"Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. A jak rozséval, některá semena padla, podél cesty a přiletěli ptáci
a sezobali je. Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla do trní,
a když trní vyrostlo, udusilo je. Ještě jiná však padla na dobrou půdu a vydala úrodu - některé
stonásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. Kdo má uši, slyš!"
Matouš 13:3-9
Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: Ke každému, kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto do jeho srdce. To je ten , u koho bylo zaseto podél cesty.
Na skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. Do trní je zaseto u toho, kdo slyší Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak se stává neplodným.
Do dobré země je zaseto u toho , kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný třicetinásobnou.
Matouš 13:18-23
A teď se pojďme podívat blíže na jednotlivé možnosti, které tu jsou představeny.
1) semena podél cesty, sezobaná ptáky (ten kdo slyší, ale nerozumí)
zde bych mohla ukázat na mnoho lidí, ale abych byla spravedlivá, ukáži na sebe. V mém životě se cesta k Bohu ukázala několikrát a přesto mi trvalo mnohem déle, než jsem se Bohu otevřela a přijala ho. Pamatuji si, že v jedné bývalé práci jsem měla kolegu křesťana, který mi o Bohu občas říkal. Jednou byl v práci velký klid, šéf byl pryč a protože nebylo co dělat, tak si kolega vzal Bibli a četl si v ní. Já ho požádala, aby mi přečetl něco zajímavého a tak jsem slyšela o Egyptských ranách ze Starého Zákona. Ale poprosila jsem ho, ať mi jen čte a do ničeho mně nenutí, že si to jen ráda poslechnu. A jak jsem řekla, tak udělala. Jen jsem si to poslechla a víc jsem se nezajímala. Přiletěli imaginární ptáci a všechna semínka sezobali :-D
2) semena na skalnatém místě, slunce je spálilo (nadšení, které při prvních problémech končí)
jelikož nejsem křesťankou nějakou moc dlouhou dobu, myslím, že to bude letos 8 let, nevybavuji si z vlastní zkušenosti někoho, koho bych k tomuto podobenství přirovnala. Ale když se podívám do osobního života, nacházím podobné příklady, které mohu použít. Můj bratranec jako malý moc nesportoval. Když pak viděl, jak si můj bratr užívá fotbal, rozhodl se se strejdou, že bude taky hrát. To bylo velké nadšení, zpočátku ho to hodně bavilo, ale časem zjistil, že ho to stojí moc času a námahy. Musel chodit na tréninky, musel sportovat a cvičit. A protože na to nebyl zvyklý, časem ho to udolalo a s fotbalem zase přestal. Fotbal ho bavil, ale ty povinnosti a strasti okolo ne. A tak ho to "slunce" spálilo. Určitě si něco takového umíme představit i co se víry a Boha dotýká. Zpočátku nás to pohltí, chceme se o Bohu dozvědět hodně a co nejrychleji. Čteme Bibli, diskutujeme a hledáme možnosti, jak se ještě víc zdokonalovat. Ale pak se dostaneme do kolektivu, kde lidé žijí jinak, kde Bůh není na prvním místě a najednou se potýkáme s problémy. Někdy to ustojíme a někdy ne.
3) semena padlá do trní, které je udusí (starosti tohoto světa dusí)
zde se určitě najdu taky. Kolikrát se mi stane, že je několik dní hektických. Cestujeme, balíme, vybalujeme, trávíme čas s přáteli a já si pak najednou z hrůzou uvědomím, že jsem do toho všeho šla sama, bez Boha.. Jako by on zůstal doma, zatímco my jsme odjeli. A to mluvím o těch příjemných starostech. Ale mohou nás potkat i těžkosti. Starost o práci, o bydlení, o děti. Obavy z nemoci, ztráty blízkých či nehod. Nebo to může být i honba za materiálními věcmi, které nám Boha nahrazují. Co je pro nás důležitější, Bůh nebo hezký byt, dům nebo auto.... V každém dni, ať už je jakýkoliv, by s námi měl být Bůh. Neměly bychom ho odhánět. Neměly bychom ho v sobě dusit. Protože on s námi chce být v dobrém i ve zlém. Tak jako se to říká v manželském slibu. I my jsme v takovém manželství s Bohem. A Bůh říká, že nemáme mít starosti, vše je v jeho rukou.
4) dobrá půda, která vydala úrodu
co na to říct, to je meta, kterou bychom měly chtít dosáhnout. Být přesně taková, jak si Bůh žádá. Přijmout jeho Slovo, nechat ho v nás klíčit a kvést. A dále ho šířit. Být dobrým příkladem pro ostatní a vytrvat na té správné cestě. Moc se mi ta představa líbí a tak se chci snažit, aby se můj život ubíral právě tímto směrem.
Je to totiž na každé z nás. Rozhodnout se, kde právě stojíme a co s tím vším uděláme. Necháme Boží Slovo spadnout vedle cesty, na skalnaté místo, do trní a nebo na úrodnou půdu?
Pěkný slunečný den s Bohem!
Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat