omalovánky - knihy Bible

Určitě jste slyšeli o omalovánkách pro dospělé a přiznám se, že kolikrát mám chuť si nějaké pořídit a oprostit se od stresu. Vypnout na chvilku mozek, když je toho na člověka už opravdu dost.

Ale já vám tu nechci ukazovat tento typ omalovánek. Našla jsem totiž pěkné omalovánky pro děti, podle kterých se mohou učit jednotlivé knihy Bible.

Je to sice v angličtině, ale to možná nemusí být vůbec na škodu. Za prvé se mohou přiučit angličtinu a za druhé, když se názvy budou učit, tak jim ta anglická slovíčka nemusejí napovídat :-D

Takže se můžete podívat, jak jsem si vyhrála :-D Nemám ještě úplně všechno, ale velkou část už vybarvenou mám. Pokud jsou vaše dítka větší, pak jim samozřejmě můžete vybarvování přenechat a o zábavu je postaráno.

Na stránkách Ministry-To-Children ještě nemají listy pro všechny knihy Bible. Starý Zákon je již kompletní, ale v Novém jsou zatím jen 4 evangelia.

Tak pokud máte zájem, zde je odkaz, kde se dozvíte víc.... ZDE.

Krásný den s Bohem.
Monika

Cesty ...

Jedna moje kamarádka strašně ráda fotí dveře. Ano, čtete správně. Většinou se tedy jedná o zdobené zámecké či hradní dveře. Prostě když ji zaujmou, hned si je zvěční. Teď už jich bude mít pěknou sbírku.
Tak jsem si uvědomila, že já jsem "ulítlá" na cesty v přírodě :-) No jo, už i manžel ví, že si takové pěkné cestičky potřebuji vyfotit a nejlépe bez jakékoliv osoby.

Teď v sobotu jsme byli na rodinném výletě a já doma zjistila, že mám 11 fotek různých cest... Nooo, aby to už nebyl nějaký druh obsese :-) Ale víte, proč mám ty cesty tak ráda?  Protože mi připomínají Boha.  Tedy tu cestu k němu.....

Kolikrát nás v životě překvapí situace, která nemá vidět jasný cíl. Zatáčí nebo nás vede do tmy. Nevím, zda se máme odhodlat a pokračovat nebo se poohlédnout po jiné. Je to risk jít do neznáma .... ale věřím že stačí důvěřovat Bohu a dovede nás správným směrem.

Někdy se náš život dostane na křižovatku a musíme se rozhodnout, kudy půjdeme. Ta nerozhodnost je šílená. Obě varianty mohou působit lákavě a pak je opravdu nesnadné se přiklonit jen k jedné.
S Bohem je však to rozhodování mnohem jednodušší...musíme však na něj spoléhat celým svým srdcem.

V Matouši 7 se píše, že existují dvě cesty .... široká cesta vede do záhuby, ale úzká cesta vede k životu! A málokterý ji nachází!!!

A co se mi vybaví při pohledu na tento obrázek? Že je tady na světě krásně! Všude kolem nás je vidět Boží stvoření. Ta nádhera v přírodě, která nás obklopuje. Ty barvy.... ta energie....

Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. 

Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem

 postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu. 

Římanům 1:19-20

Krásný den s Bohem.

Monika

Žena podle Přísloví...

zdroj obrázku

CHVÁLA ZNAMENITÉ ŽENY

¹⁰Znamenitá žena – ta je k pohledání,

mnohem vzácnější je nad perly!

¹¹Manžel jí důvěřuje ze srdce,

žádný užitek tu chybět nebude.

¹²Je na něj hodná, a ne zlá

po všechny dny svého života.

¹³Vlnu a len si sama nakoupí,

pracovat rukama je pro ni radostí.

¹⁴Kupecké lodi se podobá:

přináší pokrmy zdaleka.

¹⁵Ráno vstává, než se rozední,

celé své rodině jídlo připraví,

také svým služebným rozdělí úkoly.

¹⁶Posoudí pozemek a sama jej pořídí,

z vlastního výdělku sází vinici.

¹⁷Odhodlaně se pouští do díla,

sílu svých paží umí dokázat.

¹⁸Užitek vlastní píle zakouší,

její svíce září dlouho do noci.

¹⁹Přeslici bere do rukou,

prsty přidržuje vřeteno.

