PŘÍSLOVÍ - 7.kapitola

7. KAPITOLA

Jako vůl na porážku

¹Dbej na mé výroky, můj synu,
příkazy mé jak poklad opatruj.
²Dbej na mé příkazy a najdeš život,
učení mé jak oko v hlavě chraň.
³Připoutej si je k prstům,
vyryj do srdce.
⁴Moudrosti řekni: „Buď mi sestrou!“
rozumnost nazvi svou příbuznou.
⁵Bude tě chránit před cizí ženou,
před svůdnicí a její řečí vábivou.

⁶Jednou jsem z okna svého domu
skrze mřížoví ven vyhlížel.
⁷Mezi prosťáčky, mládeží nezkušenou,
spatřil jsem mladíka, co zřejmě zešílel.
⁸Když prošel ulicí kolem jejího rohu,
k jejímu domu náhle vykročil.
⁹Bylo to večer, po setmění,
když přišla noc a padla tma.
¹⁰Vtom náhle žena v ústrety mu míří
v nevěstčím hávu, v srdci protřelost.
¹¹Jak jen je bujná a jak rozpustilá,
její nohy doma stání nemají.
¹²Hned je na ulici, hned zas na náměstí,
za každým rohem číhá na oběť.

¹³Už se ho zmocnila a už ho líbá,
bez uzardění už mu povídá:
¹⁴„Pořádám hostinu z čerstvého masa,
dnes jsem obětovala, co jsem slíbila.
¹⁵To proto jsem ti naproti vyšla,
sháněla jsem tě, a už tě mám.
¹⁶Pokrývkami jsem lože obložila,
pestrými přehozy z vláken egyptských.
¹⁷Svoji ložnici jsem myrhou provoněla,
aloe je tam, skořice nechybí.
¹⁸Pojď, opijeme se milováním,
do rána kochejme se laskáním!
¹⁹Mužský dnes totiž není doma,
na cestu odjel někam daleko;
²⁰měšec s penězi odvezl s sebou,
do konce měsíce se nevrátí!“

²¹Proudem těch slov jej nakonec svedla,
úlisnými rty jej zlákala.
²²Jako vůl na porážku šel hned za ní,
jak jelen, když se vrhá do pasti,
²³než padne skolen střelou do slabin.
Jak ptáče do osidla vletěl,
netušil, že mu jde o život!

²⁴Proto, synové, poslyšte mne,
dávejte pozor na mé výroky.
²⁵Na její cesty ať nevkročí tvé srdce;
po jejích stezkách se nikdy netoulej.
²⁶Tak mnozí podlehli jejím ranám,
všech jejích obětí je bezpočet!
²⁷Cesta do pekel vede jejím domem,
do síní smrti se prudce svažuje!

A stejně jako v 5.kapitole nás i v kapitole 7 Bůh varuje před cizí ženou (... a tím pádem i cizím mužem).

A nebere si servítky .... Jako vůl na porážku - tak Bůh přirovnává člověka, který se nechá omámit cizí ženou (nebo cizím mužem).

Ve verši 7 se píše o nezkušené mládeži, o mladíkovi, který asi zešílel. Nechal se zlákat protřelou ženou, která moc dobře věděla, jak zapůsobit na takového mladíčka, věděla, co říct, aby ho dostala tam, kam chtěla. Ale když je žena zkušená, dokáže nalákat i muže dospělého, i toho, který by tomu nikdy nevěřil ...

Znám ženu, která odlákala od rodiny muže tak, že nasadila masku nevinnosti a bezbrannosti, hrála si na strašně nešťastnou a utrápenou, a ten muž měl pocit, že jako správný chlap má povinnost tuto ženu "zachránit", pomoci jí. Pomohl jí tedy - nastěhoval ji do svého domu, nechal ji zde bydlet a jeho manželka té ženě také pomáhala, jak nejlépe dovedla. A dopadlo to tak, jak to pravděpodobně dopadnout muselo. Ta žena se nesnažila najít si nové bydlení, jakkoliv si pomoci sama, jí vyhovovala situace, v které byla, a nehodlala jí měnit. A za odměnu toho muže svedla... Rozbila rodinu, rozvrátila manželství, došlo k rozvodu a ten muž teď se svou milenkou žije na hromádce. A to všechno se dělo v křesťanské rodině ...

Minule jsem psala o tom, že moje babička byla moudrá a radila mi plno věcí. Taky mi říkávala, ať si nikdy nezvu kamarádky, když je můj muž doma. A když budu chtít nějaké kamarádce pomoci tím, že jí poskytnu azyl, tak jen na nezbytně nutnou dobu. Moc se mi to nezdálo, ale zase uteklo pár let a já měla přímo před očima příklad, o kterém jsem psala výše. Do puntíku se vyplnilo to, co babička říkala.

