Slyšíme, kdo k nám promlouvá?

Minulý pátek jsem měla sraz se spolužáky ze základní školy...po 20 ti letech!!! Pořád nemůžu uvěřit, že už je to dvacet let a že je mi tedy už "tolik"....

Samozřejmě jsem se účastnila i několika předchozích srazů, které byly uspořádány jen tak, ne k takovému "výročí" a většinou se konaly v restauraci, kde se dalo pohodlně sednout a v klidu si popovídat. Tentokrát se však sraz konal v klubu, kde jsme se postupně začali scházet kolem 19 hodiny a od 21:30 začal hrát DJ své hity a najednou nebylo slyšet vůbec nic. Absolutně nic.
Snažila jsem si povídat s kamarádkou, která seděla vedle mně a musely jsme si křičet do obličeje! Přiznám se, že i kdybych nebyla těhotná, tak bych stejně utekla už v těch 22 hodin, protože jsem přišla na sraz s lidmi, se kterými jsem si chtěla popovídat, ne se jen napít a zatančit si....

zdroj obrázku

A napadlo mně takové malé přirovnání.
Jestli ten náš světský život nepřipomíná takový podobný večer v klubu. Obklopujeme se zábavou, která nás odvrací od důležitého. Pro "hlasitou hudbu světa" neslyšíme Boha. Uslyšíme ho, když nám bude křičet do obličeje? Budeme ho následovat, i když nás povede jinou cestou než je ta, po které zrovna kráčíme?

Ono je moc fajn umět vypnout všední starosti a odreagovat se. Někdo sportuje, někdo si jde zatančit a někdo se jen naloží do voňavé vany a čte si. Ale to vše jsou stále jen pozemské věci. Nic z toho nás nepřibližuje k Bohu. Není to špatné, ale není to ani prospěšné. A i já jsem si uvědomila, že často sahám po něčem "zbytečném", abych zaplnila čas, který mohu trávit s Bohem.

A tak jsem se rozhodla, že občas nějakou takovou věc odložím a dám šanci Bohu. Aby nemusel křičet. Abych ho slyšela i když ke mně bude tiše promlouvat...
Když někam přejíždím tramvají nebo autobusem bez Terezky, obvykle sebou beru knížku. Co takhle si ji nevzít a dát šanci Bohu, aby mi mohl svěřit, co potřebuje. Někdy se v tu chvíli modlím, někdy se jen kochám jeho stvořením.

A ačkoliv byl sraz se spolužáky fajn co se týče toho, že jsem si s nimi mohla chvilku popovídat, tak už se těším, až se listy zabarví do pestrých odstínů a půjdeme se s Terezkou projít. Až se budeme kochat tou nádherou a budeme si povídat o Bohu. Nebudeme muset zvyšovat hlas a také budeme slyšet, co nám Bůh říká...