Jsme Boží děti !!!

Ruším blogové prázdniny :-) Je to pro mně taková malá výzva, abych vytrvala a protože jsme se zařídili tak, že budeme o prázdninách online i na jiných místech než doma, tak jdu do toho :-) Takže se omlouvám za mystifikaci, články budou !!! A jeden tu pro vás už mám...



Honza jako učitel maturitní třídy letos dostal jako dárek od svých studentů dvoudenní romantický pobyt pro dva. Za což jim děkuji i já, protože se to vztahovalo i na mně :-) Vybrali jsme si zámek Loučeň a rozhodli se vzít sebou i Terezku. Pár lidí bylo překvapeno, proč si tu romantiku neužijeme sami ve dvou, ale nám nějak přišlo, že to bez Terky nebude ono. A dobře jsme udělali. Zámek Loučeň je znám i pro svá bludiště a labyrinty, kterých je v zámeckém parku kolem 11 a prohlídky zámku jsou dělané i pro malé děti. 

Dále náš pobyt zahrnoval i piknikový koš, který jsme si užili v jednom zákoutí zámeckého parku, kde jsme si vychutnali dobroty a kochali se krásou okolí. A v tu chvíli jsme s Honzou měli úplně stejnou věc na mysli. Jak jsme rádi, že jsme sebou Terezku vzali. Kolik legrace si tam užila, jak zkoušela najít cestičky v bludištích, jak si vychutnávala zmrzlinu, běhala po parku a házela si s námi balon. Na její tvářičce jsme viděli, jak je spokojená a šťastná. Nic víc jsme v tu chvilku nepotřebovali, její spokojenost byla pro nás to nejdůležitější.

A tak jsem se v tom poklidu rozhlížela kolem, po tom krásném zeleném parku, jak slunce svítí a hřeje, když v tu chvilku mě napadlo i to, že tak jak my se díváme na Terezku, Bůh se dívá na nás. My jsme jeho děti, které běhají po světě, prožívají své životy a pokud jsme spokojeni my, Bůh je také. Prožívá naše starosti, bolesti i žal. Raduje se s námi, veselí se a je s námi šťastný. Proč složitě přemýšlet, jaký vztah máme mít k Bohu? Proč řešit, jaký vztah má Bůh k nám? Proč pochybovat? Je to jednoduché, protože i Bůh o nás v Bibli mluví jako o svých dětech a proto stačí, když se podíváte kolem sebe, jaký vztah máme ke svým dětem a je jasno.....

Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi – a také jimi jsme! 

1.Jan 3:1

Přeji krásný den s Bohem,

Monika

PRÁZDNINY 2013

zdroj

Rok se s rokem sešel a opět tu je před námi léto a prázdniny. To léto, to se ještě uvidí, ale prázdniny jsou určitě - jako manželka učitele to vím jistě :-D

A tak jako loni vyhlašuji blogové prázdniny (možná se tu článek objeví, ale nechci dopředu nic slibovat). Mějte krásné léto, prázdniny i dovolené a těším se, že nejpozději v září k nám opět najdete cestu zpět :-D

I za Pavlu vám přeji krásné dny s Bohem :-)
Monika

kritika v manželství?

V týdnu jsem měla sraz s kamarádkami a protože jsme se viděly po dlouhé době, bylo co probírat :-D No ano, jsme ženy, takže nám to trvá déle a informací je hodně....takže kdyby se takhle viděl s někým můj manžel, tak do hodiny ví vše podstatné a může jít domu. Ale to my ne, takže  jsme si povídaly u nás doma, pak v pizzerii, kam jsme se přesunuly (děkuji manželovi, že se skvěle postaral o dcerku a já mohla takto "flámovat" ) a pak ještě asi přes hodinu před naším domem, kam mně kamarádky doprovodily, protože auto zůstalo u nás.

Bylo to moc fajn a já se příjemně pobavila. Co mně však zaujalo bylo to, jak se jedna z kamarádek vyjadřovala o svém manželovi. Byla přehnaně kritická ohledně schopností manžela postarat se sám o jejich společnou dcerku. A tak jsem zavzpomínala, kolikrát se mi stalo, že jsem byla při hovoru, kde byli kritizováni partneři, manželé a já přitom zjistila, že nemám co vytknout. Ne, nemám doma robota, který je přesně naprogramovaný a dělá věci přesně tak, jak si já představuji. Ale na druhou stranu svému muži maximálně důvěřuji, věřím, že ví co dělá a rozhodně bych ho nechtěla za nic kritizovat.

