V neděli na dětských hodinkách teď s klukama pročítáme knížku "E-maily z pekla" od Jima Foresta. Je to o moderní komunikaci mezi dvěma démony - čerty. Vlastně to tak lehce volně navazuje na knihu od C.S.Lewise "Rady zkušeného ďábla".
Jedna kapitola se věnuje právě otázce náboženství. Náboženství totiž nutně nemusí být vírou v Boha. Zrovna v dnešní době to můžeme názorně vidět všude kolem sebe. Stačí se rozhlédnout. Když se třeba podíváme i na svůj vlastní život. Není možné, že naším náboženství je něco úplně jiného? Může to být třeba televize a nějaký pořad. Náboženstvím může být i sport. Politika, peníze, životní prostředí, móda, filmy. Kolik toho dokážeme namluvit o zvelebování bytu nebo jiné oblíbené činnosti?
Dokážeme to ale i o Bohu?
Modlíme se pravidelně a často? Myslíme na Boha? Je pro nás přednější než ostatní věci, lidi a události? Dáváme Boha na první místo v našich životech?
Náboženstvím může být cokoliv, co pohlcuje naši mysl, naše tělo a především naše srdce. Ať už to myslíme sebelíp, ať máme ty nejlepší úmysly....v případě, že tím prvním a jedinným není Bůh, máme problém.
Však už král David chtěl postavit úžasný chrám pro Boha, protože si myslel, že Jeho stánek není dostatečně vhodný. V NZ se dočítáme o návštěvě Ježíše u Marie a Marty. Marta byla pohoršená, že ji sestra vůbec nepomáhá s pohoštěním. Měla pocit, že ví, co je důležitější a přitom Marie byla ta, která jednala dobře. Jsme jen lidé a mýlíme se. Proto je tu ale Bible, která nám pomáhá vše správně chápat. Je tu Bůh, který je s námi, jen ho nesmíme zastínit vlastní osobností.
A jelikož je dnes 1.1.2011, přeji všem štastný nový rok plný Boží blízkosti a požehnání. Ať nás všechny provází v našich životech a my jej dáváme na první místo i v našich srdcích!
sobota 1. ledna 2011
pátek 24. prosince 2010
Vánoční přání
Přeji vám klidné prožití svátků a úspěšný nový rok. Ať vám Bůh žehná a je součástí vašich životů!
Monika
sobota 11. prosince 2010
Závist
Na začátek bych se chtěla omluvit, že jsme dlouho nic nenapsaly, ale vynasnažíme se to napravit a připravit pro vás články a zamyšlení častěji než doposud. Pro dnešek jsem si vybrala téma Závist, které zaznělo na jednom našem nedělním kázání.
Každá z nás má asi představu co to závist je. Určitě jsme se s ní všechny setkaly a popravdě, určitě jsme samy někdy někomu záviděly. Myslím, že je to lidská přirozenost jako jiné reakce na určité podněty. Něco nás rozesmutní, rozveselí, překvapí a něco holt i vyvolá určitou míru závisti.
"Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár?" 1.Korintským 3:3
Však v samotné Bibli najdeme hodně takových příkladů. Je opravdu úžasné, jak vše s čím se v dnešní době musíme vypořádávat, je zapsáno už v tak staré knize. Jak Bůh myslel opravdu na všechno. Když se podíváme do knihy Genesis 4:38 na příběh Kaina a Ábela. Jak Kain tak záviděl svému bratru, jak mu nepřál Boží náklonnost. Další příběh najdeme jen o pár kapitol dále v Genesis 30:1. Zde Ráchel bojuje s neplodností a se závistí vůči těhotné sestře. Když se podíváme do 1.knihy Samuelovi 18:6-11, najdeme zde příběh Saula a Davida. I zde se vyskytuje závist. Závist panovníka na svého poddaného, který má větší slávu než on sám. Dochází to až tak daleko, že chce Saul Davida zabít. No a pokud chceme najít nějaký příběh z Nového Zákona, pak se můžeme podívat do Jana 11:45-48. Zde farizeové závidí Ježiši jeho vliv na lidi. Mnozí tehdy Ježíši uvěřili, když viděli jeho zázraky a farizeové se báli o svou moc. Všechny víme, jak tento příběh končí - i když pro nás vlastně začíná.