Nemyslím, že člověk musí být automaticky paranoidní, že v každé ženě, která se "ochomejtne" okolo jejího muže, musí vidět potencionální svůdkyni. Ale je lepší být obezřetná a jak jsem psala v 5. kapitole pomáhat muži v jeho slabostech a ne mu to ještě ztěžovat.

Verš 25 říká muži: .... "po jejích stezkách se nikdy NETOULEJ". Takovým "touláním" dnešní doby může být i surfování po internetu. Není vůbec těžké pro teenagery ani pro dospělé muže se pár kliknutími dostat na nějaké erotické stránky. A během chvíle z toho může být závislost. Asi bychom se divili, kolik je mezi lidmi (možná i věřícími lidmi) mužů, kteří s tímhle mají obrovský problém.

A verše ze 7. kapitoly, které jsou dobré pro zapamatování?

²Dbej na mé příkazy a najdeš život,

učení mé jak oko v hlavě chraň.

Krásný den,

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 6.kapitola

6.KAPITOLA

Vyvázni jako pták
1 Synu, pokud za někoho ručíš,
cizímu člověku jsi svou ruku dal,
2 vlastními slovy jsi nyní svázán,
lapen jsi tím, co jsi prohlásil!
3 Nyní se musíš vyprostit, můj synu
– ten někdo tě totiž v hrsti má –
jdi za ním, poniž se a dotírej!
4 Nedopřej svým očím žádný spánek,
tvá víčka ať ani neokusí sen.
5 Unikni mu jako srnec lovci,
vyvázni jako ptáče ze sítě!

Jdi za mravencem
6 Jdi za mravencem, pecivále,
pozoruj ho a zmoudříš hned!
7 Žádného vůdce mravenec nemá,
dozorce ani vládce jemu netřeba;
8 v létě si ale potraviny chystá,
o žních zásoby pilně ukládá.

9 Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat,
kdy už se konečně ze snu probudíš?
10 Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš,
na chvilku složíš ruce a spočineš?
11 Vtom jako tulák bída navštíví tě,
jako loupežník tě nouze přepadne!

Ryzí ohavnost
12 Ničemný člověk, hanebník
jinak než křivě nemluví.
13 Očima pomrkává, mele nohama,
prsty ukazuje sem a tam.
14 Ve falešném srdci zlé věci chystá,
neustále sváry rozsévá.
15 Proto, až neštěstí jej náhle potká,
v mžiku jej rozdrtí, nebude pomoci.

16 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí
a sedmou má za ryzí ohavnost:
17 povýšené oči,
prolhaný jazyk,
ruce mordující nevinné,
18 srdce, jež chystá hanebné plány,
nohy pospíchající páchat zlo,
19 křivopřísežníka, který klam šíří,
a rozsévače svárů mezi bratřími.

Přikázání je svíce
20 Opatruj, synu, otcova přikázání,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
21 Navěky připoutej si je k srdci,
okolo hrdla si je přivěšuj.
22 Kamkoli půjdeš, moudrost tě doprovodí,
kdykoli ulehneš, bude nad tebou bdít,
jakmile procitneš, s tebou promluví.

23 Přikázání je svíce a učení světlo,
poučné domluvy jsou cesta k životu.
24 Před špatnou ženou tě budou chránit,
před lichotným jazykem svůdkyně.
25 Neprahni v srdci po její kráse,
jejími řasami se nenech polapit.
26 Za nevěstku se platí i bochníkem chleba,
cizoložnice však vzácnou duši uloví!

Oheň v klíně
27 Může muž ukrýt oheň v klíně,
aniž by propálil si šat?
28 Může snad chodit po žhavém uhlí,
aniž si spálí chodidla?
29 Stejně tak ten, kdo s ženou bližního spí –
kdo se jí dotkne, trestu neujde!

30 Zloděj nebývá haněn, když krade,
aby nasytil svůj neodbytný hlad.
31 Sedmkrát více vrací, pokud je chycen,
všechno své jmění musí odevzdat.
32 Jenom šílenec ale cizoloží,
kdo činí to, je sebevrah!
33 Bití a ostuda na něj čeká,
pohanu svou už nikdy nesmaže.
34 Žárlivost rozzuří manžela té ženy,
nelítostný bude v den pomsty své;
35 nevezme ohled na žádné odškodnění,
sebevětší úplatek jím nepohne!