Proč je vlastně tak časté, že jsou ženy s muži tak nespokojené. Přece není možné, že by si jich tolik našlo špatného muže a musely takhle remcat. Já osobně to beru tak, že jsem si vzala úžasného manžela, který mně má rád a já jeho. Ale zároveň ho beru také jako hlavu rodiny a když se o něčem nemůžeme rozhodnout, nechám to nakonec na něm. Nemusím mít poslední slovo. Jsem ráda, že bere mé připomínky na vědomí a že k nim přihlíží. Nepotřebuji nad ním vyhrát a cítit se tak líp. Je také mužem, kterému jsem slíbila v den svatby svou lásku, svou podporu a pomoc. Proč bych to teď najednou neměla dodržovat. Je teď snad víc moderní být nezávislá na svém muži, dokazovat mu, že vše zvládnu sama a prezentovat se tak svému okolí? Jestli je to opravdu tak, pak to není nic pro mně. Já jsem moc ráda, když se mohu o svého muže opřít, když v některých situacích převezme kontrolu a já se cítím bezpečně a opatrovaná. Jsem šťastná, když vidím nadšenou dcerku, která s ním stráví celý den na výletě a neřeším co všechno se mohlo stát, když jsem ji neměla u sebe.

V Bibli se píše o tom, jak se máme ke svým mužům chovat. Že je máme mít v úctě a lásce. A když si někoho beru za manžela, skládám tento slib i před Bohem (ať je to v kostele, na úřadě nebo na rozkvetlé louce).

Ježíš v Matouši 19: 4-6 říká:
"Copak jste nečetli," odpověděl jim, " že Stvořitel je od počátku ´učinil jako muže a ženu´ a řekl: ´Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo´? A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj."

A tak bychom si měly dát velký pozor při výběru partnera, protože je to životní krok, který nelze jen tak vzít zpátky. A pokud už jsme v manželství, měly bychom toto pouto opatrovat, posilovat a budovat spolu se svým mužem.

Pěkný den s Bohem,
Monika

Začít sama u sebe

Tak jsem zjistila, že jsem opět trošku pozadu s články a že bych to měla napravit. Přemýšlela jsem o tématu, který by byl zajímavý a čtivý. A nějak to nešlo.... až jsem si řekla, že napíšu o něčem, co jsem měla přímo na očích a co považuju za nepěknou reklamu křesťanů. Není to nic, co bych ráda vykřikovala do světa, ale na druhou stranu chci poukázat, že nikdo není dokonalý a všichni se musíme snažit.

Začnu ale trošku odjinud.
Všichni jsme takovou vizitkou křesťanství a naší víry v Boha. Pokud se budeme chovat nepěkně, oblékat se neslušně a mluvit sprostě, pak budeme pro ostatní ukázkou, jak vypadá křesťan. A nebude to pěkný obrázek. Myslím, že skandály katolických kněží jsou názorným příkladem, že spoustu lidí víra odrazuje už proto, že se mohou setkat s takovými lidmi a může to být pádný argument, proč o Bohu ani nechtějí slyšet.

A tak si říkám, že si musím dát pozor, jak se vůbec prezentuji světu. Jestli jsem dobrou vizitkou a zda mohu jít ostatním příkladem. Nedělám si iluze a i já samozřejmě nejsem vždy úspěšná. Ale kdo je dokonalý... hlavní je, že se člověk snaží. Co je však také důležité, je dobře se prezentovat i vůči svému blízkému okolí. Já jako maminka od malého dítěte teď zažívám, že nasává jak obrovská houba vše, co kolem vidí. Co řeknu a udělám můžu za chvilku vidět v menším provedení své dcerky :-) A tak je důležité vědět, jak se chovat a správně žít jak v našem každodenním životě, tak třeba i na bohoslužbě.

A už jsem u jádru pudla, jak se říká. Na poslední bohoslužbě jsem byla svědkem toho, že jedna mladá dívenka trávila většinu času s mobilem v ruce a já krásně viděla na displej. Elektronická verze Bible to rozhodně nebyla. Dívenka hrála jednu hru za druhou a já si říkala, jaká je to neúcta vůči Bohu i ostatním. A tak jsem přemýšlela, co dělat, aby moje dcera takto nedopadla. Aby měla bohoslužbu v úctě. Aby tam ráda chodila a účastnila se celého shromáždění. Aby ji bavilo zpívat Bohu a modlit se k němu. Aby ráda poslouchala kázání a přijímala Večeři Páně s upřímným srdcem. Myslím, že člověk musí začít sám u sebe. Musí být dobrým příkladem a začít včas. Nečekat na pubertu, ale už odmalinka ukazovat, že Bůh je v našem životě důležitý. Že nechodíme v neděli na bohoslužbu z donucení, ale že se tam těšíme a jsme rádi, když trávíme čas s ostatními křesťany.

