...celým svým srdcem

Když jsem poznala svého manžela Honzu, nevěřila jsem. Tedy tak nějak ano, ale byl to jen takový pocit a představa nějaké církve, bohoslužeb a podobného byla pro mě dost nepřijatelná. Takže jsem trošku nechápala, proč musí Honza každé nedělní dopoledne pryč, když můžeme být spolu. Veškeré naše plánování se odvíjelo od toho, zda bude mít možnost navštívit v neděli bohoslužbu.

Pak jsem se pomalu začala o jeho víru víc zajímat. Potají si četla v jeho Bibli a pak jsem ji dokonce dostala jako dárek. V církvi jsme také oznámili naše zasnoubení a chystanou svatbu. Začalo mě to zajímat a po čase už jsem začala nedělní dopoledne trávit trošičku jinak :-) U nás je zvykem, že před bohoslužbou, která začíná v 11 hodin je od 10:00 biblické studium. Byla jsem stydlivá a váhavá, takže jsem Honzu přesvědčila, že budeme chodit až na jedenáctou. Honza už tehdy věděl, že pokud mě bude nutit, bude to jen horší (asi jsem prostě moc tvrdohlavá) a tak tomu všemu dal volný průběh. Pokud jsem šla s ním, šli jsme až na bohoslužbu. No a jak to tak nějak hezky zakončit....asi tím, že jsem se dostala až k učení jednoho z biblických studií pro děti :-))

To co se tady snažím říct bylo vlastně obsahem dvou kázání, která jsme nedávno v církvi měli. Máme poznávat Boha, sloužit mu celým srdcem a s ochotnou myslí. Nestačí, abychom na bohoslužbu chodili, protože se to od nás čeká. Ať už od rodičů nebo partnerů. Musí to být naše vlastní rozhodnutí, naše vlastní touha, která nás k tomu vede. Nesmí to být jen pravidlo, které dodržujeme, které nás poutá k nedělnímu setkání. Musí to být v nás. Není to o tom muset, ale o tom chtít.

zdroj obrázku

Ježíš mu řekl: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Matouš 22:37

Honza věděl, že donucení nic nezmůže. A to proto, že mě zná a ví jak na různé věci reaguji. Jakou mám povahu a jaké věci mně dokáží takzvaně "zaseknout". Zná mně a zná mé srdce. Tak stejně nás ale všechny zná i Bůh. A určitě mnohem víc. Zná naše myšlenky, naše touhy a motivy. Proto pozná, pokud to nemyslíme opravdu. Pokud se snažíme okolí přesvědčit o naší touze poznat Boha, může se nám to dařit. Ale Boha neoklameme. Pokud to není v našem srdci, žádná přetvářka nám nepomůže.

Nic v celém stvoření před ním není skryté; všechno je nahé a obnažené před očima Toho, jemuž musíme složit účet. Židům 4:13

Pravé náboženství?

V neděli na dětských hodinkách teď s klukama pročítáme knížku "E-maily z pekla" od Jima Foresta. Je to o moderní komunikaci mezi dvěma démony - čerty. Vlastně to tak lehce volně navazuje na knihu od C.S.Lewise "Rady zkušeného ďábla".

Jedna kapitola se věnuje právě otázce náboženství. Náboženství totiž nutně nemusí být vírou v Boha. Zrovna v dnešní době to můžeme názorně vidět všude kolem sebe. Stačí se rozhlédnout. Když se třeba podíváme i na svůj vlastní život. Není možné, že naším náboženství je něco úplně jiného? Může to být třeba televize a nějaký pořad. Náboženstvím může být i sport. Politika, peníze, životní prostředí, móda, filmy. Kolik toho dokážeme namluvit o zvelebování bytu nebo jiné oblíbené činnosti?

Dokážeme to ale i o Bohu?

Modlíme se pravidelně a často? Myslíme na Boha? Je pro nás přednější než ostatní věci, lidi a události? Dáváme Boha na první místo v našich životech?

Náboženstvím může být cokoliv, co pohlcuje naši mysl, naše tělo a především naše srdce. Ať už to myslíme sebelíp, ať máme ty nejlepší úmysly....v případě, že tím prvním a jedinným není Bůh, máme problém.

Však už král David chtěl postavit úžasný chrám pro Boha, protože si myslel, že Jeho stánek není dostatečně vhodný. V NZ se dočítáme o návštěvě Ježíše u Marie a Marty. Marta byla pohoršená, že ji sestra vůbec nepomáhá s pohoštěním. Měla pocit, že ví, co je důležitější a přitom Marie byla ta, která jednala dobře. Jsme jen lidé a mýlíme se. Proto je tu ale Bible, která nám pomáhá vše správně chápat. Je tu Bůh, který je s námi, jen ho nesmíme zastínit vlastní osobností.

