Všichni to děláme, mnohdy nevědomky. Proto je to tak nebezpečné a člověk by si na to měl dát pozor. Náš stát není zrovna moc křesťanský a když vidím, co se děje třeba v politice, kde jsou lidé reprezentující naši zemi, je mi smutno. Právě lidé kolem nás, ti které denně vidíme ať už přátele, kolegy osobně nebo známé osobnosti třeba v televizi, tak ti všichni nás ovlivňují. A pak si každý udělejme obrázek, jací jsme.
Když budu konkrétní. Můj velikánský problém je moje pusa. A bojuji s pokušením každý den. Je fajn mít v práci prima kolegy, popovídat si s nimi, zasmát se úsměvným historkám. Ale pak stačí jeden dva rýpalové, kteří začnou s pomluvami nebo ošklivými řečmi a já se najednou octnu uprostřed diskuze, která se mi nelíbí. A co teď? Je těžké nepřitakat, když s tím třeba souhlasíte, ale zároveň při tom víte, že je to špatné. A neříkat nic - jak se říká "mlčení je souhlas". A tak je pro mě každý den novou výzvou, abych to překonala a svůj jazyk ukočírovala. Někdy se daří, někdy ne. Myslím ale, že hlavní je, vědět o tom. Vědět, že je to hřích a snažit se s tím něco dělat.
Pokušení je všude kolem nás a my ho musíme znát, abychom věděli, že se mu máme bránit. A Bible nám takové informace poskytuje. Říká nám, co se Bohu nelíbí, co ho rozčiluje. Proto čtěme Bibli a hledejme rady, ony tam opravdu jsou! A pokud se chceme nechat ovlivňovat, pak hledejme ty správné lidi, kteří na nás budou mít správný vliv. Takové lidi, kteří znají Bibli a žijí podle ní. Jsem moc ráda, že takové lidi znám a mohu se s nimi často vídat - a třeba se i nechávat jimi ovlivňovat :-)))
Zase jeden příklad ze života: Nedávno jsem s klukama vyrazila do kina, ženu si to k pultu, abych si koupila kafíčko. U pultu se ochomítají dvě děti a jejich táta. Přijdu blíž a ptám se, jestli jsou na řadě. "Ne, ještě vybíráme". A tak si objednávám kafe. Najednou se přiřítí dlouhovlasá blondýnka mýho věku, sukýnku kraťoučkou, tričko ještě kratší, podpatky až do nebe a hrubým hlasem spustí na děti: "Vy jste tak pitomý, to se každým necháte předběhnout, fakt jste nemožný, takhle tady budeme stát ještě na podzim, neskutečný.....". Otočila jsem se. Paní sršely z očí blesky a mít revolver, tak z fleku střílí. A tak jsem se usmála a říkám: "Moc se omlouvám, ale ptala jsem se a pán mi řekl, že ještě vybírají. Tak se nezlobte". Paní jenom zakoktala: "Ne, to nevadí..."... Počkala jsem na svoje kafe, vzala ho do ruky a když jsem odcházela, ještě jednou jsem se na ní usmála a řekla: "Ještě jednou se moc omlouvám, nashledanou". Paní spadla čelist, usmála se a řekla: "Ne, ne, to je v pořádku, nic se nestalo, nashledanou". Ona se usmála!!! Revolver vyměnila za úsměv.....
Letos jsme se vydali do Rakouska. Honza kromě matiky učí také tělocvik a tak si asi dovedete představit, že jeho představa výletů do hor se podstatně lišila od mých skromných procházek po okolí :-) Ale ne, já se rozhodla, že Honzu opravdu překvapím a ty hory prostě vyšlápnu. A protože jsem člověk netrénovaný, začala jsem s posilovnou. Pak jsme si dali s Honzou dva výlety u nás v Čechách na provětrání plic a nohou a já doufala, že mě ty Alpy neskolí.
A neskolily! Opravdu jsem Honzu překvapila, protože jsem po horách běhala skoro jako kamzík (tedy koncem týdne určitě). Můj trénink se vyplatil a já byla šťastná jako blecha. S tréninkem zvládneme opravdu hodně. Ať trénujeme tělo na tůry nebo třeba mozek na zkoušky, bez pořádné přípravy nám to moc nepůjde.
A pro mě je třeba i tréninkem číst Bibli. Vzpomínám si na své začátky, kdy jsem ani netušila, jak jdou knihy Bible za sebou. Každý si uměl najít správnou pasáž v okamžiku, ale já nejdřív nalistovala obsah a...byla pěkně pozadu. A takhle je to se vším. Když jsem se kolem sebe dřív podívala, viděla jsem stromy, květiny, kameny, potoky, zvířata. Ale teď, když se kolem sebe podívám, tak vidím stromy, květiny, kameny, potoky, zvířata a to vše jako Boží stvoření. Jako nádheru, která sama vypovídá o tom, že v ní Bůh přebývá. Boha nemusíme vidět v pozlacených kostelech. On je všude a tím, že své oči budeme trénovat čtením Bible, ho uvidíme mnohem jasněji a zřetelněji.