PŘÍSLOVÍ - 2.kapitola

2.KAPITOLA

Přijmi má slova
1 Přijmi prosím má slova, synu,
moje příkazy jak poklad opatruj,
2 své ucho k moudrosti nakloň,
srdce otevři pro rozumnost!
3 Ano, po rozumnosti volej,
přivolej k sobě rozvahu.
4 Když ji jak stříbro vyhledávat budeš,
pátrat po ní jak po pokladech,
5 úctě k Hospodinu tehdy porozumíš,
k poznání Boha dospěješ.

6 Jen Hospodin přece dává moudrost,
poznání a rozumnost pramení z jeho úst.
7 Zdravý úsudek on pro upřímné chová,
štítem je pro ty, kdo žijí poctivě.
8 Drží stráž nad stezkami práva,
ochraňuje cestu spravedlivých svých.

9 Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš,
i poctivosti – všem stezkám ke štěstí.
10 Moudrost když do srdce ti vejde,
vědění když tvou duši potěší,
11 prozíravost tě bude chránit,
rozumnost nad tebou bude bdít.

Moudrost tě ochrání
12 Před špatnou cestou tě moudrost ochrání,
před každým, kdo mluví zvráceně,
13 před těmi, kdo se přímým stezkám vyhnou,
kdo kráčejí po cestách temnoty.
14 Před těmi, kdo s radostí zla se dopouštějí,
kdo si v krutých zvrácenostech libují,
15 jejichž stezky jsou různě pokroucené
a jejichž kroky z cesty scházejí.

16 Před cizí ženou moudrost zachrání tě,
před vábivými slovy svůdkyně,
17 jež druha svého mládí opustila,
na smlouvu se svým Bohem nedbajíc.
18 Její dům se chýlí k jisté smrti,
její krok míří do podsvětí.
19 Kdo vejde k ní, už nevyjde více,
na stezky života se nikdy nevrátí.
20 Kéž by ses vydal cestou ušlechtilých,
na stezkách spravedlivých kéž bys vytrval!
21 Poctiví přece budou obývat zemi
a bezúhonní v ní zůstanou.
22 Ničemové však budou ze země vymýceni,
proradní z ní budou vyrváni!


Co se nám narodila naše dcerka, modlíme se s manželem, abychom od Boha získali moudrost. Jak už tu psala Pavla, je moudrost a moudrost. Když to budu brát podle škol, tak já mám maturitu, manžel je vysokoškolák - asi nebudeme úplně hloupí (tedy doufám). Ale přesto prosíme Boha, aby nám ji dal. Chceme totiž vědět, jak správně naše dítě vychovávat. Jak ji připravit na život v dnešní době, jak z ní vychovat slušnou křesťanskou dívku.

Existuje mnoho knih, mnoho internetových odkazů a diskuzí, kde vám o výchově dětí řeknou od písmene A po Z. Vím to, mám nějaké knihy, znám internetové diskuze a rozhodně mám spousty kamarádek, které už mají děti větší a tudíž mi mohou poradit. Ale tohle vše se týká světské výchovy. Většina mých kamarádek není věřících a tudíž mi neporadí, jak Terezku správně vést k Bohu. A i když to někomu může připadat jako banalita, výchova je jedna z nejdůležitějších odpovědností rodičů vůči svým dětem.

A tak jsem ráda za Bibli. Zde je vše, co Bůh po nás chce. Jsou zde rady, povzbuzení, pohlazení po duši....a v knize Přísloví je mnoho a mnoho veršů o výchově dětí. A pak že se v Bibli nenajde všechno :-) A co se mi líbilo na dnešní kapitole? Následující verše:

Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst.
Zdravý úsudek on pro upřímné chová, štítem je pro ty, kdo žijí poctivě.
Drží stráž nad stezkami práva, ochraňuje cestu spravedlivých svých.
Přísloví 2:6-8

Tyto verše jsem si v Bibli zvýraznila, abych je mohla Terezce, až bude větší, ukázat. Pro mně je to taková osobní zpráva od Boha, že jeho rady jsou ty nejlepší a můžu se jich tedy držet.

Přeji krásný zbytek neděle,

Monika

PŘÍSLOVÍ - 1.kapitola

Miluju Přísloví, a tak se s chutí pouštím do 1.kapitoly.

1. KAPITOLA

¹Přísloví Šalomouna, syna Davidova,krále nad Izraelem,
²k nabytí moudrosti a k poučení,
jak rozumět hlubokým výrokům,
³jak si osvojit, co učí rozum,
spravedlnost, právo a poctivost,
⁴jak předat prostoduchým chytrost,
mládeži prozíravost a vědění.