Snad v tom budeme s manželem úspěšní a ukážeme naší dceři správnou cestu k Bohu.

Krásný den s Bohem,
Monika

POZVÁNKA NA PŘEDNÁŠKU

                                            DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA

                  VÝZNAM STAROVĚKÉHO IZRAELE

                                  BOHATÁ OBRAZOVÁ DOKUMENTACE                                                  

                   MALÁ VELKÁ ZEMĚ NA KŘIŽOVATCE TŘÍ KONTINENTŮ                                                                       

                   JEJÍ DUCHOVNÍ ROLE A DĚDICTVÍ PRO CELÉ LIDSTVO 

                                                        DATUM: středa  15. 5. 2013

                                                              ČAS: 18.30 hod.

                       MÍSTO KONÁNÍ: TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,  II. VCHOD, 2. PATRO

                                                      (vchod též z Všehrdovy ulice)

PŘEDNÁŠÍ: Ed Brand

VSTUP ZDARMA

PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM 

PŘEDNÁŠKA TLUMOČENA DO ČEŠTINY                                                                                      

INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724  to-morrow@volny.cz

Sdílení víry

Pro dnešní příspěvek jsem se inspirovala knihou Craiga Groeschela "The Christian Atheist"

Jedna kapitola knihy pojednává o sdílení víry. 

Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu 

a buďte připraveni podat odpověď každému, 

kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje.

1.Petr 3:15

Jak je vlastně možné, že lidé, kteří mluví o své víře ve svém okolí nebývají bráni vážně. Někdy jsou útrpně vyslyšeni, někdy ani to ne a ve velké míře si ten druhý stejně myslí to svoje. A to je asi taky jeden z důvodů, proč se mnoho křesťanů nesnaží svou víru a Boží Slovo šířit dál.

Nedivím se, i já mám své zábrany a meze. Neumím moc mluvit na veřejnosti, mám problém o víře začít jako první. A to ani nemluvím o tom, že má obrovská zábrana je, mluvit o víře před svou rodinou. Ostuda, já vím. 

Podívejme se na slovo "evangelizace" - řecké slovo "evangelizo", které znamená - hlásej a sdílej dobrou zprávu. Evangelium je v překladu "dobrá zpráva".

Jsme ale jen lidé a máme obavy 

- abychom nebyly moc hrrr

- abychom se nestaly neoblíbené

- abychom se nezesměšnily

- abychom nevyprovokovaly hádku

Měly bychom mít ale na paměti tu urgentnost, tu důležitost celé věci. Věříme v peklo? Když zemře někdo nevěřící, často slýcháme, že to byl v jádru dobrý člověk a je na lepším místě. A kdo ví, třeba ano. Soudit nás bude jen Bůh. Ale v Bibli jsou pokyny, jak se chovat, jak žít a hlavně co udělat pro svou spásu. A to by pro nás mělo být měřítkem. A kdo to za nás udělá, aby naši blízcí a přátelé byli zachráněni? Myslím, že je na nás, abychom se postaraly o to, že se naše okolí dozví pravdu.

Autor v knize uvedl svůj příběh, kdy  ho jedna žena pozvala do nemocnice, aby si promluvil s jejím otcem. Měl s ním promluvil jako pastor o Bohu, protože od svého okolí nechtěl nic slyšet. Autor za ním přišel a jelikož nechtěl pána hned odradit, optal se na zájmy, jak jde život a tak. Strávil s ním celé  odpoledne a hodně se o něm dozvěděl. Čekal na vhodný okamžik, aby rozhovor stočil k Bohu, ale nedařilo se. Nakonec se rozhodl, že na to nebude tlačit. Vybudoval si s mužem jakýsi vztah a až se vrátí druhý den, zkusí mu už o Bohu povědět. A tak druhý den přišel a zjistil, že pán zemřel........................................

Nezmeškejme naši šanci někomu zvěstovat Boha. Je to příliš důležité, abychom to oddalovaly!

Pěkný den s Bohem!
Monika

Podobenství o rozsévači (Matouš 13)

Dneska se chci podívat podrobněji na jedno podobenství, které jste už jistě četly nebo o něm slyšely. Najdete ho v Matouši 13.kapitole.

"Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. A jak rozséval, některá semena padla, podél cesty a přiletěli ptáci 

a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla do trní, 

a když trní vyrostlo, udusilo je. Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu - některé 

stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. Kdo má uši, slyš!"  

