MÍT DOBROU POVĚST

Moje dcera, když byla malá, se toužila stát slavnou zpěvačkou. Důležité bylo to "slavnou". Líbilo se jí, jak lidi známé zpěvačky obdivují, jak jásají, když vstoupí na podium, jak po nich všichni chtějí podpis a fotit se s nimi. A já často potom mluvila o tom, jak je těžké, aby si mladý člověk, když se stane slavným, udržel dobrou pověst. Vlastně mi to vždycky přišlo spíš jako nemožné.

Vzpomínám si třeba na zpěvačku Miley Cyrus, která jako malá dokázala při koncertech na podiu mluvit o víře v Boha, kterou má. Uteklo pár let a asi díky drogám, alkoholu a "slávě" místo zpěvu vlastně předvádí erotickou show. A tak by se člověk mohl podívat na většinu mladých slavných lidí. Nedokážou tu slávu unést a končí to pro ně velice špatně. Jejich pověst je špatná a pravděpodobně se s nimi už potáhne celý život, i díky internetu a dalším technologiím.

Ale nemusíme jít až do showbyznysu, aby člověk musel bojovat za svoji dobrou pověst. Každý z nás se denně musí snažit, aby jeho pověst nebyl zničená, abychom obstáli.
Křesťan musí mít dobrou pověst, a má mít dobrou pověst i mimo církev. Často nás to může svádět k tomu, že se pěkně chováme jen mezi lidmi, kteří se chovají také dobře, a jakmile přijdeme mezi ostatní lidi, přizpůsobíme se zase jejich způsobu chování - v práci, ve škole, v obchodě ... Kdekoli nás to může svést k tomu, že si svoji pověst pokazíme. ("Správce církve musí mít dobrou pověst i mimo církev, aby neupadl do pomluv a do ďáblovy pasti" - 1.Timoteovi 3:7).

Co když je o nás známé, že na nás není spoleh? Že něco slíbíme a většinou nedodržíme? Že si ke svému vyprávění něco přidáváme nebo ubíráme? Že pro sprosté slovo nejdeme daleko? Že jsme líní? Že nejsme ochotní ostatním pomoci a radši se vymlouváme? Co když pomlouváme? ("Spor se svým bližním když vyřizuješ, neodhaluj cizí tajemství. Ten, kdo to uslyší, potom potupí tě, tvá špatná pověst tě už nepustí!" - Přísloví 25:9-10).

Zbavit se špatné pověsti je hrozně těžké. Mnohem jednodušší je udržet si tu dobrou. Chraňme si dobrou pověst jako zlatý poklad.

"Na stříbro je tyglík, na zlato pec, podle své pověsti člověk pozná se" (Přísloví 27:21)

Mějte se krásně,

Pavla

SVĚDOMÍ

Nedávno jsem četla jeden citát o svědomí, který mě zaujal, už proto, že právě jsem studovala, co o svědomí říká Bible. Ten citát zněl: "Svědomí, to je ten tichý hlásek, který nám šeptá, že se někdo dívá."

Ano, Bůh se dívá ..... Bůh se dívá, poslouchá nás, a dokonce zná i naše nejtajnější myšlenky.

"Hryzalo" vás někdy vaše svědomí? Mně mnohokrát. A není nad to, když má člověk svědomí čisté, a když se mu dobře usíná a dobře spí.

Teď právě prochází naše rodina těžkým obdobím. A když jsem četla tyto verše ze Žalmů 26:2: "Zkoumej mě Hospodine, zkoušej mě, prověř mé srdce i mé svědomí!", tak jsem si říkala - Jen to ne, nechci už být zkoušená a prověřovaná, už ne, prosím ....  Jenže vím, že procházíme v životě zkouškami proto, abychom se osvědčili. Abychom dokázali, že Boha a jeho zákony posloucháme a následujeme nejen ve chvílích jednoduchých a šťastných. To se to totiž poslouchá .. :).  Ale právě nejvíc se osvědčíme ve chvílích, kdy chceme všechno vzdát, kdy máme pocit, že je toho na nás naloženo nějak moc, kdy se nám chce nějakou kličkou si ulevit, ...

A proto máme svědomí ... Aby nás drželo, aby nám pomáhalo být pevní.