²⁰Štědře otvírá svou dlaň ubohým,

pomocnou ruku chudým nabízí.

²¹Nemá strach o rodinu, ani když padá sníh,

celá její domácnost má po dvou oblecích.

²²Kmentové přikrývky sama ušije

a obléká se šarlatem.

²³Její manžel je v branách uznáván,

kde s představenými země zasedá.

²⁴Prodává košile, které ušila,

zdobené pásy kupcům dodává.

²⁵Síla a krása jsou jejím oděvem,

s úsměvem vyhlíží další den.

²⁶Její ústa mluví s moudrostí,

její jazyk učí vlídnosti.

²⁷Na chod svého domu dohlíží,

nesytí se chlebem zahálky.

²⁸Její synové jí vstoje dobrořečí,

její manžel ji takto velebí:

²⁹„Je mnoho znamenitých žen,

ty ale všechny převyšuješ je!“

³⁰Klamný je půvab a krása pomíjí;

žena, jež Hospodina ctí, si chválu zaslouží.

³¹Dejte jí odměnu za její úsilí,

její činy ať ji v branách velebí!

Ženy, dočetly jste až sem? Dovedete si tu znamenitou ženu představit? Od brzkého rána až do pozdních večerních hodin na nohou, stará se o manžela, děti, nakupuje, šije oblečení pro celou rodinu, prodává co ušila, je vždy upravená, usměvavá, dohlíží na domácnost, nezahálí, sází vinici, pomáhá chudým a potřebným .... 

Na tyhle verše jsem si vzpomněla, když jsem tak jednou seděla na gauči, dívala se kolem sebe, jak se všude válí dětské hračky (protože proč si hrát v pokojíčku, když největší zábava je nosit všechno do obývacího pokoje a zlobit tím maminku....) a přemýšlela jsem, kdy se mi povede uvést pokoj do původního stavu. Pak jsem zaslechla, jak mi v kuchyni hučí myčka, v koupelně pračka a v komoře jede na plné obrátky sušička prádla.  

Jak je možné, že v dnešní technické době, kdy máme spoustu hračiček, které nám tak ulehčují domácí práce, si stále stěžujeme, jak nic nestíháme. Mluvím teď za sebe, protože já si občas postěžuji třeba mezi kamarádkami. Ale když se tak na ty verše dívám, měla bych si pusu zamknout na 10 západů :-) Samozřejmě, tato znamenitá žena není skutečná. Je to popis ženy, kterou by si matka přála pro svého syna. Ale i tak. Když si uvědomím, jak se dříve žilo - samá tvrdá práce a zábava skoro žádná .... tak je mi až stydno, jak si v tom našem "přepychu" stěžujeme a litujeme se.

Takže dost, dejme si předsevzetí, že takhle už to dál nejde. Dejme si za cíl přiblížit se té úžasné ženě, která je pravým pokladem pro svou rodinu. Co si budeme povídat, jednou si můj syn domu přivede nevěstu a já bych pro něj také chtěla takovou znamenitou ženu. Ale pokud takový příklad doma neuvidí, tak ho ani nenapadne, že by taková někde mohla být....takže já jdu s úsměvem dát prát další várku prádla, sušička už jede a protože synáček chrní a dceruška je ve školce, mám možnost tady ten nový chaos dát do původního stavu.

A co vy?

Krásný den s Bohem.

Monika

ODPUŠTĚNÍ

"Eva Kor přežila Osvětim a odpustila nacistickému vrahovi Oskaru Groningovi."

V Německu probíhá soud s mužem, který se zodpovídá ze smrti 3000 Židů, a který se již přiznal k morální zodpovědnosti. Na závěr tohoto jednání Eva Kor přistoupila k obžalovanému  Gröningovi a objala ho.  „Ne, nebylo to plánované. Ale bylo to normální setkání dvou lidí. Tak se přece mají dva lidé k sobě chovat. Ze dvou dávných nepřátel se stali dva obyčejní lidé,“ řekla žena, která přežila holocaust. 