V této kapitole je toho tolik, že ani nevím , kde začít :-)

Líbí se mi tu zmínka o lenivosti. S tím občas bojuju. Když jsem ještě chodila do práce, tak jsem si přes týden ospravedlňovala nějaký ten binec doma tím, že chodím pozdě z práce a na větší úklid prostě neni čas ani energie. No a když nastal víkend, tak mi bylo líto obětovat konečně volný den na úklid, když se dalo podniknout mnohem víc zajímavých a zábavnějších věcí. Prostě výmluvy a výmluvy. A v těchto verších se píše o mravenci, který nad sebou nikoho nepotřebuje, protože svou práci odvádí dobře. Dělá si zásoby, aby v zimě nehladověl. Tvrdě pracuje, ale ta dřina se mu vrací v podobě klidné zimy, kdy se nemusí strachovat o jídlo.

Sice se tu mluví o hmotných věcech, ale řekla bych, že je v tom i něco víc. Bůh tu neříká jen to, že máme být pilní, dobře pracovat a nelenošit. Ta píle a pracovitost se totiž může vztahovat i na duchovno. Měli bychom studovat a zajímat se o to, co po nás Bůh chce. Neměli bychom si hledat výmluvy, když se nám do rukou dostane Bible, když bychom mohli jít na přednášku či nějaké skupinové studium. I v tom je zapotřebí určité píle, přesvědčení a aktivity. Protože až přijde ta "zima", budou se nám naše vědomosti hodit. Budou nám pomáhat v těžkých chvílích, podpoří nás a potěší. Protože v tu chvíli s námi bude i Bůh. Jak se v Bibli píše, pokud Boha přijmeme, i on přijme nás. Proto ho od sebe neodhánějme, ale naopak se snažme k němu přiblížit. Nebuďme líní :-)

V této kapitole je toho mnohem víc, ale to už nechám na vás, abyste si ji prošli sami a hledali v ní Boží moudrost. A verš pro dnešní den?

Jak dlouho, lenochu, budeš polehávat, kdy už se konečně ze snu probudíš?
Chvilku si pospíš, chvilku zdřímneš, na chvilku složíš ruce a spočineš?
Vtom jako tulák bída navštíví tě, jako loupežník tě nouze přepadne!
Přísloví 6:9-11

PŘÍSLOVÍ - 5.kapitola

5. KAPITOLA

Rty svůdkyně

¹Mé moudrosti dopřej pozornost, synu,
nakloň své ucho k mým úsudkům;
²tak, abys prozíravost opatroval,
tvé rty aby byly strážci vědění:

³Rty svůdkyně sice oplývají medem,
její ústa jsou jemná nad olej,
⁴pak ale zhořkne jako pelyněk,
jak dvojsečný meč se zabodne.
⁵Její nohy míří k hlubinám smrti,
její kroky vedou do pekel.
⁶O stezku života se nijak nezajímá,
vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam.

⁷Proto mne poslyšte, synové moji,
neuhýbejte od mých výroků!
⁸Daleko od ní ať vede tvá cesta,
k jejímu vchodu chraň se přiblížit!
⁹Svou důstojnost jinak necháš druhým,
svá léta ukrutníku odevzdáš.
¹⁰Z tvého úsilí budou žít jiní,
tvá dřina skončí v domě cizího.
¹¹Nakonec bolestí řvát budeš,
tvůj život, tvé tělo až bude zmařeno:
¹²„Proč jen jsem nenáviděl poučení,
proč domlouváním pohrdlo srdce mé!
¹³Proč jsem neposlouchal svoje učitele,
proč jsem vychovatelům sluchu nedopřál!
¹⁴Jak rychle jsem se octl v nejhorší bídě
na očích všem, uprostřed obce své!“

Pij vodu z vlastní studny

¹⁵Pij vodu z vlastní nádrže,
vodu prýštící ze tvé studnice.
¹⁶Mají tvé prameny téci na ulice?
Mají se náměstím řinout řeky tvé?
¹⁷Tobě ať patří, jen tobě jedinému,
nikomu cizímu je neponech.

¹⁸Požehnané ať je tvé zřídlo,
v manželce svého mládí potěšení měj!
¹⁹Ta milostná laň, ta přelíbezná srna!
Jejími ňadry se stále opájej,
v jejím milování se věčně utápěj!
²⁰Proč by ses, synu, utápěl v cizí ženě,
proč bys měl spočívat v náručí svůdkyně?

²¹Hospodin vidí všechny lidské cesty,
každý jejich krok pozorně sleduje.
²²Darebáka lapí jeho nepravosti,
v provazech vlastního hříchu uvázne.
²³Nedal se poučit, a tak zemře,
v množství své bláhovosti ztratí se!

Před 10 lety mi bylo třicet a já jsem se divila všem statistikám, které říkají, že se každé druhé manželství rozpadá. Jenže já kolem sebe neměla ani jeden (!) případ, kdy by moje kamarádka nebo známá byla rozvedená. Uteklo deset let a všechno je jinak - mých známých je rozvedených šest. A důvod? Skoro u všech se jednalo o nevěru manžela.

