Poslední dny jsou v mém případě ve znamení stresu, spousty práce a únavy. V práci řešíme roční uzávěrku, jedna kolegyně je už delší dobu na neschopence a mě se ráno ale vůbec nechce vstávat. Nevím, jestli je to ročním obdobím nebo mám tak špatný spánek, že si neodpočinu...ale každopádně poslední dny jsou pro mě dost vysilující. Moc mě mrzí, kolik věcí nestíhám, kolik přátel zanedbávám, jak velkou prodlevu s blogováním mám a jak už jsem dlouho nešáhla na výrobu přáníček.....ale nejvíc mě mrzí, že zanedbávám Boha.
Ráno ještě skoro v polospánku s Honzou čteme knihu 1.Samuela a já u toho nepatřičně zívám. V práci se k nějaké vzpomínce na Boha ani nedostanu. Při obědě si jen rychle vzpomenu a zašeptám modlitbu. Večer jsem tak unavená, že místo čtení před spaním rovnou usnu. A přitom .........
"Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout." Matouš 11:28
Tak kdepak asi dělám chybu. Honím se, abych stihla vše, co chci a přitom nestíhám nic. Myslím si, že mám svou hlavu a vše bude podle mě, ale Bůh mi ukazuje, že tudy cesta nevede. Akorát se pachtím a večer únavou padám. Neříkám tím, že bych se měla vykašlat na práci a zůstat doma. Nic nedělat, odpočinout si a začít nanovo. Ale Bůh mi sám radí, že se mám obracet na něj. Že to On mi může pomoci a pokud bude chtít, určitě to udělá. Jen se na něj musím obrátit a to ve svém uspěchaném rozvrhu nestíhám. Musím se naučit, udělat si chvilku jen pro něj. Zastavit se v uspěchaném dni, srovnat dech, vyčistit si hlavu od čísel a účtů a mluvit k Němu. Prosit ho, děkovat mu, mluvit s Ním. Je toho tolik co říct....takže mě omluvte, musím končit, mám zrovna důležitý rozhovor.
2 komentáře:
Zrovna jsem četla takový článek, kde byla rada, jak se vyhnout stresu z obrovského množství práce. Rada zní: ráno si důkladně sepsat všechny úkoly, které mě ten den čekají. A pak .... polovinu z toho vyškrtat! Potom je to tak akorát, aby to člověk stihl udělat perfektně a nenervoval se.
No, nevím, nevím. Zkusím to: v pondělí děti nedostanou svačinu do školy, neuvařím oběd, Honzík zůstane ve škole do druhého dne, babička zůstane neumytá ...
:o)
Ale teď vážně - já mám taky pocit, že Boha moc odbývám a vím, že je to ten poslední, kdo by si to zasloužil. Stejně je zvláštní, že člověk má u těch nejbližších pocit, že oni to pochopí, že na ně není čas, ale kvůli cizím by se člověk přetrhl, aby svou práci odvedl dokonale....
Pavla
P.S.: A díky za článek, Moni - už jsi napsala tři za sebou a já nic. Musím se polepšit :o(
Pavlo, to neděkuj, jsem ráda, když vím co psát, ale až budu mít "okno", bude to na tobě :-) jo a jeden psala Táňa, abys mi nepřipisovala tolik "zásluh" :-)))
Docela by mě zajímalo, co by si autor článku, který jsi četla, počal s mým seznamem v tomto týdnu. Měli jsme v práci roční uzávěrku, jedna kolegyně dlouhodobě marodí, takže děláme práci i za ní a včera jsem trčela v práci do čtvrt na osm večer!!! Nevím, co by mi z toho seznamu vyškrtal, ale pokud by to udělal, musela bych do práce i o víkendu....takže jsem ráda, že teď mohu říct, že mám HOTOVO a mohu si zase trošku odpočinout.
Pavlo, to si trefila s tím, jak se kvůli cizím můžeme rozkrájet a vlastní ochuzujeme. Asi to máme my lidi v povaze....
K Vánocům jsem nám (mě a Honzovi) nadělila knížky s každodenním zamyšlením o Bohu, tak jdu zalehnout a přečíst si dnešní téma. Je fajn, mít čas na takové malé zastavení a zamyšlení...tak dobrou noc všem.
Okomentovat