Věřme srdci

S manželem rádi sledujeme americký pořad "Kdo přežije". V každé sérii je skupina lidí, kteří soutěží na nějakém hodně zajímavém - opuštěném - místě (Cookovy ostrovy, Fidži, Čína, Mikronésie) o to, kdo zůstane ve hře nejdýl.  Jde o strategii, protože ne vždy se vyplatí být nejsilnější, nejchytřejší člověk ve skupině. Nechci vás trápit s pravidly hry, protože je toho tolik a jak se znám, neumím to vysvětlit stručně :-D

Ale předchozí série v Číně mě zaujala hned na samotném začátku, když se jednotliví soutěžící představovali. Byla tam paní jménem Leslie, která pracovala v jakémsi křesťanském rádiu a považovala se za běžnou věřící. Hned po příjezdu do oblasti Číny, kde se soutěžilo, byli všichni pozváni do chrámu, kde se konal obřad uvítání. Mniši tam soutěžícím ukazovali, jak se mají klanět a co mají dělat, když na ně přijde řada. A tak se tam všichni klaněli před zlatými soškami bůžků a čeho všeho až na tuto Leslie, která vyběhla ven dříve, než na ni přišla řada.  Byl na ni vidět ten velký vnitřní zápas, který ve své hlavě a ve svém srdci vedla.

A proč? Sama to pak vysvětlovala. Ač jí všichni přesvědčovali, že tento "obřad" je čistě pro uvítání lidí, pro ni to představovalo něco naprosto jiného. Viděla totiž ty jejich sošky bohů, které stáli na vyvýšených místech. Byly pokryté zlatem a vyvišované a ctěné. Lidé si klekali a klaněli se jim. Ale Bůh nám říká, že toto vše se může také nazývat modlářstvím. Nikomu jinému než Bohu bychom se klanět neměli.

Ať ta slavnost byla jakákoliv, věřím, že naše srdce nám samo řekne, jestli je vše v pořádku nebo nikoliv. A tak, když měla Leslie veliké pochybnosti a její srdce ji zrazovalo od takového konání, myslím si, že udělala správně, že se toho nezůčastnila. Možná si i myslela, že riskuje vyřazení ze soutěže, ale i přesto se v tu chvíli vzdala naděje na výhru milionu dolarů. A tak si říkám, zda i my bychom jednali stejně. Kolikrát se setkáváme v běžném životě s podobnou situací, kdy nás někdo svádí k něčemu, co je v dnešním světě bráno za normální, ale podle Boha je to nepřípustné. Umíme si ujasnit, co je dobré a co už ne? Umíme se vzdát možných výhod či materiálních věcí jen proto, abychom nespadli do propasti hříchu? Posloucháme své srdce?

Slýchám argument, že jsou na světě určitě místa, kam žádný věřící nepřišel a nemohl tedy kázat evangelium. Jak je to pak s těmito lidmi, kteří tam žijí, u konečného soudu? Ale Bůh nám každému dal do srdce poznání dobrého a zlého a tak pokud si nejsme jisti, jak to Bůh myslel, zkusme zkoumat svá srdce, protože to nám napoví, jestli děláme dobře nebo ne. Leslie sice hru nevyhrála, ale zato šla domu obohacená o zkušenosti a hlavně s čistým svědomím, že nepodlehla svodům.