Jsem služebnicí

Tento článek je převzat z blogu "Living By Faith" od Lauren, která souhlasila s jeho použitím. Když kliknete na následující obrázek, zobrazí se vám její stránky:




Jsem služebnicí
Divili jste se někdy, proč se necítíte schopně? Já ano. Mnohokrát. Tolikrát. Tak toužím sloužit Pánu, ale jsou chvíle, kdy se cítím, jako bych naprosto selhala. Věci se nedějí - dělám všechno špatně. Nejde to dohromady. Divím se proč??? Proč se to děje?!

Možná, protože nerozumím své roli. Jsem služebník - On je Pán. Já jsem hlína - On je hrnčíř. Nemohu dělat nic bez něj. Jako služebnice musím čekat na instrukce od Boha, jak Mu sloužit. Jako když mám něco, co vím, že musím udělat, ale nemám prostředky na splnění úkolu. Každý sluha v domácnosti ví, že má být jídlo na stole 3krát denně. Ale pokud mu pán nedá peníze, aby mohl nakoupit potraviny, pak nemůže splnit úkol. Nemá vlastní zdroje. On je zcela závislý na svém pánovi - dokonce i být sluhou.

A stejně je to v našem vztahu s Bohem. Jsem zcela závislá na Bohu, který mi dává schopnost mu sloužit. Nemohu být efektivní jen sama o sobě. Nemohu úspěšně vést dívčí biblické studium bez příspěvku od Pána. On mi musí dát moudrost, trpělivost, milost, porozumění, soucit, lásku a výdrž, abych mu věrně sloužila.

A hádejte co. On to dělá. Pokud budeme čekat na Pána, naplní nás vším, co potřebujeme, abychom Mu sloužili po všechny dny našich životů. Jediná věc, kterou vyžaduje z naší strany je vědění, že jsme slabí, nedostateční a zcela závislí na Kristu. Jen se dívejme k Němu ...On přijde.

Jako služebníci k svým pánům vzhlížejí, jako služebnice vzhlíží ke své paní, tak my k Hospodinu, našemu Bohu, vzhlížíme: Kéž už se nad námi smiluje! Žalm 123:2

Lauren

Předsevzetí

Doufám Pavlo, že ti nebude vadit, když se tu opět rozepíšu já :-)) Ale zrovna jsem psala na svém blogu o svých plánech pro tento rok a jako jeden bod jsem uvedla, že chci častěji aktualizovat blog. Zjistila jsem totiž, že jsem loni měla míň příspěvků než rok před tím a tuto sestupnou tendenci hodlám v tomto roce zastavit :-) A zároveň se o to postarám i tady, tedy pokud mi Bůh pomůže s inspirací, co vlastně psát :-)

Vlastně hned tři body ze šesti v mém seznamu se týkají Boha. Rozhodně chci mít víc času na Boha. Loňský rok to bylo jako na horské dráze. Takže letos hodlám vše podřídit Bohu. To On je na prvním místě, ne já. Chci víc číst Bibli, chci víc studovat, chci se víc modlit. Chci víc psát o Bohu a chci o něm říct hodně lidem. Tak doufám, že se vám tu líbí a naše články rádi / rády čtete, protože jich bude víc, aspoň to mám v plánu a s Boží pomocí to určitě půjde :-) A třetí bod je zatím tajný, přece jenom je to zatím sen, ale myslím, že se v letošním roce odhodlám a pustím se do jeho plnění. A nebojte, dozvíte se o něm včas :-)))

A jaká předsevzetí máte vy?
Ať už jsou jakákoliv, mějte jedno na mysli:

"Nuže - ať už jíte nebo pijete, ať už děláte cokoli, všechno to dělejte k Boží slávě."
1.Korintským 10:31

Monika

Prostě nemám čas...

Poslední dny jsou v mém případě ve znamení stresu, spousty práce a únavy. V práci řešíme roční uzávěrku, jedna kolegyně je už delší dobu na neschopence a mě se ráno ale vůbec nechce vstávat. Nevím, jestli je to ročním obdobím nebo mám tak špatný spánek, že si neodpočinu...ale každopádně poslední dny jsou pro mě dost vysilující. Moc mě mrzí, kolik věcí nestíhám, kolik přátel zanedbávám, jak velkou prodlevu s blogováním mám a jak už jsem dlouho nešáhla na výrobu přáníček.....ale nejvíc mě mrzí, že zanedbávám Boha.