A teď se můžeme podívat kolem sebe a zamyslet se nad tím, jestli opravdu musíme ostatním závidět. Když vidíme, že si někdo něco pěkného pořídil, mohu si říkat "jé, to bych taky chtěla". Když se někomu daří v práci, může mě to motivovat k lepším výkonům. Nic z toho není špatné. Vždy si budeme uvědomovat rozdíly mezi námi a ostatními. Proto je svět tak různorodý. Každý člověk má svůj život a ten je jedinečný. Ať už okolnostmi, tak povahou toho samotného člověka. Není špatné si to uvědomovat. Není špatné to vidět a mít na to nějaký svůj názor. Čeho bychom se však měly vyvarovat je nepřejícný postoj vyvolaný právě pohledem na výhody někoho jiného.
Mít vlastní přání něčeho dosáhnout, něco vlastnit jako ostatní kolem nás - to není špatné - ale nesmí se to změnit v nepřejícnost, zlost či posedlou touhu. A na závěr verše od Boha:
"Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve sváech a závisti." Římanům 13:13
Každá z nás má asi představu co to závist je. Určitě jsme se s ní všechny setkaly a popravdě, určitě jsme samy někdy někomu záviděly. Myslím, že je to lidská přirozenost jako jiné reakce na určité podněty. Něco nás rozesmutní, rozveselí, překvapí a něco holt i vyvolá určitou míru závisti.
"Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár?" 1.Korintským 3:3
Však v samotné Bibli najdeme hodně takových příkladů. Je opravdu úžasné, jak vše s čím se v dnešní době musíme vypořádávat, je zapsáno už v tak staré knize. Jak Bůh myslel opravdu na všechno. Když se podíváme do knihy Genesis 4:38 na příběh Kaina a Ábela. Jak Kain tak záviděl svému bratru, jak mu nepřál Boží náklonnost. Další příběh najdeme jen o pár kapitol dále v Genesis 30:1. Zde Ráchel bojuje s neplodností a se závistí vůči těhotné sestře. Když se podíváme do 1.knihy Samuelovi 18:6-11, najdeme zde příběh Saula a Davida. I zde se vyskytuje závist. Závist panovníka na svého poddaného, který má větší slávu než on sám. Dochází to až tak daleko, že chce Saul Davida zabít. No a pokud chceme najít nějaký příběh z Nového Zákona, pak se můžeme podívat do Jana 11:45-48. Zde farizeové závidí Ježiši jeho vliv na lidi. Mnozí tehdy Ježíši uvěřili, když viděli jeho zázraky a farizeové se báli o svou moc. Všechny víme, jak tento příběh končí - i když pro nás vlastně začíná.
A teď se můžeme podívat kolem sebe a zamyslet se nad tím, jestli opravdu musíme ostatním závidět. Když vidíme, že si někdo něco pěkného pořídil, mohu si říkat "jé, to bych taky chtěla". Když se někomu daří v práci, může mě to motivovat k lepším výkonům. Nic z toho není špatné. Vždy si budeme uvědomovat rozdíly mezi námi a ostatními. Proto je svět tak různorodý. Každý člověk má svůj život a ten je jedinečný. Ať už okolnostmi, tak povahou toho samotného člověka. Není špatné si to uvědomovat. Není špatné to vidět a mít na to nějaký svůj názor. Čeho bychom se však měly vyvarovat je nepřejícný postoj vyvolaný právě pohledem na výhody někoho jiného.
Mít vlastní přání něčeho dosáhnout, něco vlastnit jako ostatní kolem nás - to není špatné - ale nesmí se to změnit v nepřejícnost, zlost či posedlou touhu. A na závěr verše od Boha:
"Žijme poctivě jako ve dne: ne v obžerství a opilství, ne zhýrale a nestydatě, ne ve sváech a závisti." Římanům 13:13
sobota 13. listopadu 2010
Bůh má své vlastní plány
Je zajímavé, že se na Boha spoléháme a více se k němu upínáme, když něco potřebujeme. Asi je to lidská přirozenost, ale není čím se vychloubat. Když je nám dobře, máme vše po čem toužíme a naši mysl zaměstnávají události či materiální věci dnešního světa, pro Boha najednou není místo. Ale jakmile přijdou těžší chvíle, když se nám něco nedaří, něco nám chybí, najednou si čas uděláme. Prosíme Boha, žádáme, přemlouváme a slibujeme a zákonitě očekáváme Jeho jasnou odpověď. Nejlépe v podobě vyslyšení našich proseb.