Proč? Proč muž kolem čtyřicítky začne panikařit, že je starý, proč tak jednoduše podlehne pokušení v podobě mladší ženy? Myslím, že hlavní důvod je ten, že o tom neví, že na něj takové pokušení číhá, a když o tom náhodou ví, věří si, že jeho se to přece netýká, on je silný, věrný, spravedlivý, morální, nejchytřejší ...

A takové smýšlení o sobě samém vede rovnýma nohama k hříchu. Znám jeden hodně blízký příklad v rodině, kdy ten muž odsuzoval nevěru někoho jiného. Ošklíbal se, povyšoval se ... Jemu by se totiž něco takového nemohlo stát! On přece není tak nemorální, tak nečestný ... Ten člověk byl křesťan.. Utekl rok, dva a do cesty se mu připletla jiná žena. Kde najednou bylo jeho vyvyšování se, kde bylo jeho moralizování a kroucení hlavou?

Myslím, že ten, kdo si ve své namyšlenosti myslí, že je tak perfektní, že jemu se taková věc nemůže stát, tak zrovna ten se stává snadnou kořistí pro ďábla ... Když chybí pokora, člověk je většinou lapen.

Ženy to mají svým způsobem jednodušší, nejsou až tolik fyzické jako muži, a proto je mnohem méně žen nevěrných. Bůh moc dobře ví, jak muže stvořil, a proto v Příslovích je více kapitol věnováno nevěře. A tyto verše je potřeba, aby četli nejen muži (a často si je připomínali), ale také ženy, aby dokázali svým mužům pomoci. Bůh ve verších 18 a 19 říká: Požehnané ať je tvé zřídlo,v manželce svého mládí potěšení měj! ¹⁹Ta milostná laň, ta přelíbezná srna! Jejími ňadry se stále opájej, v jejím milování se věčně utápěj!

To se týká i nás, manželek. My máme určité "povinnosti" a pokud je neplníme nebo se jim vyhýbáme, svým způsobem popostrkujeme svého muže k jiné ženě. V 1.Korintským 7:5 je psáno: " ⁵Neodpírejte se jeden druhému – jedině po vzájemné shodě, že se na čas uvolníte pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan, kdybyste se nemohli ovládnout." Myslím, že tady nám to Bůh říká jasně.

V páté kapitole je popsáno, jak nevěrný člověk dopadne - ztratí důstojnost, ocitne se v bídě - všem na očích. Lidé mu přestanou důvěřovat, jeho styl života se mu vepíše do tváře. Věřím, že je to velice neklidný a nepokojný život, alespoň to vidím kolem sebe - ti muži, co znám, vypadají ztrhaně, jsou nervózní a lidi kolem jim nevěří. Vidím, jak se písmeno po písmeni přesně naplňuje to, co je v Bibli....

A když jsem tu zkušenost neměla, nevěřila jsem, že až takový dopad může nevěra mít.

A k tomu ještě ten bolestivý dopad na jejich okolí, na jejich děti ...

Moje babička mi vždycky říkala: "Ženská si chlapa musí hlídat jako malé dítě". Teď přesně vím, o čem mluvila - neměla na mysli, že muž je nesvéprávný a dětinský, ale moudrost téhle věty je v tom, že žena je povinná muži pomáhat v jeho slabosti. Nakonec - kdyby to tak nebylo, kdyby to pro muže bylo tak jednoduché - určitě by Bůh nevěnoval v Bibli tolik místa něčemu takovému jako je nevěra. Bůh moc dobře zná naše slabosti ...

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 4.kapitola

4.KAPITOLA

Otcovské poučení
1 Slyšte, synové, otcovské poučení,
dávejte pozor a rozum získáte.
2 Skvělé poznání vám totiž nabízím;
neopouštějte mé učení.

3 Sám jsem byl synem u svého otce,
maličkým jedináčkem u matky své.
4 Když učíval mne otec, říkal:
„Moje slova si vezmi k srdci,
dbej na mé příkazy a budeš žít.
5 Získej moudrost, rozumnost získej,
má slova nezapomeň, nezkomol.
6 Neopouštěj moudrost – bude tě chránit,
miluj ji – bude o tebe pečovat.
7 Moudrost především! Získávej moudrost,
za všechno své jmění získej rozumnost.
8 Važ si jí a ona vyvýší tě,
poctí tě, když ji k sobě přivineš.
9 Svým půvabem ověnčí tvoji hlavu,
korunuje tě krásou svou!“

10 Slyš, synu můj, mé výroky přijmi,
léta života se ti prodlouží.
11 Cestě moudrosti chci tě učit,
po přímých stezkách tě chci vést.
12 Půjdeš-li, tvůj krok nic nezastaví,
jestliže poběžíš, nic tě nesrazí.
13 Poučení se chop a nepovoluj,
opatruj je, vždyť je tvým životem!