Ráno ještě skoro v polospánku s Honzou čteme knihu 1.Samuela a já u toho nepatřičně zívám. V práci se k nějaké vzpomínce na Boha ani nedostanu. Při obědě si jen rychle vzpomenu a zašeptám modlitbu. Večer jsem tak unavená, že místo čtení před spaním rovnou usnu. A přitom .........

"Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout." Matouš 11:28

Tak kdepak asi dělám chybu. Honím se, abych stihla vše, co chci a přitom nestíhám nic. Myslím si, že mám svou hlavu a vše bude podle mě, ale Bůh mi ukazuje, že tudy cesta nevede. Akorát se pachtím a večer únavou padám. Neříkám tím, že bych se měla vykašlat na práci a zůstat doma. Nic nedělat, odpočinout si a začít nanovo. Ale Bůh mi sám radí, že se mám obracet na něj. Že to On mi může pomoci a pokud bude chtít, určitě to udělá. Jen se na něj musím obrátit a to ve svém uspěchaném rozvrhu nestíhám. Musím se naučit, udělat si chvilku jen pro něj. Zastavit se v uspěchaném dni, srovnat dech, vyčistit si hlavu od čísel a účtů a mluvit k Němu. Prosit ho, děkovat mu, mluvit s Ním. Je toho tolik co říct....takže mě omluvte, musím končit, mám zrovna důležitý rozhovor.

Krásné Vánoce!

Aby Vánoce byly dar

Poprosila jsem Táňu, naši sestru ze sboru, zda by pro tento blog nenapsala článek. Jsem moc ráda, že mou prosbu vyslyšela a napsala tak krásné povídání a zamyšlení o Vánocích. Přeji hezké počtení a tobě Táňo, moc moc děkujeme!!!

***

Už staří Židé měli den, kdy si posílali dárky a pomáhali chudým (kniha Ester 9:20-23). Den, v němž se rozdávaly dárky, byl i v kalendáři antického Říma. Dnes jsou v západním světě svátkem, kdy se lidé nejhojněji obdarovávají, právě Vánoce. Na úvod je vhodné připomenout, že Vánoce, stejně jako „svátky dárků“ u Židů či Římanů, jsou dnem, který si ustanovili sami lidé, nikoli Bůh. Vánoce nejsou křesťanským svátkem, jehož zachovávání by odráželo Boží vůli. Bůh od svých následovníků nežádá, aby si připomínali Kristovo narození, ale naopak jeho smrt, která je vysvobozením a bránou k odpuštění pro každého člověka na světě (Jan 6:51). Kristovo narození bylo jistě zábleskem obrovské naděje. Teprve jeho smrt však byla naplněním této naděje pro všechny, kdo toužili a touží po vykoupení z hříchů a po usmíření s Bohem.

Vánoce však rozhodně odrážejí mnoho z křesťanského ducha a myšlení: jsou to svátky radosti, štědrosti, obdarovávání, požehnání,svátky nadějí a splněných přání. Je to čas, kdy si mnozí lidé vzpomínají, že dokáží být hodní, soucitní a ohleduplní. A je to především doba, kdy se v lidech probouzejí často hluboko zasutá slova Pána Ježíše: „Blaženější je dávat než brát“(Skutky 20:35).V předvánočních pohádkách lidé stavějí světla do oken jako signály pro pocestné a jako plamínky radosti pro ztracené, jako majáky pro všechny, kteří zabloudili v moři zbytečností a prázdnoty a chtějí najít směr k pevnině naplňující život smyslem. Jedině o tom by měly být naše Vánoce. (A celý život k tomu.) Nachystejme a nastrojme si tento čas tak, aby byl plný kouzla, aby světlo nezářilo jen z předvánoční výzdoby, ale přímo z nás, aby pohádka nebyla jen v knize nebo v televizi, ale abychom se v ní sami procházeli.