Jenže Bůh má své vlastní plány a vlastní načasování.
Někdy je Jeho plánem nám tyto prosby splnit, někdy si dává načas, abychom něco zažili, uvědomili si a nebo i změnili. Někdy je Jeho plánem naše prosby nevyslyšet. Ať je to ale tak či onak, Jeho plány jsou správné. Neměli bychom o nich pochybovat a neměli bychom za to Boha odsuzovat. Kdo vlastně jsme, abychom toto činili......
Já sama jsem měla chvíle pochyb, když jsme se s manželem snažili o miminko. První rok byl jednoduchý, všude se dočtete, jak to chvilku trvá a pokud se v prvním roce nedaří, není to nic divného. Druhý rok už byl náročnější. S lékařem už jsme řešili nějaké drobné hormonální problémy a mé tělo na léky zrovna dobře nereagovalo. Pro mě šlo do tuhého. Už jsem byla netrpělivá a navíc kolem mě snad každý těhotněl. Prošli jsme si i dvěma centry asistované reprodukce, ale když nás začali přesvědčovat k umělému oplodnění, rozhodli jsme se ho nepodstoupit. Já už vnitřně cítila, že takhle tedy otěhotnět nechci. Toužila jsem otěhotnět přirozeně, bez asistence lékařů, sestřiček a medicínských pomůcek. Chtěla jsem otěhotnět jen s manželem, ne s celým personálem nemocnice.
A tady už nastupovaly stavy smutku, nepochopení, žárlivosti na ostatní těhotné, pochyb vůči Bohu, proč mi to vlastně dělá... Nikdo mi nemohl pomoci, jen Bůh. Každá snaha mého okolí byla sice moc milá a částečně i povzbuzující, ale ač jsem se snažila přes den vypadat statečně, stejně jsem některé večery probrečela a trápila se. A Honza se mnou. Byl mi velikou oporou a skutečně se mnou musel vydržet hodně. Zato jsem mu moc vděčná a děkuji Bohu, že mi takového manžela poslal do života!
Za tu dobu čekání jsme ale zvládli s Honzou hodně. Cestovali jsme (já poprvé letěla letadlem), zařizovali si byt, chodili do kina a za zábavou, začla jsem vyrábět přáníčka a prodávat je na Fleru... Rozhodla jsem se víc položit do studia Bible. Chodila jsem na pravidelná studia, na přednášky, samozřejmě na Bohoslužby. Převzala jsem nedělní biblická studia pro dva malé kluky. V létě jsme s Pavlou připravovaly dětská studia v Kamenici pro nejmenší. Založila jsem tento blog a moc děkuji Pavle, že se ke mně přidala a pomáhá mi s tím! Na již zmiňovaném Fleru jsem založila klub se stejným názvem, jako je tento blog, abychom si mohli společně číst v Bibli a diskutovat o verších. Společně jsme ve sboru začaly s dámským biblickým večerem. Je toho hodně a jak můžete vidět, hodně toho mělo společného s Bohem. A já si říkám, opravdu bych toto všechno začala i s dětmi doma? Opravdu bych se snažila Boha poznat tak jak jsem to dělala a dělám? S pokorou v srdci můžu říct, že asi ne.
Ale Bůh do našich srdcí vidí a také ví, co nám může prospět.
Když už to byl 4 rok našeho snažení, rozhodli jsme se pro adopci. Oba jsme věděli, že chceme mít doma děti a že toto je možná to, co po nás Bůh chce. Abychom dali šanci nějakému děťátku, které nemělo ten nejlepší start v životě. Prošli jsme si celým schvalovacím procesem (dohromady 9.měsíců) a v době, kdy jsme dostali úřední potvrzení, že jsme schválení žadatelé.....................jsem otěhotněla! Zcela přirozeně a naprosto nečekaně :-) Adopci jsme prozatím pozdrželi, ale myslím, že Bůh nás tím vším nechal projít také i pro to, abychom si v srdci našli místečko i pro tuto alternativu. I pro to, abychom mohli v budoucnu pomoci.