14 Stezku darebáků se neodvažuj zkoušet,
cestou zlosynů nikdy nekráčej.
15 Varuj se jí a nechoď po ní,
odvrať se od ní a jdi pryč!
16 Neusnou, dokud někomu neublíží,
nemohou spát, než někoho podrazí.
17 Takoví se chlebem darebáctví živí,
opájejí se vínem násilí!
18 Stezka spravedlivých jak paprsek světla
víc a víc září, až se rozední.
19 Cesta darebáků však tone ve tmách,
o co klopýtnou, nikdy netuší.

Chraň své srdce
20 Na má slova dej pozor, synu,
k mým výrokům své ucho nakláněj,
21 nikdy z nich nespouštěj své oči,
hluboko v srdci si je uchovej.
22 Životem jsou těm, kdo je nacházejí,
celému jejich tělu zdraví dávají:

23 Především dobře chraň své srdce –
právě z něj všechen život vychází.
24 Zbav se vší převrácené řeči,
ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe.
25 Tvé oči ať vždycky hledí přímě,
svým pohledem miř rovnou před sebe.
26 Zvaž, kudy povedou tvé kroky,
všechny tvé cesty pak budou bezpečné.
27 Neuchyluj se vpravo ani vlevo,
své kroky vzdal od všeho zla!


Když jsem ještě bydlela s rodiči, pamatuji si, jak jsem při večerním odchodu z domu dostávala od rodičů pokyny - "vrať se včas", "dávej na sebe pozor" a také "dbej na slušné vychování". A pak moje maminka čekala, až se vrátím. Třeba už ležela v posteli, ale nezamhouřila oči, dokud neslyšela klíče v zámku. Až v ten okamžik byla schopná usnout. Myslím, že to je stejné ve většině rodin. I já se budu strachovat o naši Terezku, až bude starší. Až bude chtít trošku větší volnost. Nedovedu si to představit, ale jednou to opravdu přijde. A pak budu i já stát ve dveřích a říkat jí ty stejné fráze, které budou míněny ze srdce. A pak budu večer stát u okna a čekat, až se nám vrátí domu. To víte, maminky nikdy nespí, dokud nemají všechny děti zpátky doma...

Když jsem si četla dnešní kapitolu, tak se mi to všechno připomnělo. I zde nám náš Otec dává rady. Strachuje se o nás a poukazuje na nástrahy života, které nás mohou potkat. Tak jak budu chtít Terezku opatrovat, chránit, varovat...tak i Bůh tohle vše dělá skrze Písmo. Všimněte si, s jakou láskou a starostí k nám promlouvá. Vidíte tu touhu nás ochránit? Bůh je vševědoucí a zná všechny nástrahy a pasti, které nás mohou ohrozit. A v této kapitole nás před některými varuje. Také to cítíte? Tu jeho lásku? Náklonost? Starostlivost?

A oblíbený verš této kapitoly:
Slyš, synu můj, mé výroky přijmi, léta života se ti prodlouží.
Cestě moudrosti chci tě učit, po přímých stezkách tě chci vést.
Přísloví 4:10-11

Hezký den, Monika

PŘÍSLOVÍ - 3.kapitola

3. KAPITOLA

¹Nezapomeň, co jsem tě učil, synu,
v srdci opatruj, co jsem ti přikázal;
²dlouhé dny, léta života ti to přidá,
zajistí ti to klid a mír.

³Láska a věrnost ať tě neopouští,
připoutej si je k hrdlu, vyryj do srdce!
⁴Přízně a uznání tehdy dojdeš
před zrakem lidí i před Bohem.

⁵Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,
nespoléhej se na vlastní rozumnost.
⁶Na každém kroku snaž se jej poznávat,
on sám tvé stezky urovná.

⁷Sám sebe neměj za moudrého,
cti Hospodina a vyvaruj se zla!
⁸To přinese tvému tělu zdraví,
celé tvé nitro to občerství.

⁹Uctívej Hospodina vším, co ti patří,
tím nejlepším ze vší své úrody.
¹⁰Tvé stodoly pak budou plné zrní,
tvé sudy budou vínem přetékat.

Moudrost nad zlato

¹¹Hospodinovo poučení, synu, neodmítej,
když tě napravuje, nezoufej;
¹²Hospodin kárá, koho miluje,
jak otec syna, jehož má v oblibě.

