným příkladem. Mým problémem je to, že tak snadno nezapomínám. Umím se zlobit docela dlouho a jen těžko snáším takové ty "splachovací " lidi, kteří hned na vše zapomenou a užívají si dál svého blaženého života. Ale proč bych to nemohla dělat taky tak? Co mi pomůže se dusit ve své zlosti? Proč ji mám ještě přiživovat? Vždyť i mě může být lehko, když to hodím za hlavu. Jsou věci, které neovlivním a pak přece není potřeba se jimi tak trápit... Já přeci nechci být hlupákem, který si zlostí kazí celý den. Všichni si zaslouží další šanci, protože i Bůh nám je dává. A když i tohle nepomůže, tak se podívejte na následující verš:

Na zemi není jediný spravedlivý,který by konal dobro a nehřešil. Kazatel 7:20

To je přesně mířená rána. Kdo jsem, že mohu někoho soudit? Že se mohu na někoho tak zlobit a nevidět své vlastní problémy-hříchy? Ať jsou lidé jací jsou, mně by mělo zajímat, jaká jsem já. Jak se chovám, jak věci řeším, jak moc důvěřuji Bohu, že mi v těchto věcech pomůže...

Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé. Kazatel 12:14

Pokud se bojíme toho, že nespravedlnost zůstane nepotrestána, vlastně tím snižujeme Boha. Snižujeme jeho moc, spravedlnost, vševědoucnost a také jeho lásku. A zase...kdo jsme, abychom to dělali? Bylo mi ouvej. Ne z těch problémů v práci, ale ze mně samotné. Vše jde ruku v ruce. Neměla bych soudit, protože sama hřeším. Neměla bych pochybovat, protože Bůh je všemocný a hlavně spravedlivý.

Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát. Kazatel 11:9

A tak se chci radovat. Vážit si života, který mi byl dán od Boha. Nechci si ho kazit problémy v práci, vždyť to za to nestojí. Co je ale pro mně cenné? Boží slovo, které mi pomáhá vést mé kroky správným směrem. I teď mi pomohlo. Snad jednou, až se postavím před Boží soud, budu moci říct, že Boha znám, aby i On mohl říct, že zná mě...

Kristus 21 - nový blog

Kolem Vánoc jsem poprosila naši sestru a kamarádku ze sboru Táňu, aby napsala článek pro tento blog. Ujala se toho se ctí a vy jste si mohli přečíst nádherné vánoční zamyšlení. A proto jsem teď moc moc ráda, že se Táňa odhodlala a založila vlastní blog, který vám teď chci představit.

"Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází."

To je hlavní poselství, které bude provázet celý její blog. A toto poselství bychom si měli všichni vzít k srdci. Jsme jen lidé, kteří hřeší a hledají berličky, jak si tento svět na zemi užít do sytosti. Ale ne všechny cesty vedou správným směrem a my bychom měli být opatrní, aby nás někdo nebo něco nesvedlo z té správné cesty.

Proto přijměte pozvání a začtěte se do krásných slov, které najdete na blogu Kristus 21 (neboli Křesťanství a mýty).

Kliknutím na obrázek se přesunete na blog...

Monika

Přednáška - Kniha Kazatel

Žalm 104:24

Svoboda

Nedávno jsem ve svém příspěvku rozebírala jednu charakteristiku, kterou mládež v Anglii přisoudila křesťanům. Dalším z bodů bylo i to, že si o křesťanech myslí, že jsou méně svobodní.

Je to pravda? Jsme méně svobodní?

S tímhle názorem jsem se také už několikrát setkala.

"Jé, vy musíte každou neděli na Bohoslužbu? A to i když je venku hezky?!"
"Vy to máte blbý, vy se nemůžete rozvádět, co?"
"No jo, vy vlastně nemůžete mluvit sprostě, že jo?"

Ne, nemůžeme se rozvádět, máme chodit v neděli na Bohoslužbu a neměli bychom mluvit sprostě ...

Malinká část z věcí, které bychom měli nebo naopak neměli dělat.


Jsem tím ale méně svobodná? Omezuje mě to tolik?

Opravdu mi tak ubližuje, že v neděli dopoledne nejdu na procházku nebo na koupaliště? Je to ode mě taková oběť - věnovat Bohu svých pár nedělních hodin? Vždyť on je se mnou pořád, chrání mě, myslí na mě a má mě rád. A moc dobře věděl, proč je pro nás dobré setkávat se s jinými křesťany pravidelně. Cítím to dobře, když mám po sobě nemocné všechny děti a několik týdnů se do církve nedostanu. Je mi po všech smutno, ale zároveň cítím, jak se vzdaluju. Jak mě ovlivňuje každodenní život a svět kolem mě. Všichni jsme stejní a nevěřím, že je z lidí někdo tak dostatečně pevný, že všechno zvládne sám. A že dokonce jeho víra o samotě bude sílit! Nemůže to tak být. Bůh nás zná nejlíp a proto jsou v Bibli tyto verše:

"Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle".

A tak jdu v neděli na Bohoslužbu, ať padá sníh, který svádí ke koulovačce, nebo je 30 nad nulou . Jdu tam hlavně kvůli Bohu, ale taky kvůli sobě. Moje svoboda neutrpí sebemenší šrám ...

A jak moc omezuje moji svobodu to, že se nemohu se svým mužem rozvést? Vdávám se snad proto, abych při prvním problému vzala do zaječích? To pro mě není svoboda, to je zbabělost. "Vezmu si tě za manžela, ale pokud to nebude klapat, odcházím....". Dneska zcela běžná záležitost. Netvrdím, že moje manželství je zcela ideální, že se od rána do večera na sebe usmíváme nebo že jsme se nikdy nepohádali. Asi to ani nejde ... Ale snažíme se ... Nemluvím tady o nevěře partnera, protože v tu chvíli i nám, křesťanům, Bůh dovoluje takový svazek opustit. Mluvím tady o častých nedorozuměních a problémech, které se řešit dají, ale člověku se prostě a jednoduše nechce. A proto je tolik rozvodů. Lidem se prostě NECHCE. A tak jdou svou cestou. To je opravdová zbabělost, ne svoboda.

A to že se snažím nemluvit sprostě, nebrat jméno Boží nadarmo, vyhýbat se dvojsmyslným pořadům, neubližovat lidem, nejezdit v metru načerno, nedělat podvody na daních - tak to je jenom moje a zase moje rozhodnutí. Já si to svobodně zvolila.

Bůh mě vede, ale nechává to na mě. Čeká, jak se rozhodnu ... "Milá Pavlo, když budeš chtít, utrhni to ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého, proto ho tady nechávám. Ale radím Ti, není to správné! Ale ruku Ti nepovedu, rozhodni se sama ..." . Tohle je pro mě svoboda. A té mám opravdu habaděj :-). A jsem za ní Bohu moc vděčná....-

Pavla

Velikonoční zamyšlení