⁵Moudrý ať poslouchá a rozmnoží svou znalost,
rozumný ať dá si poradit,
⁶jak porozumět úslovím a jinotajům,
rčením mudrců a jejich hádankám.

⁷Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu;
moudrostí a poučením jen hlupák pohrdá.

Nenech se zlákat

⁸Poslouchej, synu můj, otcovo poučení,
od matčiných pokynů se nevzdaluj.
⁹Půvabným věncem na tvé hlavě budou,
náhrdelníkem budou na hrdle tvém.

¹⁰Nenech se zlákat, synu,
když hříšníci tě mámí:
¹¹„Pojď s námi, budem ze zálohy vraždit,
někoho nevinného jen tak přepadnem,
¹²jako hrob zaživa je spolknem,
vcelku, jako když padnou do jámy.
¹³Všemožné cennosti si snadno pořídíme,
domy si naplníme kořistí.
¹⁴Na naši kartu vsaď svůj osud,
společný měšec budem všichni mít!“

¹⁵Na cestu s nimi nepouštěj se, synu,
nevydávej se v jejich šlépějích –
¹⁶jejich nohy běží k neštěstí,
k prolití krve spěchají!
¹⁷Líčit síť před očima ptáků
je jistě zcela zbytečné.
¹⁸Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí,
na vlastní duši číhají.
¹⁹Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk –
o vlastní duši ho to připraví.

Moudrost na ulicích volá

²⁰Moudrost venku na ulicích volá,
na náměstích svůj hlas pozvedá,
²¹na rušných nárožích hlasitě vykřikuje,
v průchodu městské brány proslov má:

²²„Kdy omezenců láska k malosti už skončí,
kdy drzounů záliba v drzosti,
kdy tupců nenávist ke všemu vědění?
²³Obraťte se, když vás napomínám,
hle, svého ducha na vás vylít chci,
právě vám chci svá slova oznámit!
²⁴Dosud jsem volala, však nechtěli jste slyšet,
ruku jsem nabízela, nikdo však nevnímal,
²⁵všechny mé rady zavrhli jste,
mými domluvami se nikdo neřídil.

²⁶Vašemu neštěstí já nyní zasměji se
i hrůze, jež vás přepadne. Bavit se budu,
²⁷až jako bouře zachvátí vás hrůza,
až jako vichr udeří vaše neštěstí,
až soužením a tísní budete sevřeni.
²⁸Až mě pak volat budou, neozvu se,
budou mě shánět, avšak nenajdou.

²⁹Protože nenáviděli poznání,
úctu k Hospodinu si zvolit nechtěli,
³⁰mými radami se nikdy neřídili,
mojí domluvou vždy jen pohrdli,
³¹proto ať snědí, co si navařili,
vlastními plány ať se nasytí!

³²Omezenci zajdou na vlastní umíněnost,
spokojenost tupců je jejich záhuba.
³³Kdo mě však poslouchá, ten pohodlně žije
v bezpečí před hrozbou všeho zla.“

"Moudrost" - to je to nejdůležitější slovo, které se prolíná celým Příslovím. Určitě to nemá co do činění s inteligencí. Můžu být člověk s tituly před i za jménem, můžu vystudovat tři vysoké školy, můžu mít obrovské znalosti a rozhled, ale to není to, o čem Bůh mluví. I člověk velice vzdělaný a velice inteligentní může moudrost postrádat. A naopak člověk, kterého na první pohled podle vzhledu odsoudíme, že asi moc moudrosti nepobral, může velice překvapit. Třeba nevystudoval, třeba nemá politický ani kulturní rozhled, ale po chvíli hovoru s ním zjistíme, že je opravdově MOUDRÝ.

A Bůh nám svoji moudrost předává v Bibli. "Moudrost" lidská je často odlišná od moudrosti Boží. Dost často se rozhodujeme podle pocitů, podle toho, jak to cítíme, podle toho, že si myslíme, že dokážeme rozlišit mezi dobrem a zlem, že my na to máme patent. Uvedu příklad - nedávno jsme si doma vyprávěli o jednom doktorovi, který je opravdu hodně chytrý a vzdělaný, zároveň je i milý a laskavý doktor. Ale je to doktor, který dělá interrupce. Velice chytrý a znalý člověk tvrdí, že miminko, které žena čeká, ještě vlastně vůbec není člověkem. Boží moudrost ale mluví jinak ...

A my se denně setkáváme se situacemi, kdy si věříme, že nám na to náš rozum stačí, že my se rozhodneme správně ... A pak zjistíme, jakou chybu jsme udělali.

