Každé léto jezdíme na týden do míst, kam Honza jezdil jako dítě na chalupu. Od doby, kdy se nám narodila Terezka jsme se rozhodli, že se nemůžeme nahrnout k jeho tetě do chalupy a převrátit jí to tam vzhůru nohama a tak jsme si ve vedlejší vesnici začali pronajímat pokojík, kde máme veškeré pohodlí a přitom to neni daleko. Honza se vždy těší na kamarády, kteří nejsou z Prahy a tak je přes rok většinou nevidí. Já se zase těším, že Terezka uvidí své nové malé kamarády, naši novou generaci, jak navazují tam, kde tenkrát začali i jejich rodiče. Takže si s jednou takovou rodinkou domlouváme termín vždy tak, abychom se sešli a mohli si to všichni pořádně užít.
No a tak jsme v neděli večer dorazili a hned jsme volali kamarádovi, že už jsme na místě a kdy se můžeme vidět. Jaké ale bylo překvapení, když on nám oznámil, že přijede až na konci týdne. Samozřejmě, že chápeme, že se můžou vyskytnout nečekané události, kdo by to neznal, ale zamrzelo nás, že my jsme mu dali včas vědět termín, kdy dorazíme, abychom se tam sešli ve stejnou dobu a on, když věděl, že to nepůjde, nám nedal vůbec vědět. No co vám budu povídat, je vedro, já těhotná, v tom horku na padnutí se nemůžu ani vykoupat a platíme pronájem, když jsme ve stejnou dobu mohli být na naší chalupě a z bazénu nevytáhnout paty. Takže i když Honza říká, že ho to mrzí, ale co se dá dělat, ve mně se trošku honí hněv a rozladěnost.
Jenže, při pohledu na Honzovu klidnou tvář, zatímco já ("bobtnala"), mně napadlo, že hněv není to, co by se Bohu líbilo. A tak jsem si našla v Bibli patřičné verše...
"Hněváte-li se, nehřešte; zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne. Nedávejte místo ďáblu."
Efezským 4:26-27
Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede.
Jakub 1:19-20
...neboť kvůli takovým věcem přichází na nepolušné lidi Boží hněv. I vy jste se tak dříve chovali; kdysi jste takto žili. Teď ale to všechno - zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči - odstraňte ze svých úst.
Koloským 3:6-8
No a vidíte to, je to tam :-)
A co s tím? Vím, že mám na čem zapracovat, ale snažím se vnitřně uklidnit a prosím Boha, aby mi pomohl tyto pocity vytěsnit z hlavy a ze srdce. Pořád si říkám, že se nestalo nic tragického, tak proč se tím trápit. Však jsem tady o stresování už psala. Člověka spousta věcí mrzí, ale neměli bychom to pustit až do svého srdce. Jak je psáno, nemělo by za tím zapadnout slunce. A tak si držme palce navzájem, abychom se dokázali přes ty drobné neshody, nedopatření a lidský hněv, přenést a hledali útěchu u Boha.
Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo,
které má moc spasit vaše duše.
Jakub 1:21
Krásný den s Bohem,
Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat