Při svém druhém těhotenství vše prožívám zcela jinak. Už není čas to tak prožívat, nečtu si diskuze od žen ve stejném stupni těhotenství a ani se tak nehlídám (jídlo nebo třeba to, že kolikrát nosím už starší dceru v náručí). Nedávno jsem překvapila svého manžela, když jsem mu vyprávěla, co se mi stalo na jednom holčičím srazíku, kde jedna z kamarádek byla poprvé těhotná a začala řešit, zda už jsem registrovaná v porodnici. Společně s druhou kamarádkou byly překvapené, že jsem se ještě neregistrovala a to už jsem byla kolem 16 týdne těhotenství. Jak je asi známo, v Praze se musí registrovat poměrně brzo, už kolem 12-14 týdne, aby na vás zbylo místo (hlavně v takových těch "profláknutých" porodnicích). Je pravda, že při prvním těhotenství jsem v nejdřívější možný čas běžela do porodnice, abych ve své průkazce měla to velmi důležité razítko a mohla si oddechnout, že mám kde rodit :-)
Ale tentotkrát ne. Rozhodla jsem se rodit v jiné porodnici, která není tak natřískaná, takže jsem si říkala, že neni zas takový spěch. No a nakonec - na ulici vás rodit nenechají, takže pokud nemám speciální požadavek na porodnici, tak je vlastně jedno, kde skončím. Ne, že bych chtěla v den porodu jezdit sem a tam :-) A tak jsem Honzovi vyprávěla, jak na mně kamarádky nevěřícně koukaly a přesvědčovaly mně, že se musím, ale opravdu musím, co nejrychleji registrovat. A pak mi řekl, že se mnou souhlasí, že neni třeba se z toho nějak nervovat, ale že ho překvapuje, že to říkám zrovna já :-D
A já si uvědomila, že je to tak. Že jsem hrozný stresoun, že mně hodně věcí dokáže vykolejit. Že mám ráda, když je vše tak jak má být a veškeré odchylky mně děsí. Ne, nejsem perfekcionistka, ale mám ráda pořádek. (nemluvím o pořádku v domácnosti, to byste asi koukali) :-D
No a řeknu vám, že jsem měla velkou radost, že se teď dokážu od spousty věcí oprostit a neřešit je ve stresu.
Ušpiní se dcera, protože nechce pomoci s jídlem? Ať. Tak to hodím do pračky....
Nemám přesně naplánovaný jídelníček na celý týden na chalupě? Ať. Obchod není daleko, tak se v týdnu pojede na nákup a dokoupí se nutnosti...
Já neříkám, že to nejsou věci, které přidělají práci. Ale když nejde o život, tak o nic nejde, ne? A kdo mně zná, tak ví, že takový kliďas jsem nebývala. Moc jsem si přála změnit svůj přístup. Bůh po nás chce, abychom se spoléhali víc na něj než na sebe. Což se hezky říká, ale těžko mění, pokud to je ve vás již dlouhodobě zažité. Ale pokud dáme Bohu šanci to ukázat, uvidíme, že to funguje. Přiznám se, že nevím, zda tato změna v mém přístupu je výsledkem kombinace těhotenských hormonů a již prožité zkušenosti z prvního těhotenství, nebo zda mi v tom přímo pomohl Bůh. Ale říkám si, že za vše ve svém životě vděčím Bohu a tak i toto může být vzkaz od Boha. Jeho pomoc. Kdo ví. Každopádně mi to připomíná to, že nemám spoléhat na sebe. Nemám očekávat, že vše bude pod mojí kontrolou. Že je tu někdo, komu na mně záleží a má pro mně připraven takový plán, který je pro mně ten nejlepší.
Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,
nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat,
on sám tvé stezky urovná. Sám sebe neměj za moudrého,
cti Hospodina a vyvaruj se zla!
nespoléhej se na vlastní rozumnost. Na každém kroku snaž se jej poznávat,
on sám tvé stezky urovná. Sám sebe neměj za moudrého,
cti Hospodina a vyvaruj se zla!
Přísloví 3:5-7
Mám tyto verše moc ráda. Jsou jednoduchá, přímá a velice silná! A tak určitě nevadí, že jsem je určitě již na tomto blogu zmiňovala. Ať i vám pomohou se zamyslet, jak své životy ovládáte nebo kontrolujete.
A jedna "důležitá" informace na závěr.......už jsem registrovaná v porodnici :-D
Krásný den s Bohem,
Monika
