PÝCHA

Pýcha (též povýšenost, namyšlenost, zpupnost, latinsky Superbia) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby.  Takhle popisuje na internetu slovo "pýcha" Wikipedie.

Ani jedno z těchto vysvětlujících slov nezní dobře - hned si představíme někoho s hlavou pyšně zvednutou nahoru, někoho, kdo je "ředitelem zeměkoule", někoho, kdo ví všechno a všude byl alespoň třikrát.

Na co všechno můžeme být pyšní? Na náš majetek, úspěch, vlastnosti, vzdělání, postavu, dokonce i na naše znalosti, třeba i na to, jak dobře známe a pamatujeme si verše z Bible. Je totiž hodně nepříjemné poslouchat hovor dvou věřících mužů, kteří se "přebíjejí" verši a tím ukazují, jak jeden nad druhým mají moc. Jak je jeden lepší než druhý, protože zná více veršů vztahujících se k tématu, o kterém diskutují, někdy se i dohadují. Pak najednou máte pocit, že vůbec nejde o Boha, ale jen a jen o dobrou paměť, znalosti těch dvou diskutujících a hlavně o jejich ega. Jenže k čemu to pak je ....? Je to opravdu to, co po nás Bůh chce?

"Tak praví Hospodin: "Ať se mudrc nechlubí svou moudrostí ani hrdina svým hrdinstvím ani boháč svým bohatstvím. Kdo se chce chlubit, ať se chlubí tím, že mě zná a že mi rozumí, neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství, právo i spravedlnost na zemi; ano, v tom mám zalíbení, praví Hospodin" (Jeremiáš 9:22-23)

"Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka" (Přísloví 26:12


S pýchou nemůže být člověk sám .... To mu potom je k ničemu - jaký má majetek, jaké má znalosti, jak je krásný - když není nikdo kolem, kdo by to mohl obdivovat. Že tam není nikdo, kdo by obdivoval naparujícího se páva ... Postavím se před zrcadlo a řeknu si "Hm, jsem opravdu krásná, ty nádherné vlasy ....", ale pocit blaha se nedostavuje ... Není tam totiž nikdo další, kdo by moje nádherné vlasy a moji krásu ocenil ....  A tak je to se vším. Potřebujeme se předvádět, ukázat, jací jsme machři a kabrňáci. Ale nedopadneme dobře ....
"Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu" (Přísloví 16:18)
"Hospodinu je každý nadutec ohavností, trestu neujde, buď si jist" (Přísloví 16:5)


Buďme také opatrní, abychom  ze sebe neměli pocit, jak jsme pokorní a ve skutečnosti by mohla naše pokora být pýchou. Stejně, jako se to stalo farizeji, který se takhle modlil: " .... Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů ....."  A jak na takovou rádoby pokornou modlitbu reagoval Ježíš? " ..... Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen" (Lukáš 18:11-14)


Naučme se být pokorní. Místo chvilkového pocitu blaha z toho, že jsme lepší než ostatní, je určitě lepší zažít pokoj z pokory: "Pokorní ale obdrží zemi, rozkoš naleznou v hojnosti pokoje" (Žalmy 37:11)

Mějte se krásně

Pavla

RADY

"Kdyby měly rady větší cenu, lidé by jimi skrblili".
"Leckdo vděčí za své úspěchy radám, jichž neuposlechl."
"Svými dobře míněnými radami sledujeme nejčastěji vlastní zájmy".


Tohle jsou lidské citáty ohledně dávání a přijímání rad. Čím to je, že v našich životech bereme rady jako nutné zlo, že za radami ostatních hledáme něco záludného, že bereme rady jako něco otravného a zbytečného?

A vy máte rádi, když vám někdo radí? Já tedy moc ne.... Ve chvíli, kdy se mi někdo snaží poradit, naježím se a nemám z toho radost. Nejen že nemám ráda, když mi radí někdo, na jehož radách a postojích mi nijak nezáleží, ale dokonce i když mi radí lidé, kteří mě mají rádi a určitě vím, že mi chtějí pomoci. Ale potom doma, v klidu a o samotě, o těch radách vždycky přemýšlím. Co si z nich člověk má vzít? Co si vybrat? Koho poslechnout? Na čí radu dát?