Už jsem za polovinou těhotenství a malé žďuchance naší Terezky mi stále připomínají Boha. Jeho veliký dar, který jsme od něj dostali. Dá se říct, že je to víc darů dohromady. Je to vlastní miminko; je to čas na Boha, který jsme měli; je to touha po adopci a pomoci těm malým drobečkům, kteří jsou sami. A tohle všechno budu té naši malé slečně vyprávět až se narodí. Tohle jí budeme s Honzou předávat, protože je to Boží plán a je prostě dokonalý!
(obrázek je z těchto stránek)
Jenže Bůh má své vlastní plány a vlastní načasování.
Někdy je Jeho plánem nám tyto prosby splnit, někdy si dává načas, abychom něco zažili, uvědomili si a nebo i změnili. Někdy je Jeho plánem naše prosby nevyslyšet. Ať je to ale tak či onak, Jeho plány jsou správné. Neměli bychom o nich pochybovat a neměli bychom za to Boha odsuzovat. Kdo vlastně jsme, abychom toto činili......
Já sama jsem měla chvíle pochyb, když jsme se s manželem snažili o miminko. První rok byl jednoduchý, všude se dočtete, jak to chvilku trvá a pokud se v prvním roce nedaří, není to nic divného. Druhý rok už byl náročnější. S lékařem už jsme řešili nějaké drobné hormonální problémy a mé tělo na léky zrovna dobře nereagovalo. Pro mě šlo do tuhého. Už jsem byla netrpělivá a navíc kolem mě snad každý těhotněl. Prošli jsme si i dvěma centry asistované reprodukce, ale když nás začali přesvědčovat k umělému oplodnění, rozhodli jsme se ho nepodstoupit. Já už vnitřně cítila, že takhle tedy otěhotnět nechci. Toužila jsem otěhotnět přirozeně, bez asistence lékařů, sestřiček a medicínských pomůcek. Chtěla jsem otěhotnět jen s manželem, ne s celým personálem nemocnice.
A tady už nastupovaly stavy smutku, nepochopení, žárlivosti na ostatní těhotné, pochyb vůči Bohu, proč mi to vlastně dělá... Nikdo mi nemohl pomoci, jen Bůh. Každá snaha mého okolí byla sice moc milá a částečně i povzbuzující, ale ač jsem se snažila přes den vypadat statečně, stejně jsem některé večery probrečela a trápila se. A Honza se mnou. Byl mi velikou oporou a skutečně se mnou musel vydržet hodně. Zato jsem mu moc vděčná a děkuji Bohu, že mi takového manžela poslal do života!
Za tu dobu čekání jsme ale zvládli s Honzou hodně. Cestovali jsme (já poprvé letěla letadlem), zařizovali si byt, chodili do kina a za zábavou, začla jsem vyrábět přáníčka a prodávat je na Fleru... Rozhodla jsem se víc položit do studia Bible. Chodila jsem na pravidelná studia, na přednášky, samozřejmě na Bohoslužby. Převzala jsem nedělní biblická studia pro dva malé kluky. V létě jsme s Pavlou připravovaly dětská studia v Kamenici pro nejmenší. Založila jsem tento blog a moc děkuji Pavle, že se ke mně přidala a pomáhá mi s tím! Na již zmiňovaném Fleru jsem založila klub se stejným názvem, jako je tento blog, abychom si mohli společně číst v Bibli a diskutovat o verších. Společně jsme ve sboru začaly s dámským biblickým večerem. Je toho hodně a jak můžete vidět, hodně toho mělo společného s Bohem. A já si říkám, opravdu bych toto všechno začala i s dětmi doma? Opravdu bych se snažila Boha poznat tak jak jsem to dělala a dělám? S pokorou v srdci můžu říct, že asi ne.
Ale Bůh do našich srdcí vidí a také ví, co nám může prospět.
Když už to byl 4 rok našeho snažení, rozhodli jsme se pro adopci. Oba jsme věděli, že chceme mít doma děti a že toto je možná to, co po nás Bůh chce. Abychom dali šanci nějakému děťátku, které nemělo ten nejlepší start v životě. Prošli jsme si celým schvalovacím procesem (dohromady 9.měsíců) a v době, kdy jsme dostali úřední potvrzení, že jsme schválení žadatelé.....................jsem otěhotněla! Zcela přirozeně a naprosto nečekaně :-) Adopci jsme prozatím pozdrželi, ale myslím, že Bůh nás tím vším nechal projít také i pro to, abychom si v srdci našli místečko i pro tuto alternativu. I pro to, abychom mohli v budoucnu pomoci.