A jelikož je dnes 1.1.2011, přeji všem štastný nový rok plný Boží blízkosti a požehnání. Ať nás všechny provází v našich životech a my jej dáváme na první místo i v našich srdcích!

Vánoční přání

Přeji vám klidné prožití svátků a úspěšný nový rok. Ať vám Bůh žehná a je součástí vašich životů!

Monika

Závist

Na začátek bych se chtěla omluvit, že jsme dlouho nic nenapsaly, ale vynasnažíme se to napravit a připravit pro vás články a zamyšlení častěji než doposud. Pro dnešek jsem si vybrala téma Závist, které zaznělo na jednom našem nedělním kázání.

Každá z nás má asi představu co to závist je. Určitě jsme se s ní všechny setkaly a popravdě, určitě jsme samy někdy někomu záviděly. Myslím, že je to lidská přirozenost jako jiné reakce na určité podněty. Něco nás rozesmutní, rozveselí, překvapí a něco holt i vyvolá určitou míru závisti.

"Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár?" 1.Korintským 3:3

Však v samotné Bibli najdeme hodně takových příkladů. Je opravdu úžasné, jak vše s čím se v dnešní době musíme vypořádávat, je zapsáno už v tak staré knize. Jak Bůh myslel opravdu na všechno. Když se podíváme do knihy Genesis 4:38 na příběh Kaina a Ábela. Jak Kain tak záviděl svému bratru, jak mu nepřál Boží náklonnost. Další příběh najdeme jen o pár kapitol dále v Genesis 30:1. Zde Ráchel bojuje s neplodností a se závistí vůči těhotné sestře. Když se podíváme do 1.knihy Samuelovi 18:6-11, najdeme zde příběh Saula a Davida. I zde se vyskytuje závist. Závist panovníka na svého poddaného, který má větší slávu než on sám. Dochází to až tak daleko, že chce Saul Davida zabít. No a pokud chceme najít nějaký příběh z Nového Zákona, pak se můžeme podívat do Jana 11:45-48. Zde farizeové závidí Ježiši jeho vliv na lidi. Mnozí tehdy Ježíši uvěřili, když viděli jeho zázraky a farizeové se báli o svou moc. Všechny víme, jak tento příběh končí - i když pro nás vlastně začíná.

A teď se můžeme podívat kolem sebe a zamyslet se nad tím, jestli opravdu musíme ostatním závidět. Když vidíme, že si někdo něco pěkného pořídil, mohu si říkat "jé, to bych taky chtěla". Když se někomu daří v práci, může mě to motivovat k lepším výkonům. Nic z toho není špatné. Vždy si budeme uvědomovat rozdíly mezi námi a ostatními. Proto je svět tak různorodý. Každý člověk má svůj život a ten je jedinečný. Ať už okolnostmi, tak povahou toho samotného člověka. Není špatné si to uvědomovat. Není špatné to vidět a mít na to nějaký svůj názor. Čeho bychom se však měly vyvarovat je nepřejícný postoj vyvolaný právě pohledem na výhody někoho jiného.

Mít vlastní přání něčeho dosáhnout, něco vlastnit jako ostatní kolem nás - to není špatné - ale nesmí se to změnit v nepřejícnost, zlost či posedlou touhu. A na závěr verše od Boha:

"Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve sváech a závisti." Římanům 13:13

Bůh má své vlastní plány

Je zajímavé, že se na Boha spoléháme a více se k němu upínáme, když něco potřebujeme. Asi je to lidská přirozenost, ale není čím se vychloubat. Když je nám dobře, máme vše po čem toužíme a naši mysl zaměstnávají události či materiální věci dnešního světa, pro Boha najednou není místo. Ale jakmile přijdou těžší chvíle, když se nám něco nedaří, něco nám chybí, najednou si čas uděláme. Prosíme Boha, žádáme, přemlouváme a slibujeme a zákonitě očekáváme Jeho jasnou odpověď. Nejlépe v podobě vyslyšení našich proseb.

Jenže Bůh má své vlastní plány a vlastní načasování.

Někdy je Jeho plánem nám tyto prosby splnit, někdy si dává načas, abychom něco zažili, uvědomili si a nebo i změnili. Někdy je Jeho plánem naše prosby nevyslyšet. Ať je to ale tak či onak, Jeho plány jsou správné. Neměli bychom o nich pochybovat a neměli bychom za to Boha odsuzovat. Kdo vlastně jsme, abychom toto činili......

Já sama jsem měla chvíle pochyb, když jsme se s manželem snažili o miminko. První rok byl jednoduchý, všude se dočtete, jak to chvilku trvá a pokud se v prvním roce nedaří, není to nic divného. Druhý rok už byl náročnější. S lékařem už jsme řešili nějaké drobné hormonální problémy a mé tělo na léky zrovna dobře nereagovalo. Pro mě šlo do tuhého. Už jsem byla netrpělivá a navíc kolem mě snad každý těhotněl. Prošli jsme si i dvěma centry asistované reprodukce, ale když nás začali přesvědčovat k umělému oplodnění, rozhodli jsme se ho nepodstoupit. Já už vnitřně cítila, že takhle tedy otěhotnět nechci. Toužila jsem otěhotnět přirozeně, bez asistence lékařů, sestřiček a medicínských pomůcek. Chtěla jsem otěhotnět jen s manželem, ne s celým personálem nemocnice.