A tak ve chvílích, kdy se mi nechtějí poslouchat rady ani opravdu těch moudrých, těch, kteří mají zkušenosti, těch, kteří to se mnou myslí dobře, tak na mě platí přesně tyto verše:
"Hlupák je přesvědčen, že jde správně, kdo je však moudrý, dá si poradit" (Přísloví 12:15)
"Poslechni radu, přijmi poučení, abys byl příště moudřejší" (Přísloví 19:20)
"Rada v srdci člověka je voda hluboká, kdo je rozumný, ji umí načerpat" (Přísloví 20:18)

A jak je to s radami z naší strany? Také se nerada hrnu do toho, abych ostatním radila. Když jsem byla mladá, tak jsem o tom moc nepřemýšlela, a asi jsem občas poskytovala nevyžádané rady, a taky jsem radila v "oborech", které mi bylo naprosto cizí. Dnes už neradím .. A když mě někdo požádá o pomoc, řeknu pouze, co bych pravděpodobně udělala já, jak bych možná v takové situaci jednala. Neříkám, co by kdo měl určitě udělat. Někdy si totiž nedokážeme přesně představit, v jaké situaci se ten druhý nachází, jaké jsou okolnosti toho všeho.

Když už chceme poradit, tak rada musí být v souladu s tím, co nám říká Bůh. Určitě bychom  neměli souhlasit se špatnými věcmi. Od toho máme Bibli, která nám vždycky zaručeně poradí správně. A tak pokud Bibli nebudeme číst, nemůžeme vědět, co je podle Boha správně. Protože dost často nám náš "selský rozum" prostě nestačí. Můžeme si myslet, jak moudře mluvíme, a nakonec je to třeba přesně naopak.

Proto buďme opatrní, jaké rady ostatním dáváme. Mluvme tak, aby na nás platil tento verš:
" Rady moudrého jsou pramenem života, z osidel smrti pomohou uniknout." (Přísloví 13:14).

Mějte se krásně,

Pavla

LASKAVOST

Vždycky mi je příjemně ve společnosti laskavých lidí a když je někdo hrubián, radši rychle mizím pryč. Nemám ráda hádky, a tak jsem ráda, když se mnou ostatní mluví laskavě. Snažím se o to taky (i když ne vždycky se mi to podaří :).

V Bibli je psáno, že Bůh je velmi laskavý ("Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý. Nevznáší stále výčitky, nechová zlobu navěky. Nenakládá s námi, jak zaslouží náš hřích, neodplácí nám podle našich vin." - Žalmy 103:8-10). Jestliže Bůh může být velmi laskavý, pak my MUSÍME být laskaví, je to naše povinnost, Bůh to po nás žádá ("Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám" - Efezským4:29).

Když chceme druhým pomoci, nemusíme konat velké činy, často jako lék stačí laskavé slovo - "Laskavá slova jsou jako plástev medu, jak balzám na duši, celému tělu lék" - Přísloví 16:24. Stejně tak to platí obráceně i pro nás - když toho máme moc, nevíme třeba jak dál, tak nám někdo může pomoci vlídným a milým slovem ("Starosti člověka tíží v srdci, laskavé slovo ale radost navrátí" - Přísloví 12:25).

Jako všechno v životě, i to - být laskavý - znamená pro nás práci. Ne vždycky je nám do zpěvu, někdy jsme unavení, někdy podráždění nebo nervozní, někdy spěcháme ... Ale to nás neomlouvá, nemáme výmluvu. Musíme se snažit být laskaví za každé situace. U sebe vím, že se mi nejméně daří ve chvíli, když spěchám nebo když mě něco opravdu hodně bolí. Uvědomuju si to, ale zvlášť u toho spěchání se mi to moc nedaří. Jsem zvyklá všude chodit včas, možná spíš radši o trochu dřív. A jakmile někam odcházíme celá rodina, já stojím ve dveřích oblečená a hlasitě popoháním zbytek rodiny, ať si pospíší. A vím, že v tu chvíli jsem podrážděná a nervozní a dost často můj hlas nezní vůbec laskavě. Ale stejně jako ostatní, ani já nemám výmluvu. Tak holt musím pořád trénovat, snad to jednou zvládnu :).

"Laskavý člověk odmění i sám sebe, surovec ani sám sebe nešetří" (Přísloví 11:17).

Mějte se hezky.

Pavla

MÍT DOBROU POVĚST

Moje dcera, když byla malá, se toužila stát slavnou zpěvačkou. Důležité bylo to "slavnou". Líbilo se jí, jak lidi známé zpěvačky obdivují, jak jásají, když vstoupí na podium, jak po nich všichni chtějí podpis a fotit se s nimi. A já často potom mluvila o tom, jak je těžké, aby si mladý člověk, když se stane slavným, udržel dobrou pověst. Vlastně mi to vždycky přišlo spíš jako nemožné.

Vzpomínám si třeba na zpěvačku Miley Cyrus, která jako malá dokázala při koncertech na podiu mluvit o víře v Boha, kterou má. Uteklo pár let a asi díky drogám, alkoholu a "slávě" místo zpěvu vlastně předvádí erotickou show. A tak by se člověk mohl podívat na většinu mladých slavných lidí. Nedokážou tu slávu unést a končí to pro ně velice špatně. Jejich pověst je špatná a pravděpodobně se s nimi už potáhne celý život, i díky internetu a dalším technologiím.

Ale nemusíme jít až do showbyznysu, aby člověk musel bojovat za svoji dobrou pověst. Každý z nás se denně musí snažit, aby jeho pověst nebyl zničená, abychom obstáli.
Křesťan musí mít dobrou pověst, a má mít dobrou pověst i mimo církev. Často nás to může svádět k tomu, že se pěkně chováme jen mezi lidmi, kteří se chovají také dobře, a jakmile přijdeme mezi ostatní lidi, přizpůsobíme se zase jejich způsobu chování - v práci, ve škole, v obchodě ... Kdekoli nás to může svést k tomu, že si svoji pověst pokazíme. ("Správce církve musí mít dobrou pověst i mimo církev, aby neupadl do pomluv a do ďáblovy pasti" - 1.Timoteovi 3:7).

Co když je o nás známé, že na nás není spoleh? Že něco slíbíme a většinou nedodržíme? Že si ke svému vyprávění něco přidáváme nebo ubíráme? Že pro sprosté slovo nejdeme daleko? Že jsme líní? Že nejsme ochotní ostatním pomoci a radši se vymlouváme? Co když pomlouváme? ("Spor se svým bližním když vyřizuješ, neodhaluj cizí tajemství. Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě, tvá špatná pověst tě už nepustí!" - Přísloví 25:9-10).

Zbavit se špatné pověsti je hrozně těžké. Mnohem jednodušší je udržet si tu dobrou. Chraňme si dobrou pověst jako zlatý poklad.

"Na stříbro je tyglík, na zlato pec, podle své pověsti člověk pozná se" (Přísloví 27:21)

Mějte se krásně,

Pavla

SVĚDOMÍ

Nedávno jsem četla jeden citát o svědomí, který mě zaujal, už proto, že právě jsem studovala, co o svědomí říká Bible. Ten citát zněl: "Svědomí, to je ten tichý hlásek, který nám šeptá, že se někdo dívá."

Ano, Bůh se dívá ..... Bůh se dívá, poslouchá nás, a dokonce zná i naše nejtajnější myšlenky.

"Hryzalo" vás někdy vaše svědomí? Mně mnohokrát. A není nad to, když má člověk svědomí čisté, a když se mu dobře usíná a dobře spí.

Teď právě prochází naše rodina těžkým obdobím. A když jsem četla tyto verše ze Žalmů 26:2: "Zkoumej mě Hospodine, zkoušej mě, prověř mé srdce i mé svědomí!", tak jsem si říkala - Jen to ne, nechci už být zkoušená a prověřovaná, už ne, prosím ....  Jenže vím, že procházíme v životě zkouškami proto, abychom se osvědčili. Abychom dokázali, že Boha a jeho zákony posloucháme a následujeme nejen ve chvílích jednoduchých a šťastných. To se to totiž poslouchá .. :).  Ale právě nejvíc se osvědčíme ve chvílích, kdy chceme všechno vzdát, kdy máme pocit, že je toho na nás naloženo nějak moc, kdy se nám chce nějakou kličkou si ulevit, ...

A proto máme svědomí ... Aby nás drželo, aby nám pomáhalo být pevní.

V 1.Timoteovi 1:19 je psáno: ".... uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře". Je tak jednoduché se v těžkých chvílích vzdát toho, v co věříme. Když je nám fajn nebo se nás to netýká, jsme horliví zastánci spravedlnosti.  Pak přijde zkouška, která nás prověří, jak moc vážně jsme to všechno mysleli. A myslím, že když nás "hryže" svědomí, je to pořád dobré, pořád ho totiž slyšíme, pořád nám napovídá, že je něco špatně, ať s tím něco uděláme ...

A i když si sami můžeme myslet (nebo se ukonejšit), že je všechno v pořádku, neměli bychom zapomínat na verše z 1.Korintským 4:4 - "Mé svédomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán". Někdy se nám může stát, že upozadíme naše svědomí a snažíme se sami sebe přemluvit, že vlastně jednáme správně anebo na to máme právo, tak jednat.

Poslouchejme naše svědomí, protože Bůh nám podle něj jednou odplatí - "Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží" (Jeremiáš 17:10).

A tak budeme muset celý život bojovat. Bojovat za to, čemu věříme, za to, co je v Božích očích správné, za to, abychom se nesnažili utéct sami před sebou, protože: Ani nejlepší běžec neuteče před vlastním svědomím.

Mějte se krásně,

Pavla

PŘEDNÁŠKA

Přijďte na přednášku :).

PŘEDNÁŠKA

Přijďte na přednášku :)