¹³Blaze člověku, jenž nalezl moudrost,
blaze člověku, jenž získal rozvahu!
¹⁴Přináší lepší zisk než stříbro,
její výnosy jsou nad zlato.
¹⁵Její cena je nad perly vyšší,
nic, v čem si libuješ, se jí nerovná.
¹⁶Dlouhověkost ve své pravici třímá,
bohatství a slávu drží v levici.
¹⁷Její cesty jsou plné potěšení,
její kroky vždy vedou k pokoji.
¹⁸Stromem života je těm, kdo se jí drží,
blaze je těm, kteří ji uchopí!

¹⁹Moudrostí založil Hospodin zemi,
prozřetelností nebe upevnil.
²⁰Jeho věděním tryskají z hlubin proudy,
oblaka rosu skýtají.

²¹Soudnost a prozíravost ať nesejdou ti z očí,
jak vzácný poklad je, synu, opatruj.
²²To ony darují tvé duši život,
právě ony tvé hrdlo okrášlí.
²³Bezpečně pak půjdeš svojí cestou,
tvé nohy nebudou klopýtat.
²⁴Až půjdeš spát, nic nebude tě strašit,
až usneš, tvůj sen bude příjemný.
²⁵Nebudeš se bát náhlého děsu
ani zkázy, jež čeká ničemy.
²⁶Hospodin bude stát po tvém boku,
on sám tvé nohy před pastí ochrání!

Neodpírej dobrodiní

²⁷Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují,
když je v tvé moci něco učinit.
²⁸Neříkej bližnímu: „Přijď jindy,“
když právě teď mu můžeš pomoci.
²⁹Nechystej proti bližnímu nic zlého,
když k tobě chová důvěru.
³⁰Nežaluj nikoho pro nic za nic,
když ti neprovedl žádné zlo.
³¹Nezáviď člověku, jenž páchá násilí,
nesdílej žádnou z jeho cest.

³²Hospodinu se hnusí každý zvrhlík,
s upřímnými však sdílí svá tajemství.
³³Hospodinovo prokletí stíhá dům darebáka,
obydlí spravedlivých ale požehná.
³⁴Pro posměvače má Hospodin posměch,
pokorným ale přízeň věnuje.
³⁵Moudrým připadne za dědictví sláva,
tupce však čeká potupa.

Ve třetí kapitole se zase hodně dozvídáme o moudrosti. Tentokrát je vyvyšována nad zlato, stříbro, perly ... Cokoli, v čem si libujeme, se moudrosti prý nevyrovná.

Čím to, že bohatý člověk si většinou svého bohatství nedovede užít? Proč mu chybí v jeho životě pokoj?

Protože má o svůj majetek strach, protože má také pocit, že by mohl mít ještě víc, protože mu dělá vrásky na čele, jestli peníze dobře investoval a jestli o ně nepřijde. Když má domy, musí do nich dávat další peníze, když má podnik, bojí se, že zkrachuje ... Bohatství je obrovská starost. Peníze dávají člověku určitou svobodu, ale velké bohatství přináší jenom trápení. Bohatství většinou nepřináší člověku pokoj ...

Ale o moudrosti je psáno, že člověku pokoj přinese. Je přirovnávána k cestě plné potěšení, také ke stromu života.

Jaké je potěšení, když si pořídím zlatý prstýnek, který se mi tolik líbil za výlohou? Budu mít obrovskou radost, druhý den se s prstýnkem ještě potěším a za pár dní si ani neuvědomím, že mám nějaký nový prstýnek. Ta první radost rychle vyprchá - to není potěšení, to je jen pozlátko.

Když budu moudrá, opravdově, tak jak to chce Bůh, a ta moudrost mi pomůže vyhnout se něčemu špatnému nebo něčemu zlému zabránit, to potěšení určitě nebude jenom chvilkové. Boží moudrost je cesta plná potěšení, to zní opravdu lákavě ...

Moje nejoblíbenější verše z 3. kapitoly:

²⁷Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují,
když je v tvé moci něco učinit.
²⁸Neříkej bližnímu: „Přijď jindy,“
když právě teď mu můžeš pomoci.

Vím, člověku se kolikrát nechce, jsme unavení, svých starostí máme až nad hlavu, a tak si ani často nevšimneme, že přímo vedle nás stojí někdo, kdo potřebuje naši pomoc. I když se snažím, vím, že v tomhle mám mezery, a proto si často tenhle verš připomínám. Myslím, že to potřebujeme všichni ....

Pavla

PŘÍSLOVÍ - 2.kapitola

2.KAPITOLA

Přijmi má slova
1 Přijmi prosím má slova, synu,
moje příkazy jak poklad opatruj,
2 své ucho k moudrosti nakloň,
srdce otevři pro rozumnost!
3 Ano, po rozumnosti volej,
přivolej k sobě rozvahu.
4 Když ji jak stříbro vyhledávat budeš,
pátrat po ní jak po pokladech,
5 úctě k Hospodinu tehdy porozumíš,
k poznání Boha dospěješ.