A tady už nastupovaly stavy smutku, nepochopení, žárlivosti na ostatní těhotné, pochyb vůči Bohu, proč mi to vlastně dělá... Nikdo mi nemohl pomoci, jen Bůh. Každá snaha mého okolí byla sice moc milá a částečně i povzbuzující, ale ač jsem se snažila přes den vypadat statečně, stejně jsem některé večery probrečela a trápila se. A Honza se mnou. Byl mi velikou oporou a skutečně se mnou musel vydržet hodně. Zato jsem mu moc vděčná a děkuji Bohu, že mi takového manžela poslal do života!

Za tu dobu čekání jsme ale zvládli s Honzou hodně. Cestovali jsme (já poprvé letěla letadlem), zařizovali si byt, chodili do kina a za zábavou, začla jsem vyrábět přáníčka a prodávat je na Fleru... Rozhodla jsem se víc položit do studia Bible. Chodila jsem na pravidelná studia, na přednášky, samozřejmě na Bohoslužby. Převzala jsem nedělní biblická studia pro dva malé kluky. V létě jsme s Pavlou připravovaly dětská studia v Kamenici pro nejmenší. Založila jsem tento blog a moc děkuji Pavle, že se ke mně přidala a pomáhá mi s tím! Na již zmiňovaném Fleru jsem založila klub se stejným názvem, jako je tento blog, abychom si mohli společně číst v Bibli a diskutovat o verších. Společně jsme ve sboru začaly s dámským biblickým večerem. Je toho hodně a jak můžete vidět, hodně toho mělo společného s Bohem. A já si říkám, opravdu bych toto všechno začala i s dětmi doma? Opravdu bych se snažila Boha poznat tak jak jsem to dělala a dělám? S pokorou v srdci můžu říct, že asi ne.

Ale Bůh do našich srdcí vidí a také ví, co nám může prospět.

Když už to byl 4 rok našeho snažení, rozhodli jsme se pro adopci. Oba jsme věděli, že chceme mít doma děti a že toto je možná to, co po nás Bůh chce. Abychom dali šanci nějakému děťátku, které nemělo ten nejlepší start v životě. Prošli jsme si celým schvalovacím procesem (dohromady 9.měsíců) a v době, kdy jsme dostali úřední potvrzení, že jsme schválení žadatelé.....................jsem otěhotněla! Zcela přirozeně a naprosto nečekaně :-) Adopci jsme prozatím pozdrželi, ale myslím, že Bůh nás tím vším nechal projít také i pro to, abychom si v srdci našli místečko i pro tuto alternativu. I pro to, abychom mohli v budoucnu pomoci.

Už jsem za polovinou těhotenství a malé žďuchance naší Terezky mi stále připomínají Boha. Jeho veliký dar, který jsme od něj dostali. Dá se říct, že je to víc darů dohromady. Je to vlastní miminko; je to čas na Boha, který jsme měli; je to touha po adopci a pomoci těm malým drobečkům, kteří jsou sami. A tohle všechno budu té naši malé slečně vyprávět až se narodí. Tohle jí budeme s Honzou předávat, protože je to Boží plán a je prostě dokonalý!

(obrázek je z těchto stránek)

Monika

Pozvánka na přednášku

Pravidla pro čtení Božího Slova

Na blogu "Like A Warm Cup of Coffee" jsem objevila tento krátký článek, který jsem pro vás přeložila. Myslím, že tato pravidla můžeme vyzkoušet i při našich studiích a čteních v Bibli. Tak jen doufám, že se vám budou hodit...



5 jednoduchých pravidel pro čtení a učení Božího Slova od Charlese Swindolla:


CO - Nikdy nezapomínejte s čím zacházíte. Je to Slovo Boží, Boží kniha - Boží hlas. To bude udržovat vaši vnímavost.

KDO - Vždy si pamatujte, kdo má autoritu. Je to sám Pán. To bude udržovat vaši pokoru.

PROČ - Mějte na mysli, proč učíte. To bude udržovat vaši pečlivost. Proč studujeme...proč učíme? K zachycení původního významu a dnešní aplikaci Písma.

KDE - Myslete na to, kde jsou lidé. To udrží vaši pozornost.

KDY - Zaměřte se na to, kdy vaše studium končí. To udrží vaši praktičnost. Když je vaše studium nebo učení Bible za vámi, co se změnilo?


Vždy studujte kontext a tak zachováte význam.