2 šance

Přeji krásnou slunečnou sobotu!

Nedávno jsem viděla v televizi krátkou reportáž o nějakém muži, který pomohl ženě bez domova. Strávil s ní jeden den, kdy ji vzal na jídlo, do kadeřnictví a také koupil nové oblečení i boty. Chtěl jí ukázat, že se dá vrátit do toho života, ve kterém dřív žila. Po měsíci tu ženu vyhledali a zjistili, že si našla práci a snaží si dát život do pořádku. Člověk z toho měl opravdu radost, že taková malá akce vyvolá takovou reakci. Že jeden den změní celý život. Co mi však také utkvělo v paměti byl výrok moderátorů, kteří reportáž uváděli, kdy řekli, že druhou šanci málokdo dostane....

Ano, asi je to pravda. Kdo žije na ulici by asi mohl vyprávět víc než já. Kdo si sáhne na dno potřebuje veškerou sílu a podporu, aby se zase zvedl. Ale …. ano, i zde je ale …. když jsem to slyšela, uvědomila jsem si, že někdo tu vždy bude, kdo nám chce dát druhou šanci. Je to jak stále natažená dlaň, která nám nabízí pomocnou ruku. A nemusíme se nacházet na ulici bez domova nebo v bezvýchodné situaci. Ta pomoc tu totiž je i teď, když se cítíme dobře, jsme spokojeni, šťastní a zdraví. I když máme kolem sebe moře přátel, teplou postel v krásném bytě a spoustu peněz na to, abychom si dopřáli co potřebujeme. Protože i když se to nezdá, my tu pomoc potřebujeme.

Jak je psáno:

„Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.

Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“

Římanům 3:10-12 (podle Žalmu 14:1-3)

...všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.

Římanům 3:23

Je tu někdo, koho se to dotýká? Já musím za sebe říct, že když tato slova čtu, jde mi mráz po zádech. Když si uvědomím, jak si sami nalháváme, že je vše v pořádku, že žádnou pomoc nepotřebujeme. Když si vzpomenu na vše, co není v Božích očích správné, ale v našem světském světě je to schvalované....

Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsem ještě byli hříšníci.

Římanům 5:8

A to je ta pomocná ruka, kterou bychom měli přijmout a dát se vést. Uplatnit naše právo na svobodnou volbu a udělat ten správný krok k Bohu, který nám toho tolik nabízí. Vím, že to, co nám nabízí je pro dnešní svět neviditelné a těžko uchopitelné, ale při bližším pohledu nás musí vzít za srdce ta obrovská Boží láska, kterou nám nabízí. Stačí vzít do ruky Bibli a číst.

zdroj obrázku

Krásný den s Bohem.

Monika

TRPĚLIVOST V SITUACÍCH, V KTERÝCH SE NACHÁZÍME

Trpělivost můžeme nejvíc prokázat ve chvílích, kdy procházíme zkouškami a těžkostmi.

Když se nám něco přihodí, třeba onemocníme, většinou se ptáme: "Proč zrovna já?"  (ale - proč ne zrovna já ? ..). A pak netrpělivě očekáváme a žádáme, aby už všechno bylo za námi. Abychom se uzdravili, abychom neměli trápení s dětmi, abychom neměli starosti o živobytí ...

A právě v takových situacích nám může pomoci, když si uvědomíme, že Bůh říká, že VŠECHNO napomáhá k dobrému (Římanům 8:28 - "Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému ...."). Když procházíme něčím těžkým, nerozumíme tomu, proč se nám to děje, a třeba teprve po hodně letech uvidíme, že i to špatné, co nás potkalo, nám nějak pomohlo. Třeba nám posílilo naši víru nebo naši lásku k našim blízkým. Nebo jsme si dokázali najednou uvědomit, co je v našem životě důležité a co je podružné ... Každá zkušenost v životě nás někam posune, a proto se vyplatí být v těžkých chvílích trpěliví (ono nám stejně nic jiného nezbyde :).

V Římanům 5:3 je psáno, že soužení působí vytrvalost.

Buďme trpěliví, pracujme na sobě. Můžeme si vzít příklad třeba z malého dítěte, které se učí chodit -padá, zvedne se, padá, zvedne se ... a tak pořád dokola. A zkouší to trpělivě tak dlouho, až prostě jednoho dne ten první krůček udělá (a to je potom radosti).