Zhluboka se nadechnout, nepatrně usmívat, vzít za kliku svátečnosti– a vstoupit. A jaké je to kouzelné slovo, kterým se pohádka otevírá? Je to staré dobré slovo, které známe už od dvou let: DĚKUJI. DĚKUJI. DĚKUJI!!! Je toho přece tolik, za co bychom mohli a měli děkovat. Naše dny by měly být jedním hlubokým a upřímným díkůvzdáním. Vzdáváním díků Bohu, který nás bez ustání obdarovává záplavou dobrých darů. Nasměrujme svou mysl i pocity na vděčnost. Vnímejme všechno, za co můžeme děkovat. Objevujme všechna ta požehnání, za která patří díky našemu Bohu, který nám říká: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši“ (Filipským 4:6-7). „A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni“ (Koloským 3:15). „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás“ (1.Tesalonickým 5:16-18). Kdyby se nám z Vánoc podařilo udělat jedny velké svátky díkůvzdání (a kdyby se nám to podařilo udělat z celého našeho života...),byli bychom nesmírně bohatí a nastokrát zahrnuti dary a naplněním.

A pak by se nám určitě mnohem lépe dařilo vidět, že i my sami můžeme být obdarováním. Ne naše peníze, ale my sami. Můžeme – a podle Boží vůle bychom i měli – být darem svým dětem, manželům a manželkám, svým rodičům a sourozencům, svým blízkým v rodině, v sousedství, v církvi. Darujme svůj osobní čas, darujme čas, který bychom třeba snadněji a pohodlněji trávili před televizí, někomu jinému, darujme svou pozornost, cit a laskavost, darujme to, že budeme pečlivě naslouchat a vhodně volit slova svých odpovědí nebo rad. Buďme tady pro druhé jako dar.

A kdo obdaruje nás? Už jsme přece všechno dostali: dostali jsme od Boha život a pak ještě odpuštění a spasení. Dostali jsme spoustu krásných lidí, kteří jsou součástí našeho života a kteří pro nás znamenají tolik pomoci, přízně a potěšení. Dostali jsme tolik nádherných dní, kouzelných slavností života, tolik svátků, v nichž si můžeme rozdávat dary. Dostali jsme všechno. Teď je čas, abychom děkovali a rozdávali.

Přeji nám všem, aby o tom byly naše Vánoce. Aby Vánoce byly opravdový, upřímný a čistý dar. A abychom je tak trochu slavili po celý rok.

Taťána

Nový verš

Prosím, napište pár slov, co vás napadne po přečtení tohoto verše. Děkujeme :-)))), udělá nám to radost!

Pavla

Proč odmítáme Boha?

Probírala jsem se složkama v počítači, takový malý předvánoční úklid a našla jsem tento článek. Je to hodně smutné zamyšlení nad dnešním světem a mě to nedá, abych se nepodělila i s vámi. Autor článku nebyl uveden, proto jej ani já neuvádím.

***

Po událostech z 11. září se Anna Grahamová, dcera evangelizátora Billy Grahama, zúčastnila rozhovoru v programu "EARLY SHOW" a moderátorka Jane Claysonová se jí zeptala: Jak mohl Bůh něco takového dopustit?"
Anna Grahamová jí dala velmi hlubokou a moudrou odpověď. Řekla: Věřím, že Bůh je hluboce zarmoucený nad tím, co se stalo, tak jako i my, ale léta jsme Bohu říkali, aby odešel z našich škol, z naší vlády a z našeho života. Jak můžeme očekávat, že nám Bůh požehná a ochrání nás, když ho žádáme, aby nás nechal na pokoji?

Podívejme se tedy na to. Myslím, že to začalo, když Madeline Oharová (byla zavražděná a její tělo se našlo nedávno) si stěžovala, že nechce ve školách žádné náboženství - a my jsme řekli OK.

Potom někdo řekl, že by bylo lepší, kdyby se Bible ve školách nečetla ... Bible, která říká - nezabiješ, nepokradeš a miluj svého bližního, jako sám sebe. A my jsme řekli OK.