Už jsem za polovinou těhotenství a malé žďuchance naší Terezky mi stále připomínají Boha. Jeho veliký dar, který jsme od něj dostali. Dá se říct, že je to víc darů dohromady. Je to vlastní miminko; je to čas na Boha, který jsme měli; je to touha po adopci a pomoci těm malým drobečkům, kteří jsou sami. A tohle všechno budu té naši malé slečně vyprávět až se narodí. Tohle jí budeme s Honzou předávat, protože je to Boží plán a je prostě dokonalý!(obrázek je z těchto stránek)
Monika
neděle 7. listopadu 2010
pátek 8. října 2010
Pravidla pro čtení Božího Slova
Na blogu "Like A Warm Cup of Coffee" jsem objevila tento krátký článek, který jsem pro vás přeložila. Myslím, že tato pravidla můžeme vyzkoušet i při našich studiích a čteních v Bibli. Tak jen doufám, že se vám budou hodit...
5 jednoduchých pravidel pro čtení a učení Božího Slova od Charlese Swindolla:
CO - Nikdy nezapomínejte s čím zacházíte. Je to Slovo Boží, Boží kniha - Boží hlas. To bude udržovat vaši vnímavost.
KDO - Vždy si pamatujte, kdo má autoritu. Je to sám Pán. To bude udržovat vaši pokoru.
PROČ - Mějte na mysli, proč učíte. To bude udržovat vaši pečlivost. Proč studujeme...proč učíme? K zachycení původního významu a dnešní aplikaci Písma.
KDE - Myslete na to, kde jsou lidé. To udrží vaši pozornost.
KDY - Zaměřte se na to, kdy vaše studium končí. To udrží vaši praktičnost. Když je vaše studium nebo učení Bible za vámi, co se změnilo?
Vždy studujte kontext a tak zachováte význam.
5 jednoduchých pravidel pro čtení a učení Božího Slova od Charlese Swindolla:
CO - Nikdy nezapomínejte s čím zacházíte. Je to Slovo Boží, Boží kniha - Boží hlas. To bude udržovat vaši vnímavost.
KDO - Vždy si pamatujte, kdo má autoritu. Je to sám Pán. To bude udržovat vaši pokoru.
PROČ - Mějte na mysli, proč učíte. To bude udržovat vaši pečlivost. Proč studujeme...proč učíme? K zachycení původního významu a dnešní aplikaci Písma.
KDE - Myslete na to, kde jsou lidé. To udrží vaši pozornost.
KDY - Zaměřte se na to, kdy vaše studium končí. To udrží vaši praktičnost. Když je vaše studium nebo učení Bible za vámi, co se změnilo?
Vždy studujte kontext a tak zachováte význam.
pondělí 13. září 2010
Přísloví
Mojí nejoblíbenější knihou v Bibli jsou Přísloví. Když je čtu, mám občas pocit, jako bych poslouchala svojí babičku. Babička mi často radila a ještě i někdy teď, když je hodně nemocná, radí. A používá plno veršů z Přísloví, i přesto, že nikdy Bibli nečetla. A zase naopak se mi stávalo, že mě překvapilo, že jsem naše některá "moderní" přísloví objevila v Bibli, aniž bych tušila, že z Bible pochází.
Co takové běžné přísloví: "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá"? Když se podíváme do Bible do Přísloví 26:27, tak tam ho najdeme. A ještě pokračuje: "... kdo valí balvan, toho zavalí".
A často užívané přísloví: "Pýcha předchází pád" najdeme v Př. 16:18. Také má pokračování, které není už tak známé: " ... a namyšlenost zkázu".
Na knize Přísloví mám moc ráda, že k jednotlivým otázkám nebo problémům najdu jasné a logické odpovědi a návody. Není v nich nic tajemného, nic, s čím bych si musela lámat hlavu. Jasně a jednoznačně verš z Přísloví uhodí hřebíček na hlavičku :-).
A tak i vy zkuste hledat "odpovědi" v knize Přísloví. Je to opravdu taková ta pravá "babičkovská" moudrost :-)).
A tady je pár mých oblíbených veršů, které si často musím připomínat:
1) "Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci něco učinit".