A nakonec ještě jeden citát: Co je největším nepřítelem trpělivosti? Pýcha.

Mějte se moc hezky,

Pavla

TRPĚLIVOST S DRUHÝMI

Minule jsem psala o tom, že láska je trpělivá, že máme mít s druhými lidmi trpělivost.

Trpělivost ve vztazích je totiž opravdu důležitá, protože pokud trpěliví nejsme, bývá to zdrojem nedorozumění.

Ale jak to udělat? Jak se snažit? Co udělat, aby naše trpělivost rostla?


1) To nejjednodušší - Buďme jako Bůh :).

    Bůh má totiž s námi totiž tu největší trpělivost, jakou si jen umíme představit. Tohle jsou opravdu
    krásné a povzbudivé verše - "Hodpodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi
    laskavý. Nevznáší stále výčitky, nechová zlobu navěky. Nenakládá s námi, jak zaslouží náš
    hřích, neodplácí nám podle našich vin. Jako je vysoko nebe nad zemí, tak velkou lásku má
    k těm,  kdo ho ctí. Jako je od západu východ vzdálený, tak vzdálil od nás naše přestupky.           Jako je otec  k dětem laskavý, tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí" (Žalmy 103:8-13).



2) Snažme se druhé chápat, snažme se jim porozumět. 
   
    Platí, že čím více se snažíme někomu porozumět, tím víc s ním budeme mít trpělivosti,
   
   "Trpělivý člověk oplývá rozumností, ten, kdo je ukvapený, dělá hlouposti" (Přísloví 14:29)
    
    Většina konfliktů nevzniká ani tak z rozdílných názorů, ale z nedostatku pochopení
    a porozumění, z neschopnosti druhého vyslechnout a dát mu čas, aby mohl vysvětlit,
    jak to míní, co má na mysli. Máme se totiž trpělivě navzájem snášet v lásce,

    "Buďte vždy pokorní a mírní, trpělivě se navzájem snášejte v lásce ..." (Efezským 4:2)

   

  3) Snažme se být trpěliví, když s druhými mluvíme, buďme laskaví a mírní.

      Nebuďme hádaví a vznětliví - protože ostrá slova a zvýšený hlas nic nevyřeší ani nezmění,
      naopak vyvolají napětí, a pak hádku.

    "Vznětlivý člověk vzbuzuje sváry, trpělivý dovede spory uklidnit" (Přísloví 15:18)

    "Pod tlakem vzniká z mléka máslo, pod tlakem vytéká z nosu krev, pod tlakem hněvu
    vzniká svár" (Přísloví 30:33)



4) Jak si tedy pomoci fyzicky, aby člověk byl trpělivý?

    Je potřeba najít způsob, který je zrovna pro nás vhodný, který nám pomůže zbavit se
    naučeného způsobu chování.

    - počítat do deseti nebo do sta :D
    - přikrýt si ústa rukou
    - na malou chvíli odejít z místnosti
    - zhluboka dýchat
    - napsat si dopředu, co chceme druhému říkat, abychom všemu porozuměli, a teprve pak
      reagovali ..
    - zpomalit v řeči i v myšlení (vyčkat se svými reakcemi)
    - představit si, jak by reagoval někdo, koho si vážíme (Ježíš, babička, přítel ...)

    Mně třeba pomáhá vzít si do náruče naší kočičku, která stoprocentně pozná, že nejsem
    v klidu, a začne vrnět, a tím mě zklidní. Ale nezabere to vždycky :) :).

   Pokud vás napadnou další pomůcky, napiště nám je, prosím, dole do komentáře.

Tak to byla trpělivost ve vztazích, trpělivost s druhými lidmi. Myslím, že většina lidí s tím bojuje,
nejsme dokonalí, ale potřebujeme trénovat. Já tedy určitě.

Příště bude ještě jeden článek o trpělivosti - bude to o trpělivosti v situacích, v kterých se zrovna nacházíme - většinou jde o trápení, starosti, obavy ...