Když jsem to četla, bylo mi moc hezky u srdce. Cítila jsem, že tak to má být, že tak je to správné. Ale dokázala bych to taky? Nevím ... Říkám si, že asi ano ... Ale opravdu? Já jsem nikdy nezažila něco tak moc bolavého, něco, co zanechá na duši obrovský šrám. A proto nedokážu říct, jestli bych dokázala toho, kdo mi ubližoval, obejmout. Tato paní má můj obrovský obdiv a myslím, že takový projev odpuštění může pomoci lidem, kteří se v životě potýkají s tím, že odpouštět neumí nebo nechtějí.

"Ze dvou dávných nepřátel se stali dva obyčejní lidé". Nikdo po nás nechce, abychom odpustili a zároveň takového člověk přijali se vším všudy do našeho života. Nemusíme se s ním povinně setkávat, přát mu k narozeninám, nemusíme ho mít rádi. "Milovat nepřátele" znamená úplně jiný druh lásky - je to právě to odpuštění a zároveň  být připraveni  pomoci, když to bude potřeba a když toho budeme schopni. Víc se po nás nechce. Když člověk nedokáže odpustit nebo dokonce nenávidí, nejvíce stejně vždycky ubližuje sám sobě ....

Efezským 4:32 - "Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám".

Může nám někdo odpustit víc než Bůh? A proto na tom pracujme, buďme jako On, naučme se odpouštět ....  Vždyť: Odpuštění je vůně, jíž fialka potřísní botu, která ji rozdrtila ........ (Mark Twain).

Mějte se pěkně,
Pavla

BEZ VÝMLUVY

"Tehdy Bůh řekl: "Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!" - a stalo se. Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré." (Gen 1:11-12)

Jaro! Tolik se na něj vždycky těším, po většinu zimy odpočítávám dny, kdy konečně jaro přijde. Očima ze země povytahuju rostlinky a raduju se rok co rok z toho, když  "vykouknou" sněženky, krokusy, modřence, narcisy a tulipány. Každý den obcházím zahradu a promlouvám ke stromům a keřům a vítám je, když se probudí a objeví se první lístky. A když je k tomu ještě nádherně modrá obloha, tak to jsou ty chvíle, kdy si říkám, že nerozumím tomu, jak lidi můžou věřit, že to všechno vzniklo jen tak, prostě jen shodou náhod.

 Proč rozumíme tomu, že něco tak složitého, jako je počítač, vytvořil vzdělaný a šikovný člověk? Ale zároveň věříme tomu, že něco mnohem složitějšího a hlavně dokonalejšího vzniklo jen tak? Že za tou nádherně kvetoucí magnolií nebo zářivě červeným tulipánem není někdo, logicky ještě inteligentnější a šikovnější, než člověk?

Moc ráda v létě sbírám semena květin a na jaře si je předspěstovávám na okně. A tady taky vidím Boha. Obyčejné, na pohled neživé a suché semínko, a pak stačí jen zemina, voda a světlo a za tři týdny mám zelené sazeničky Černookých Zuzan. A za dalších pár týdnů budu mít nádherné žluté květy. Dá se říct - z ničeho ... a chce se mi říct - zázrak. Pro nás zázrak a pro Boha něco, čím nás chtěl potěšit, udělat nám radost. V přírodě můžeme vidět, jak je jeho láska k nám velká. Mohli bychom bez problémů žít mezi rostlinami, které by byly jen zelené, anebo zelené jen s hnědými a černými květy. Ale Bůh pro nás udělal tuhle nádheru, vytvořil takové barevné kombinace, až nám zrak přechází, máme dokonalé tvary různých květů, různých vůní ... A nakonec i ta zelená má obrovské množství odstínů :).

Proto, když se díváme kolem sebe, zvlášť teď na jaře, nemáme výmluvu. Bůh je vidět všude! A tak se koukejme kolem sebe, užívejme si probouzející se přírodu a nezapomeňme při tom na Boha. Má nás rád! Moc!

"Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. Jeho neviditelné znaky - jeho věčnou moc a božství - lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu." (Řím 1:19-20)


Pěkné jaro vám všem

Pavla

POKORA

"Když vidím tvá nebesa, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kterés tam umístil - co je člověk, ptám se, že na něj pamatuješ, co je lidský tvor, že o něj pečuješ?" (Žalmy 8:4-5)

Stalo se vám někdy, že jste večer zaklonili hlavu a při pohledu na hvězdnou oblohu přemýšleli podobně? Že jste si najednou připadali tak malí? Že jste zažívali údiv, že stojíte Bohu za to, aby se vámi vůbec zaobíral? A že jeho láska k vám je tak obrovská, že za vás obětoval svého syna?