6 Jen Hospodin přece dává moudrost,
poznání a rozumnost pramení z jeho úst.
7 Zdravý úsudek on pro upřímné chová,
štítem je pro ty, kdo žijí poctivě.
8 Drží stráž nad stezkami práva,
ochraňuje cestu spravedlivých svých.

9 Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš,
i poctivosti – všem stezkám ke štěstí.
10 Moudrost když do srdce ti vejde,
vědění když tvou duši potěší,
11 prozíravost tě bude chránit,
rozumnost nad tebou bude bdít.

Moudrost tě ochrání
12 Před špatnou cestou tě moudrost ochrání,
před každým, kdo mluví zvráceně,
13 před těmi, kdo se přímým stezkám vyhnou,
kdo kráčejí po cestách temnoty.
14 Před těmi, kdo s radostí zla se dopouštějí,
kdo si v krutých zvrácenostech libují,
15 jejichž stezky jsou různě pokroucené
a jejichž kroky z cesty scházejí.

16 Před cizí ženou moudrost zachrání tě,
před vábivými slovy svůdkyně,
17 jež druha svého mládí opustila,
na smlouvu se svým Bohem nedbajíc.
18 Její dům se chýlí k jisté smrti,
její krok míří do podsvětí.
19 Kdo vejde k ní, už nevyjde více,
na stezky života se nikdy nevrátí.
20 Kéž by ses vydal cestou ušlechtilých,
na stezkách spravedlivých kéž bys vytrval!
21 Poctiví přece budou obývat zemi
a bezúhonní v ní zůstanou.
22 Ničemové však budou ze země vymýceni,
proradní z ní budou vyrváni!


Co se nám narodila naše dcerka, modlíme se s manželem, abychom od Boha získali moudrost. Jak už tu psala Pavla, je moudrost a moudrost. Když to budu brát podle škol, tak já mám maturitu, manžel je vysokoškolák - asi nebudeme úplně hloupí (tedy doufám). Ale přesto prosíme Boha, aby nám ji dal. Chceme totiž vědět, jak správně naše dítě vychovávat. Jak ji připravit na život v dnešní době, jak z ní vychovat slušnou křesťanskou dívku.

Existuje mnoho knih, mnoho internetových odkazů a diskuzí, kde vám o výchově dětí řeknou od písmene A po Z. Vím to, mám nějaké knihy, znám internetové diskuze a rozhodně mám spousty kamarádek, které už mají děti větší a tudíž mi mohou poradit. Ale tohle vše se týká světské výchovy. Většina mých kamarádek není věřících a tudíž mi neporadí, jak Terezku správně vést k Bohu. A i když to někomu může připadat jako banalita, výchova je jedna z nejdůležitějších odpovědností rodičů vůči svým dětem.

A tak jsem ráda za Bibli. Zde je vše, co Bůh po nás chce. Jsou zde rady, povzbuzení, pohlazení po duši....a v knize Přísloví je mnoho a mnoho veršů o výchově dětí. A pak že se v Bibli nenajde všechno :-) A co se mi líbilo na dnešní kapitole? Následující verše:

Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst.
Zdravý úsudek on pro upřímné chová, štítem je pro ty, kdo žijí poctivě.
Drží stráž nad stezkami práva, ochraňuje cestu spravedlivých svých.
Přísloví 2:6-8

Tyto verše jsem si v Bibli zvýraznila, abych je mohla Terezce, až bude větší, ukázat. Pro mně je to taková osobní zpráva od Boha, že jeho rady jsou ty nejlepší a můžu se jich tedy držet.

Přeji krásný zbytek neděle,

Monika

PŘÍSLOVÍ - 1.kapitola

Miluju Přísloví, a tak se s chutí pouštím do 1.kapitoly.

1. KAPITOLA

¹Přísloví Šalomouna, syna Davidova,krále nad Izraelem,
²k nabytí moudrosti a k poučení,
jak rozumět hlubokým výrokům,
³jak si osvojit, co učí rozum,
spravedlnost, právo a poctivost,
⁴jak předat prostoduchým chytrost,
mládeži prozíravost a vědění.

⁵Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost,
rozumný ať dá si poradit,
⁶jak porozumět úslovím a jinotajům,
rčením mudrců a jejich hádankám.

⁷Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu;
moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

Nenech se zlákat

⁸Poslouchej, synu můj, otcovo poučení,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
⁹Půvabným věncem na tvé hlavě budou,
náhrdelníkem budou na hrdle tvém.