Abychom se toho vyvarovali, máme tu Bibli. Máme tu Přísloví, která nám pomohou nabývat tu opravdovou moudrost.

Kapitola 1 nám také radí, jak se zachovat, když nás lákají špatní přátelé, jak skončíme, když se toho držet nebudeme.

A můj nejoblíbenější verš z kapitoly 1?

Jsou to verše 8 a 9:

"Poslouchej, synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Půvabným věncem na tvé hlavě budou, náhrdelníkem budou na hrdle tvém".

Všichni jsme asi zažily v mládí situaci, kdy nás "šíleně" rozčilovalo, když nám rodiče radili nebo nás před něčím varovali. Připadalo nám, jak je to hrozně otravné, že říkají pořád stejné věci dokola, a že nás se to stejně netýká. A dost často, když jsme neposlechli, dostali jsme od života lekci ... A pak jsme vyrostli a najednou se nám často stává, že si vzpomeneme, co říkala mamka, co říkal taťka nebo co nám radila babička. Teď jsou nám jejich rady půvabným věncem a když máme děti, snažíme se jim předávat rady dál. Nechceme, aby se spálili, aby si ublížili ... A přejeme si, aby verš 8 a 9 naplno fungoval v jejich životech.

Krásný den,

Pavla

Říjen - měsíc s Příslovím

Tak a je to tady. Je tu před námi obrovská výzva a budeme moc rády, když se k nám přidáte. Rozhodly jsme se, že měsíc Říjen zasvětíme studiu knihy Přísloví. Bude to určitě náročná, ale zároveň i poučná a osvěžující cesta.

A jak to bude fungovat? Měsíc Říjen má 31 dní a kniha Přísloví 31 kapitol. Takže...každý den si přečteme jednu kapitolu a zde na tomto blogu bude i každý den příspěvek k určené kapitole. Na vás je, abyste s námi četli a pokud budete chtít, připište komentář ke kapitole, která se vám líbila či vás něčím zaujala.

A co říct na závěr? ZÍTRA ZAČÍNÁME!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Něco se chystá....

...těště se na Říjen.

Prozatím jen drobná nápověda, více vám prozradíme před koncem měsíce.

O zmrzlině a odpuštění...

Znáte to, vždycky se najde někdo, kdo si vás bude kvůli něčemu dobírat. Ať už v dobrém nebo ve zlém. Já tu chci mluvit o té první variantě. Máme kamaráda, je to američan, který zde v Čechách učí Bibli, který zastává názor, že zmrzlina je vhodná pro děti jakéhokoli věku. Nejlépe, kdyby ji servírovali rovnou v porodnici :-) A tak, jakmile se v jeho blízkém okolí objeví miminko, přesvědčuje maminku o výživových hodnotách zmrzliny a jak miminko už vlastně touží zmrzlinu ochutnat :-))

Vždy jsem se tomu smála, ale letos došlo i na mně. Jako každý rok jsme se vydali na letní biblické studium do Kamenice nad Lipou a tam už je taková tradice, že se chodí s dětma do místní cukrárny na zmrzlinu. A tak se stalo, že jsem se vrátila z přednášky, která byla určená jen ženám a už u mně byl zmíněný kamarád a ptal se, zda mu odpustím, když mi řekne, že dal naší dceři ochutnat zmrzlinu..... Jelikož vím, že Honza (můj manžel) by to nedopustil, smála jsem se. Ale jen do chvíle, než mi Honza řekl, že na chvilku dcerka byla u někoho jiného, aby si i on mohl objednat nějakou tu dobrotu.

A ten náš kamarád se dožadoval odpovědi. "Odpustíš mi?" Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky, ale žádné nebyly zrovna hezké. Představa, že někdo zná náš názor na věc a obejde ho mě neskutečně rozčilovala. Nemluvě o zdravotní stránce věci. Rozhodně jsem v hlavě neměla myšlenku na odpuštění. To tedy opravdu ne. Už totiž chápu, proč se říká, že se žena rve za své dítě jako lvice. Mě stačilo takhle málo a už jsem pomalu tasila "drápy" :-))

"Odpustíš mi? Bůh mi odpustí, co ty?" Stále se dožadoval mé odpovědi. A já cítila, že to nejde. Nemůžu mu odpustit. Ale co to se mnou je? To jsem správná křesťanka? To je biblické chování? Nemohla jsem pochopit, proč je to pro mně tak těžké. A pak mi to došlo...a mohla jsem odpovědět. "Já bych ti odpustila, ale musel bys to myslet vážně. Jenže na tobě vidím, že to vážně nemyslíš." ZÁSAH.

"Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se k tobě obrátil se slovy: "je mi to líto", musíš mu odpustit."
Lukáš 17:3-4



No, nakonec jsem byla přesvědčena, že Terezka svou první zmrzlinu neochutnala - i když je to prý veliká škoda - protože něco takového by nám ten náš kamarád neudělal. Ale byl přesvědčivý, to tedy ano. A já už vím, že jen tak slepě někomu neodpustím. Bůh totiž po nás žádá odpuštění, ale jen pokud ten druhý té věci opravdu lituje.

Kdo mi naslouchá?

V uplynulém měsíci se mi několikrát stalo, že jsem na někoho mluvila a ten dotyčný neposlouchal. Bylo mi to trapné a také mě to mrzelo. Zvlášťě, když u toho byl i někdo další, kdo to celé viděl - teď tedy zrovna pokaždé můj manžel Honza. Opravdu jsem se cítila mizerně. Když už se mi to stalo asi potřetí, přistoupil ke mně a řekl mi, ať se tím netrápím, že on mi naslouchá.

Ale to bych nebyla já, abych to neřešila. Možná mluvím moc potichu nebo to bylo tak nezajímavé, že to nechtěli poslouchat....ale takových chvil ještě bude.... Určitě potkám mnoho lidí, kteří nebudou poslouchat, co zrovna řeknu, měla bych se s tím smířit.... A pak mě napadlo, že je tu někdo, kdo mi naslouchá za všech okolností. Ať už mluvím potichu nebo to není zrovna moc duchaplné. Nemusím se ani bát, že se mi bude smát. Chce slyšet všechno, moje prosby, moje díky, moje vyznání.....

Miluji Hospodina, protože vyslýchá
můj hlas v mých modlitbách.
Své ucho ke mně naklání,
ať k němu volám kdykoli.
Žalm 116:1-2

To Bůh mi naslouchá a neujde mu jediné moje slovíčko. On chce, abych k němu promlouvala. A pokud to bude jeho vůle, tak mi splní má přání. Vyslyší moje modlitby, tak jako vyslyšel modlitby jiných.

zdroj obrázku

Například Hana se k němu úpěnlivě modlila, aby mohla mít dítě. A Bůh ji vyslyšel a ona počala syna Samuela. Naši kamarádi, stejně jako my, měli stejný problém. A my máme Terezku už doma a oni už se brzo dočkají dvojčátek! Moc jsme se za ně modlili a jeden náš společný známý pronesl, že jsme se asi modlili hodně, když čekají dětičky rovnou dvě :-) Ale i když je to taková úsměvná poznámka, tak má něco do sebe. Nechci už nikdy podceňovat sílu modlitby.

Bůh může cokoliv a já nesmím pochybovat. A víte co? Také já mu chci naslouchat. Chci být dobrým posluchačem, jako je Bůh mým. Protože každý je rád, když mu někdo naslouchá...to vím z vlastní zkušenosti :-)

Zachránce

Dneska jsem na internetu četla zajímavý článek o mladém židovském chlapci, který se s rodinou za války ukrýval před nacisty. Psal si deník jako Anna Franková a stejně jako ona nepřežil válku. Chybělo asi 14 dní do konce války, když ho zajali, mučili a zabili...

Otto Wolf
Celý článek o chlapci najdete ZDE

Jde mi mráz po zádech, když si uvědomím, jak byl tento chlapec statečný. Měl celý život před sebou a musel zažít takovou bolest, trápení, strach. A on to zvládl. Svou rodinu neprozradil a zachránil jim tím jejich životy. I přesto, že svůj život nezachránil....

Připomíná mi tím jiný příběh. Příběh Ježíše. I on snášel velikou bolest pro jiné. I on obětoval svůj život, aby jiní mohli žít. Jen jeho rodina je větší než byla Ottova. Každý z nás může být členem této rodiny. Jen stačí přijmout Ježíše do svých životů. A On přijme nás.

Bolesti, jež nesl, však byly naše,
naše utrpení vzal na sebe!
My jsme se ale domnívali,
že je od Boha trestán, bit a pokořen.
On však byl proboden naším proviněním,
našimi vinami trýzněn byl;
pro naše blaho snášel potrestání –
byli jsme uzdraveni jeho ranami!
My všichni jsme jako ovce zabloudili,
každý se na svou cestu obrátil,
Hospodin ale uvalil na něj
provinění nás všech.
Byl zmučen, a přestože trpěl,
ústa neotevřel.
Na smrt byl veden jako beránek,
jak ovce před střihači oněměl,
ústa neotevřel.

Izaiáš 53:4-7