O plánech

Jelikož se termín porodu blíží, ale přesto vlastně nevím, kdy to opravdu nastane, začali jsme trošku plánovat. Musím se pochlubit, že už máme skoro všechny vánoční dárky pořízené. Nedovedu si totiž představit, že bych krátce před porodem či hned po něm lítala po obchodních centrech, prodírala se davy lidí a ve stresu něco nakupovala. A na manželovi samotném to také nechci nechat, takový "trest" si opravdu nikdo nezaslouží :-)
Zároveň už jsme probrali výbavu pro miminku, manžel vytahal ze sklepa postýlku a jiné nezbytnosti pro novorozeně a já se ponořila do zavakuovaných pytlů s malým oblečením po naší dcerce a vybírala neutrální věci, které se hodí i na chlapečka.
Na internetu mám složku, kam si schovávám odkazy na položky, které je potřeba ještě dokoupit a vymýšlím plány, jak to zařídit, abychom v den porodu měli k dispozici auto (to naše staré se rozpadlo a trošku potrvá, než budeme mít nové).

Vypadá to jako velké plánování, kterému se věnujeme celé dny :-D
Ale říkám si, že stejnou měrou bych se měla zaměřit i na Boha. Měla bych mu dávat mnohem více pozornosti než pozemskému životu. Ale také si říkám, zda je to možné, zda je člověk opravdu schopný se oprostit od pozemského a myslet jen na nebeské...

zdroj obrázku

Vy ženy, určitě víte, že mateřské pudy jsou silné. Takže představa, že bych se oprostila od svých dětí a myslela jen na Boha...je pro mně dost nepředstavitelná. Ale já si myslím, že něco takového po nás Bůh nechce. Dal nám manžela, dal nám rodinu a dal nám také možnost mít děti. Naším úkolem je být svému muži oporou, pomocníkem. Měly bychom se starat o společnou domácnost a starat se o naše děti. Být pro ně milujícím rodičem, učitelem, ale i přítelem. Je to naše role přímo od Boha. A tak si myslím, že není špatné, když plánujeme, jak to všechno skloubit a vymyslet, aby vše fungovalo.

Zároveň bychom však měli své rodině a hlavně svým dětem být dobrým příkladem a žít tak, aby bylo vidno, že Bůh je součástí našeho života. Pokud něco plánujeme, měli bychom se ptát Boha, zda je to i jeho vůle. Zda to není jen náš rozmar, toužebné přání či prostě materialismus. Naše děti by měly vidět, že je možné věci plánovat, ale také, že je potřeba se spoléhat na Boha, který nám tyto věci může dopřát. Měly bychom ukazovat svou vděčnost a děkovat Bohu i za maličkosti. Protože vše co máme, to vše jsou dary přímo od něj.

Moc si přeji, aby se mi tohle dařilo a jen budoucnost nám ukáže, zda ano.

Přeji krásnou podzimní neděli s Bohem.
Monika