Potom Dr. Benjamin Spock začal tvrdit, že bychom neměli své děti trestat, když se špatně chovají, protože bychom tak mohli zranit jejich mladé osobnosti a narušit jejich sebeúctu (syn Dr. Spocka spáchal sebevraždu) a my jsme souhlasili: Odborník určitě ví, o čem mluví." Tak jsme znovu řekli OK.

Potom někdo řekl učitelům a ředitelům, aby nevychovávali naše děti, když se chovají špatně. A ředitelé nařídili, aby žádný člen učitelského sboru netrestal studenty, když nepatřičně jednají, protože nechtějí ztratit dobré jméno, kdyby je zažalovali. (Mezi výchovou a mlácením, fackováním, ponižováním a kopáním je však velký rozdíl.) A my jsme řekli OK.

Potom někdo řekl: Dovolme našim dcerám, aby nezávazně sexuálně žily a aby šly na potrat, když chtějí a nemusí o tom říci dokonce ani svým rodičům." A my jsme řekli OK.

Potom nějaký moudrý člen školské rady řekl, že chlapci zůstanou chlapci a i tak si budou dělat, co chtějí, takže dejme svým synům tolik kondomů, kolik si jen budou přát, aby si užili tolik zábavy, kolik jen chtějí. Nemusím přitom říkat rodičům, že je dostali ve škole. A my jsem řekli OK.

Potom někdo z vyšších státních úředníků řekl, že nezáleží na tom, co děláme v soukromí, včetně prezidenta, pokud máme práci a naše ekonomika je v pořádku. Potom někdo řekl: Vydávejme časopisy s obrázky nahých žen a nazvěme to dobrým realistickým oceněním krásy ženského těla." A my jsme řekli OK.

Potom někdo posunul toto ocenění ještě o krok dál a publikoval obrázky nahých dětí. Další krok udělal, když je zpřístupnil na internetu. A my jsme řekli OK a odvolali se přece na svobodu projevu.

Potom přišel zábavní průmysl s tím, abychom vyrobili televizní programy a natočili filmy, které propagují neúctu k ženám, rouhání a nezákonný sex. Řekli: Nahrávejme hudbu, která povzbuzuje lidi k znásilňování, drogám, vraždám, sebevraždám a k uctívání satanských symbolů." A my jsme řekli: Vždyť je to jen zábava, nemá to žádné negativní vlivy, stejně to nikdo nebere vážně, tak na to pojďme.

"Nyní se ptáme sami sebe, proč naše děti nemají svědomí, proč nerozeznávají dobré od zlého a proč pro ně není problém zabít cizince, své spolužáky a sama sebe. Kdybychom o tom déle přemýšleli a podívali se hlouběji, možná bychom našli odpověď. Myslím, že to má mnoho co dělat s tím, že ČLOVĚK SKLÍZÍ, CO ZASADIL.

"Drahý Bože, proč jsi nezachránil to malé děvčátko, které zabili ve třídě? S pozdravem - znepokojený student."
ODPOVĚĎ: Drahý znepokojený studente, mám zakázané jít do škol. S pozdravem - Bůh."

Je směšné, jak lehce lidé zavrhnou Boha a potom se diví, proč se svět řítí do pekel. Je směšné, jak věříme všemu, co se píše v novinách a zpochybňujeme vše, co říká Bible. Je směšné, jak chce jít každý do nebe s tím, že nemusí věřit, myslet si, mluvit nebo dělat to, co přikazuje Bible. Je směšné, že někdo řekne: Věřím v Boha", ale stále následuje Satana, který, mimochodem, také "věří" v Boha. Je směšné, jak rychle jsme připravení soudit, ale sami nechceme být souzeni. Je směšné, jak můžeš poslat tisíce vtipů e-mailem, které se budou šířit rychle jak oheň, když však pošleš zprávy, které mluví o Bohu, lidé si dvakrát rozmyslí, zda je pošlou dál. Je směšné, jak se neslušné, nemravné, vulgární a obscénní zprávy svobodně šíří kyber-prostorem, ale veřejné diskuze o Bohu jsou ve školách a na pracovištích potlačované. Je směšné, jak může být někdo v neděli zapálený pro Krista, ale další dny v týdnu je neviditelným křesťanem.