¹⁰Nenech se zlákat, synu,
když hříšníci tě mámí:
¹¹„Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit,
někoho nevinného jen tak přepadnem,
¹²jako hrob zaživa je spolknem,
vcelku, jako když padnou do jámy.
¹³Všemožné cennosti si snadno pořídíme,
domy si naplníme kořistí.
¹⁴Na naši kartu vsaď svůj osud,
společný měšec budem všichni mít!“

¹⁵Na cestu s nimi nepouštěj se, synu,
nevydávej se v jejich šlépějích –
¹⁶jejich nohy běží k neštěstí,
k prolití krve spěchají!
¹⁷Líčit síť před očima ptáků
je jistě zcela zbytečné.
¹⁸Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí,
na vlastní duši číhají.
¹⁹Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk –
o vlastní duši ho to připraví.

Moudrost na ulicích volá

²⁰Moudrost venku na ulicích volá,
na náměstích svůj hlas pozvedá,
²¹na rušných nárožích hlasitě vykřikuje,
v průchodu městské brány proslov má:

²²„Kdy omezenců láska k malosti už skončí,
kdy drzounů záliba v drzosti,
kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
²³Obraťte se, když vás napomínám,
hle, svého ducha na vás vylít chci,
právě vám chci svá slova oznámit!
²⁴Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet,
ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,
²⁵všechny mé rady zavrhli jste,
mými domluvami se nikdo neřídil.

²⁶Vašemu neštěstí já nyní zasměji se
i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,
²⁷až jako bouře zachvátí vás hrůza,
až jako vichr udeří vaše neštěstí,
až soužením a tísní budete sevřeni.
²⁸Až mě pak volat budou, neozvu se,
budou mě shánět, avšak nenajdou.

²⁹Protože nenáviděli poznání,
úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
³⁰mými radami se nikdy neřídili,
mojí domluvou vždy jen pohrdli,
³¹proto ať snědí, co si navařili,
vlastními plány ať se nasytí!

³²Omezenci zajdou na vlastní umíněnost,
spokojenost tupců je jejich záhuba.
³³Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije
v bezpečí před hrozbou všeho zla.“

"Moudrost" - to je to nejdůležitější slovo, které se prolíná celým Příslovím. Určitě to nemá co do činění s inteligencí. Můžu být člověk s tituly před i za jménem, můžu vystudovat tři vysoké školy, můžu mít obrovské znalosti a rozhled, ale to není to, o čem Bůh mluví. I člověk velice vzdělaný a velice inteligentní může moudrost postrádat. A naopak člověk, kterého na první pohled podle vzhledu odsoudíme, že asi moc moudrosti nepobral, může velice překvapit. Třeba nevystudoval, třeba nemá politický ani kulturní rozhled, ale po chvíli hovoru s ním zjistíme, že je opravdově MOUDRÝ.

A Bůh nám svoji moudrost předává v Bibli. "Moudrost" lidská je často odlišná od moudrosti Boží. Dost často se rozhodujeme podle pocitů, podle toho, jak to cítíme, podle toho, že si myslíme, že dokážeme rozlišit mezi dobrem a zlem, že my na to máme patent. Uvedu příklad - nedávno jsme si doma vyprávěli o jednom doktorovi, který je opravdu hodně chytrý a vzdělaný, zároveň je i milý a laskavý doktor. Ale je to doktor, který dělá interrupce. Velice chytrý a znalý člověk tvrdí, že miminko, které žena čeká, ještě vlastně vůbec není člověkem. Boží moudrost ale mluví jinak ...

A my se denně setkáváme se situacemi, kdy si věříme, že nám na to náš rozum stačí, že my se rozhodneme správně ... A pak zjistíme, jakou chybu jsme udělali.

Abychom se toho vyvarovali, máme tu Bibli. Máme tu Přísloví, která nám pomohou nabývat tu opravdovou moudrost.

Kapitola 1 nám také radí, jak se zachovat, když nás lákají špatní přátelé, jak skončíme, když se toho držet nebudeme.

A můj nejoblíbenější verš z kapitoly 1?

Jsou to verše 8 a 9:

"Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém".

Všichni jsme asi zažily v mládí situaci, kdy nás "šíleně" rozčilovalo, když nám rodiče radili nebo nás před něčím varovali. Připadalo nám, jak je to hrozně otravné, že říkají pořád stejné věci dokola, a že nás se to stejně netýká. A dost často, když jsme neposlechli, dostali jsme od života lekci ... A pak jsme vyrostli a najednou se nám často stává, že si vzpomeneme, co říkala mamka, co říkal taťka nebo co nám radila babička. Teď jsou nám jejich rady půvabným věncem a když máme děti, snažíme se jim předávat rady dál. Nechceme, aby se spálili, aby si ublížili ... A přejeme si, aby verš 8 a 9 naplno fungoval v jejich životech.

Krásný den,

Pavla