(Př. 3:27)
Někdy se mi stane, že mám pocit, že je toho na mě už tolik, že ze sebe
radši udělám "hluchou-slepou", a pak mě to hodně dlouho mrzí a honí se mi
to hlavou, že jsem klidně mohla pomoci. Uvědomím si totiž, že Bůh nikomu
nenaloží tolik, aby to už nemohl unést. Škoda, že si na to vzpomenu pozdě
:-)))
2) Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned!" (Př 6:6)
Tohle ani snad nemusím komentovat ... S tím asi bojujeme občas každý ...
3) "Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě" (Př 10:19)
Tak tohle je pro mě velký boj. Ráda mluvím, hodně mluvím, občas nejsem
k zastavení a pokušení trochu si "podrbat" je na světě. Zato pro mého manžela
by tenhle verš asi vůbec nemusel existovat - záplava slov, co to je??? :-)))
4) "Někdo rozdává - a ještě bohatne, jiný škudlí až běda - k vlastní chudobě!" (Př 11:24)
Nemyslím, že bych snad měla problém rozdávat (aspoň doufám), ale někdy nedomýšlím, a tak lehce přehlédnu, když někdo pomoc potřebuje. I to je špatně.
5) "Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení" (Př 17:17)
Opravdových přátel nemám moc, ale když už je mám, jsou pro mě přesně tím, co říká tenhle verš. A já jim? Snad, doufám ...
Co takové běžné přísloví: "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá"? Když se podíváme do Bible do Přísloví 26:27, tak tam ho najdeme. A ještě pokračuje: "... kdo valí balvan, toho zavalí".
A často užívané přísloví: "Pýcha předchází pád" najdeme v Př. 16:18. Také má pokračování, které není už tak známé: " ... a namyšlenost zkázu".
Na knize Přísloví mám moc ráda, že k jednotlivým otázkám nebo problémům najdu jasné a logické odpovědi a návody. Není v nich nic tajemného, nic, s čím bych si musela lámat hlavu. Jasně a jednoznačně verš z Přísloví uhodí hřebíček na hlavičku :-).
A tak i vy zkuste hledat "odpovědi" v knize Přísloví. Je to opravdu taková ta pravá "babičkovská" moudrost :-)).
A tady je pár mých oblíbených veršů, které si často musím připomínat:
1) "Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci něco učinit".
(Př. 3:27)
Někdy se mi stane, že mám pocit, že je toho na mě už tolik, že ze sebe
radši udělám "hluchou-slepou", a pak mě to hodně dlouho mrzí a honí se mi
to hlavou, že jsem klidně mohla pomoci. Uvědomím si totiž, že Bůh nikomu
nenaloží tolik, aby to už nemohl unést. Škoda, že si na to vzpomenu pozdě
:-)))
2) Jdi za mravencem, pecivále, pozoruj ho a zmoudříš hned!" (Př 6:6)
Tohle ani snad nemusím komentovat ... S tím asi bojujeme občas každý ...
3) "Záplava slov se bez hříchu neobejde, rozumný drží svůj jazyk na uzdě" (Př 10:19)
Tak tohle je pro mě velký boj. Ráda mluvím, hodně mluvím, občas nejsem
k zastavení a pokušení trochu si "podrbat" je na světě. Zato pro mého manžela
by tenhle verš asi vůbec nemusel existovat - záplava slov, co to je??? :-)))
4) "Někdo rozdává - a ještě bohatne, jiný škudlí až běda - k vlastní chudobě!" (Př 11:24)
Nemyslím, že bych snad měla problém rozdávat (aspoň doufám), ale někdy nedomýšlím, a tak lehce přehlédnu, když někdo pomoc potřebuje. I to je špatně.
5) "Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení" (Př 17:17)
Opravdových přátel nemám moc, ale když už je mám, jsou pro mě přesně tím, co říká tenhle verš. A já jim? Snad, doufám ...
6) "Tupec dá průchod všem svým citům, moudrý se ale drží zpět" (Př 29:11) Něco podobného jako verš z bodu 3, ale tentokrát jde místo záplavy slov o záplavu citů. A v tom jsem taky dobrá ... Takže je opravdu na čem pracovat.
Tohle bylo opravdu jenom několik veršů, které mám moc ráda, a proto, že Přísloví má 31 kapitol, určitě se tam zase příště podívám :-)).
Mějte se krásně
Pavla
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)