Mějte se krásně a hodně trpělivosti přeju! :)

Pavla

MŮŽE EXISTOVAT BŮH, KDYŽ EXISTUJE TOLIK UTRPENÍ?

LÁSKA JE TRPĚLIVÁ

Máte trpělivost s druhými lidmi? Nebo vás dokážou lehce rozčílit?

V 1.Koritnským 13:4 je psáno, že láska je trpělivá. Zároveň druhé přikázání, které máme od Boha, je, že máme milovat bližního svého. Takže z toho vychází, že MUSÍME mít s druhými lidmi trpělivost. Jenže někdy máme pocit, že to je tak těžké ....

Každý člověk je jedinečný, je jiný, každý člověk umí něco jiného, má jinou povahu a jiné schopnosti. (Římanům 12:7-8 - "... kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý;  kdo pečuje, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.").

Ne každý může být učitel, ne každý dokáže povzbuzovat ...
Někoho, kdo je energický a rychlý, může iritovat, že je někdo pomalý a klidný. A zase toho klidného může rozčilovat hlasitý a hlučný člověk.
Dokonce i děti v jedné rodině jsou rozdílné, jedno je výborný vyjednavač, druhý skvělý pomocník ...

Takže máme - různé talenty (dary) od Boha
                     - různé schopnosti
                     - různé povahy
                     - různé životní zkušenosti

Proto v jednání s lidmi musíme být trpěliví.

 Bůh po nás chce, abychom byli trpěliví i při tom, když ostatní lidi učíme Bibli, když povzbuzujeme nebo když druhé napomínáme. Někteří lidé neumí ostatní napomenout tak, aniž by se neurazili, aniž by se jich nedotkli. Někdo si dokonce myslí, že je správné povzbuzovat negativní cestou. Jenže takového člověka většinou málokdo poslouchá, naopak se "posluchač" zatvrdí a na netrpělivost reaguje vzdorem.
2.Timoteovi 4:2 - "Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí".
1.Tesalonickým 5:14 - "Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, těšte malomyslné, podporujte slabé a se všemi mějte trpělivost".

Mně se líbí, když jsou vůči mně ostatní trpěliví, když na mě berou ohled, a tak se musím takhle k ostatním snažit chovat také (Lukáš 6:31 - "Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám")


Mějte se krásně,

Pavla

PÝCHA

Pýcha (též povýšenost, namyšlenost, zpupnost, latinsky Superbia) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby.  Takhle popisuje na internetu slovo "pýcha" Wikipedie.

Ani jedno z těchto vysvětlujících slov nezní dobře - hned si představíme někoho s hlavou pyšně zvednutou nahoru, někoho, kdo je "ředitelem zeměkoule", někoho, kdo ví všechno a všude byl alespoň třikrát.

Na co všechno můžeme být pyšní? Na náš majetek, úspěch, vlastnosti, vzdělání, postavu, dokonce i na naše znalosti, třeba i na to, jak dobře známe a pamatujeme si verše z Bible. Je totiž hodně nepříjemné poslouchat hovor dvou věřících mužů, kteří se "přebíjejí" verši a tím ukazují, jak jeden nad druhým mají moc. Jak je jeden lepší než druhý, protože zná více veršů vztahujících se k tématu, o kterém diskutují, někdy se i dohadují. Pak najednou máte pocit, že vůbec nejde o Boha, ale jen a jen o dobrou paměť, znalosti těch dvou diskutujících a hlavně o jejich ega. Jenže k čemu to pak je ....? Je to opravdu to, co po nás Bůh chce?

"Tak praví Hospodin: "Ať se mudrc nechlubí svou moudrostí ani hrdina svým hrdinstvím ani boháč svým bohatstvím. Kdo se chce chlubit, ať se chlubí tím, že mě zná a že mi rozumí, neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství, právo i spravedlnost na zemi; ano, v tom mám zalíbení, praví Hospodin" (Jeremiáš 9:22-23)

"Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka" (Přísloví 26:12


S pýchou nemůže být člověk sám .... To mu potom je k ničemu - jaký má majetek, jaké má znalosti, jak je krásný - když není nikdo kolem, kdo by to mohl obdivovat. Že tam není nikdo, kdo by obdivoval naparujícího se páva ... Postavím se před zrcadlo a řeknu si "Hm, jsem opravdu krásná, ty nádherné vlasy ....", ale pocit blaha se nedostavuje ... Není tam totiž nikdo další, kdo by moje nádherné vlasy a moji krásu ocenil ....  A tak je to se vším. Potřebujeme se předvádět, ukázat, jací jsme machři a kabrňáci. Ale nedopadneme dobře ....
"Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu" (Přísloví 16:18)
"Hospodinu je každý nadutec ohavností, trestu neujde, buď si jist" (Přísloví 16:5)


Buďme také opatrní, abychom  ze sebe neměli pocit, jak jsme pokorní a ve skutečnosti by mohla naše pokora být pýchou. Stejně, jako se to stalo farizeji, který se takhle modlil: " .... Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů ....."  A jak na takovou rádoby pokornou modlitbu reagoval Ježíš? " ..... Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen" (Lukáš 18:11-14)


Naučme se být pokorní. Místo chvilkového pocitu blaha z toho, že jsme lepší než ostatní, je určitě lepší zažít pokoj z pokory: "Pokorní ale obdrží zemi, rozkoš naleznou v hojnosti pokoje" (Žalmy 37:11)

Mějte se krásně

Pavla

RADY

"Kdyby měly rady větší cenu, lidé by jimi skrblili".
"Leckdo vděčí za své úspěchy radám, jichž neuposlechl."
"Svými dobře míněnými radami sledujeme nejčastěji vlastní zájmy".


Tohle jsou lidské citáty ohledně dávání a přijímání rad. Čím to je, že v našich životech bereme rady jako nutné zlo, že za radami ostatních hledáme něco záludného, že bereme rady jako něco otravného a zbytečného?

A vy máte rádi, když vám někdo radí? Já tedy moc ne.... Ve chvíli, kdy se mi někdo snaží poradit, naježím se a nemám z toho radost. Nejen že nemám ráda, když mi radí někdo, na jehož radách a postojích mi nijak nezáleží, ale dokonce i když mi radí lidé, kteří mě mají rádi a určitě vím, že mi chtějí pomoci. Ale potom doma, v klidu a o samotě, o těch radách vždycky přemýšlím. Co si z nich člověk má vzít? Co si vybrat? Koho poslechnout? Na čí radu dát?

A tak ve chvílích, kdy se mi nechtějí poslouchat rady ani opravdu těch moudrých, těch, kteří mají zkušenosti, těch, kteří to se mnou myslí dobře, tak na mě platí přesně tyto verše:
"Hlupák je přesvědčen, že jde správně, kdo je však moudrý, dá si poradit" (Přísloví 12:15)
"Poslechni radu, přijmi poučení, abys byl příště moudřejší" (Přísloví 19:20)
"Rada v srdci člověka je voda hluboká, kdo je rozumný, ji umí načerpat" (Přísloví 20:18)

A jak je to s radami z naší strany? Také se nerada hrnu do toho, abych ostatním radila. Když jsem byla mladá, tak jsem o tom moc nepřemýšlela, a asi jsem občas poskytovala nevyžádané rady, a taky jsem radila v "oborech", které mi bylo naprosto cizí. Dnes už neradím .. A když mě někdo požádá o pomoc, řeknu pouze, co bych pravděpodobně udělala já, jak bych možná v takové situaci jednala. Neříkám, co by kdo měl určitě udělat. Někdy si totiž nedokážeme přesně představit, v jaké situaci se ten druhý nachází, jaké jsou okolnosti toho všeho.

Když už chceme poradit, tak rada musí být v souladu s tím, co nám říká Bůh. Určitě bychom  neměli souhlasit se špatnými věcmi. Od toho máme Bibli, která nám vždycky zaručeně poradí správně. A tak pokud Bibli nebudeme číst, nemůžeme vědět, co je podle Boha správně. Protože dost často nám náš "selský rozum" prostě nestačí. Můžeme si myslet, jak moudře mluvíme, a nakonec je to třeba přesně naopak.

Proto buďme opatrní, jaké rady ostatním dáváme. Mluvme tak, aby na nás platil tento verš:
" Rady moudrého jsou pramenem života, z osidel smrti pomohou uniknout." (Přísloví 13:14).

Mějte se krásně,

Pavla