Mně se to stává. Bývá to hlavně v létě, kdy sedím na zahradě úplně sama a s hlavou zakloněnou pozoruju tu nádheru nade mnou. Tehdy cítím pokoru. Pokora znamená vědět, kdo jsem já a kdo je Bůh.

Pokorný člověk dokáže přiznat chybu a snaží se ji napravit.
Pokorný člověk dokáže odpouštět a má pochopení pro slabosti ostatních, protože si uvědomuje, že i on je omylný, že i on chybuje.
Pokorný člověk umí přijmout to, co se děje a snaží se s tím vyrovnat.
Pokorný člověk má odvahu postavit se proti zlu a hájit dobro dobrem.
Pokorný člověk nikdy nepohrdá ostatními, ale ani sám sebou.
Pokora nám otevírá cestu k Bohu i k lidským srdcím.

Být pokorný určitě neznamná cítit se méněcenný nebo být zakomplexovaný. Takovým určitě nebyl Ježíš Kristus a přesto byl tím nejpokornějším ze všech  ".. Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé" (Mt 20:28).

Takže až se příště zadíváme na tu krásu nad hlavou, můžeme se pokorně zeptat sami sebe: "Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás? Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata? Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila?" (Job 38:31).

Mějte se pěkně,
Pavla

1.Korintským 1:26-29

Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených. Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, aby se před Bohem nikdo nechlubil.

1.Korintským 1:26-29

zdroj obrázku

Řekla bych, že to má podobně asi každý - myšlenky a pochybnosti, jaký má náš život smysl. Já si pokládám otázku, co vlastně jsem. Co jsem v životě dokázala, co jsem udělala, co se mi povedlo a zda to má nějakou hodnotu. Nikdy jsem nepatřila mezi nejchytřejší, nejkrásnější, nejoblíbenější dívky v okolí. Nevím o ničem, v čem bych opravdu vynikala. Připadám si jako takový průměr, což může být na jednu stranu v pohodě (například při známkování ve škole) :-D , ale co se týče hodnocení života, tak to mi zas tak super nepřijde. Mám koníčky, ale nikdy jsem v nich nevynikala. Když byl ještě čas, tak jsem scrapbookovala, ale když vidím práce jiných, tak se ty moje projekty můžou zahrabat. Ráda pletu, ale netroufnu si na nic víc než na šály, nákrčníky a deky, protože to má rovné řady :-D Vždy jsem se ráda učila jazyky, ale nikdy jsem je neuměla dokonale.... a takhle bych mohla pořád pokračovat.

A tak jsem jeden den zase přemýšlela o těchto svých pochybnostech, modlila se a pak se rozhodla pročíst si pár blogů, abych přišla na jiné myšlenky. A tam na mně vykoukly tyto verše. Rozbušilo se mi srdce, protože jsem v tom viděla odpověď na mé modlitby. Ano, tak přesně jsem to brala a pořád to tak beru.

Bůh v nás nechce mít ty nejlepší z nejlepších co se světského měřítka týče. Chce, abychom byli nejlepší podle jeho vlastních měřítek. Ale i tak ví, že jsme jenom lidé, kteří nejsou dokonalí. Kteří selhávají, kteří klopýtají a narážejí na překážky, které je svádí ze správné cesty. Ale je tu pro nás a dává nám svou pomocnou ruku, abychom viděli tu naději, kterou máme v Ježíši. A tak nemusím mít vystudovanou vysokou školu, nemusím být sportovcem roku ani získat vysokou pracovní pozici. Důležitá je má láska k Bohu. Zda je Bůh součástí mého života, zda je mou prioritou a zda se ho snažím poznávat víc a hlouběji. Nemusím se tu dívat kolem sebe a zkoumat, jestli má někdo větší víru než já, jestli zná Boha víc než já ... důležitá jsem já. V tomto ohledu si za všechno zodpovídám sama a nemá smysl se s někým poměřovat. Stejně nikomu do srdce nevidíme. Ale Bůh ano a dá přednost těm, kteří to myslí upřímně a vážně.

Tak přeji krásný den s Bohem a málo pochybností :-D
Monika