V 1.Timoteovi 1:19 je psáno: ".... uchovej si víru a dobré svědomí, které někteří zahodili, a proto ztroskotali ve víře". Je tak jednoduché se v těžkých chvílích vzdát toho, v co věříme. Když je nám fajn nebo se nás to netýká, jsme horliví zastánci spravedlnosti.  Pak přijde zkouška, která nás prověří, jak moc vážně jsme to všechno mysleli. A myslím, že když nás "hryže" svědomí, je to pořád dobré, pořád ho totiž slyšíme, pořád nám napovídá, že je něco špatně, ať s tím něco uděláme ...

A i když si sami můžeme myslet (nebo se ukonejšit), že je všechno v pořádku, neměli bychom zapomínat na verše z 1.Korintským 4:4 - "Mé svédomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán". Někdy se nám může stát, že upozadíme naše svědomí a snažíme se sami sebe přemluvit, že vlastně jednáme správně anebo na to máme právo, tak jednat.

Poslouchejme naše svědomí, protože Bůh nám podle něj jednou odplatí - "Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží" (Jeremiáš 17:10).

A tak budeme muset celý život bojovat. Bojovat za to, čemu věříme, za to, co je v Božích očích správné, za to, abychom se nesnažili utéct sami před sebou, protože: Ani nejlepší běžec neuteče před vlastním svědomím.

Mějte se krásně,

Pavla

PŘEDNÁŠKA

Přijďte na přednášku :).

PŘEDNÁŠKA

Přijďte na přednášku :)

Krásný nový rok

Pavla

Krásné Vánoce!

Chtěla bych jen zareagovat na předchozí článek od Pavly a musím jen souhlasit se vším, co napsala. A proto i já se připojuji s přáním, abychom si tady na tom světě všichni pomáhali a měli se rádi i když nejsou Vánoce. 

Ale protože teď právě Vánoce jsou, přeji vám jejich klidný a pohodový průběh, ať u vás září láska, dětský smích a rodinná atmosféra. Požehnaný nový rok!

Monika

Mít rád nejen o Vánocích

                                                              Foto: zdroj Facebook


Všichni máme Vánoce spojené s pocitem lásky, klidu, odpuštění, přátelství, blízkosti ...
A ta atmosféra kolem nám pomáhá. Všichni se snažíme být tak nějak hodnější, laskavější, vstřícnější, ohleduplnější ...

Jenže tohle všechno bychom v sobě měli pěstovat pořád. Nebýt sobci, uvědomit si, že se ty stejné okamžiky už nikdy nebudou opakovat. To, jestli někoho nepodpoříme nebo mu nepomůžeme, když nás potřebuje, tak tuhle chvíli už vrátit nemůžeme. Někdo nám blízký nás může potřebovat zrovna teď - ať je to příbuzný, kamarád, přítel, kolega v práci ... A my si řekneme, že nevíme, kde nám hlava stojí, máme dost své práce, vaření, starostí, problémů - bohužel - teď už se nám tam vůbec nic navíc nevejde - a hned máme pro svoje svědomí omluvu.

Jenže - Bůh nám říká něco jiného. Neříká, ať se o druhé staráme a pomáháme jim jen tehdy, když "máme čas" - to by pravděpodobně nikdo nikomu pomáhat ani nemohl. A o vánočních svátcích klidu a míru v Bibli není ani slovo, že tedy zrovna tento čas je k tomu vhodný ...

Naopak: "Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští" (Job 6:14)
              " Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení" (Přísloví 17:17)
              "Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě, bližší než bratr je ale ten, který miluje"
               (Přísloví  18:24)

A tak nejen v době vánoční mysleme na ty, co jsou sami, na ty, co možná jen potřebují, abychom s nimi chvilku "pobyli" - nic víc od nás nechtějí.

Když se podívám na fotku nahoře - na kočičku, která svojí přítomností pomáhá psímu kamarádovi, musím se vždycky usmát. Ti dva, od kterých by člověk čekal, že na sebe budou vrčet a tasit drápky, spolu odpočívají a mají se jednoduše rádi. A tak buďme takovou Mickou, mějme pro druhé pochopení a vždycky mějme připravenou pomocnou ruku. Ať jsou Vánoce nebo nejsou.

Přeju vám krásné vánoční svátky a ať každý z vás má ve chvílích trápení někde poblíž svoji kočičí přítelkyni :)

Pavla