Matouš 13:3-9

Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten , u koho bylo zaseto podél cesty.  

Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným. 

Do dobré země je zaseto u toho , kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou. 

Matouš 13:18-23

A teď se pojďme podívat blíže na jednotlivé možnosti, které tu jsou představeny.

1) semena podél cesty, sezobaná ptáky (ten kdo slyší, ale nerozumí)
zde bych mohla ukázat na mnoho lidí, ale abych byla spravedlivá, ukáži na sebe. V mém životě se cesta k Bohu ukázala několikrát a přesto mi trvalo mnohem déle, než jsem se Bohu otevřela a přijala ho. Pamatuji si, že v jedné bývalé práci jsem měla kolegu křesťana, který mi o Bohu občas říkal. Jednou byl v práci velký klid, šéf byl pryč a protože nebylo co dělat, tak si kolega vzal Bibli a četl si v ní. Já ho požádala, aby mi přečetl něco zajímavého a tak jsem slyšela o Egyptských ranách ze Starého Zákona. Ale poprosila jsem ho, ať mi jen čte a do ničeho mně nenutí, že si to jen ráda poslechnu. A jak jsem řekla, tak udělala. Jen jsem si to poslechla a víc jsem se nezajímala. Přiletěli imaginární ptáci a všechna semínka sezobali :-D

2) semena na skalnatém místě, slunce je spálilo (nadšení, které při prvních problémech končí)
jelikož nejsem křesťankou nějakou moc dlouhou dobu, myslím, že to bude letos 8 let, nevybavuji si z vlastní zkušenosti někoho, koho bych k tomuto podobenství přirovnala. Ale když se podívám do osobního života, nacházím podobné příklady, které mohu použít. Můj bratranec jako malý moc nesportoval. Když pak viděl, jak si můj bratr užívá fotbal, rozhodl se se strejdou, že bude taky hrát. To bylo velké nadšení, zpočátku ho to hodně bavilo, ale časem zjistil, že ho to stojí moc času a námahy. Musel chodit na tréninky, musel sportovat a cvičit. A protože na to nebyl zvyklý, časem ho to udolalo a s fotbalem zase přestal. Fotbal ho bavil, ale ty povinnosti a strasti okolo ne. A tak ho to "slunce" spálilo. Určitě si něco takového umíme představit i co se víry a Boha dotýká. Zpočátku nás to pohltí, chceme se o Bohu dozvědět hodně a co nejrychleji. Čteme Bibli, diskutujeme a hledáme možnosti, jak se ještě víc zdokonalovat.  Ale pak se dostaneme do kolektivu, kde lidé žijí jinak, kde Bůh není na prvním místě a najednou se potýkáme s problémy. Někdy to ustojíme a někdy ne.

3) semena padlá do trní, které je udusí (starosti tohoto světa dusí)
zde se určitě najdu taky. Kolikrát se mi stane, že je několik dní hektických. Cestujeme, balíme, vybalujeme, trávíme čas s přáteli a já si pak najednou z hrůzou uvědomím, že jsem do toho všeho šla sama, bez Boha.. Jako by on zůstal doma, zatímco my jsme odjeli. A to mluvím o těch příjemných starostech. Ale mohou nás potkat i těžkosti. Starost o práci, o bydlení, o děti. Obavy z nemoci, ztráty blízkých či nehod.  Nebo to může být i honba za materiálními věcmi, které nám Boha nahrazují. Co je pro nás důležitější, Bůh nebo hezký byt, dům nebo auto.... V každém dni, ať už je jakýkoliv,  by s námi měl být Bůh. Neměly bychom ho odhánět. Neměly bychom ho v sobě dusit. Protože on s námi chce být v dobrém i ve zlém. Tak jako se to říká v manželském slibu. I my jsme v takovém manželství s Bohem. A Bůh říká, že nemáme mít starosti, vše je v jeho rukou.

4) dobrá půda, která vydala úrodu
co na to říct, to je meta, kterou bychom měly chtít dosáhnout. Být přesně taková, jak si Bůh žádá. Přijmout jeho Slovo, nechat ho v nás klíčit a kvést. A dále ho šířit. Být dobrým příkladem pro ostatní a vytrvat na té správné cestě. Moc se mi ta představa líbí a tak se chci snažit, aby se můj život ubíral právě tímto směrem.

zdroj

Je to totiž na každé z nás. Rozhodnout se, kde právě stojíme a co s tím vším uděláme. Necháme Boží Slovo spadnout vedle cesty, na skalnaté místo, do trní a nebo na úrodnou půdu?

Pěkný slunečný den s Bohem!
Monika