
Po několika minutách, vzal pastor kleště na uhlí, opatrně vybral jeden jasně zářící hořící uhlík a položil ho na jednu stranu v krbu, kde byl úplně osamocený. Pak si opět sedl do svého křesla a byl zticha. Muž to vše potichu sledoval. Jak se plamínek na samotném uhlíku chvěje a zmenšuje, a kde byla předtím prchavá záře, tam již nebyl žádný oheň. Brzo byl uhlík studený a bez “života”. Pastor se podíval na své hodinky a zjistil, že je čas odejít. Pomalu se zvedl, vzal studený “mrtvý” uhlík a položil ho zpět do prostředka ohně. Najednou uhlík začal znovu zářit světlem a teplem ostatních hořících uhlíků kolem sebe. Když pastor dorazil ke vchodovým dveřím, muž řekl se slzami na tvářích “Moc vám děkuji za návštěvu a hlavně za to ohnivé kázání. V neděli přijdu.”
A jak je to s vámi. Jste tím osamělým uhlíkem, který ztrácí plamínek? V Bibli je psáno, že bychom měli chodit na shromáždění. Bůh nechce, abychom byli sami. A když se podívám na tento příběh, ještě víc jsem vděčná, že mi v této zemi nikdo nebrání se scházet s ostatními křesťany, že se můžeme každou neděli setkávat a společně uctívat našeho Pána. A že spolu máme tak krásné společenství!
Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Židům 10:24-25
3 komentáře:
Před několika dny jsem dal na blog text "kládu" o tom zda potřebujeme církev, či bez ní můžeme žít.
Tohle nádherná zkratka oné obsáhlé úvahy. Díky.
Zvláštní, jak je někdy možné na otázku odpovědět tak jednoduchým způsobem. Zrovna nedávno jsme s holkama probíraly důvod, proč je potřebné se scházet, mluvila jsem a mluvila ... Tohle je to nejpochopitelnější a nejjednodušší vysvětlení ..
Pavla
Je to moc hezký příklad. Jenom Bůh má život sám ze sebe, jenom on nám může dávat světlo pravdy a teplo skutečné lásky. A on vymyslel společenství církve, protože ví, že nikdo z nás nemá tolik síly a vnitřní energie, abychom byli "světlem na kopci" nebo žhavým uhlíkem sami od sebe a pořád. Potřebujeme pomoc Boha i pomoc druhých.
Hodně se bojím, že ta nepotřeba a nezájem o shromažďování a o společenství církve jsou poháněny nedostatkem pokory. Musím myslet na to, jak veliký a posvátný plamen učení mám nést světu - je to plamen evangelia a lásky od samotného Boha. Opravdu ho dokážu unést sám a bez pomoci druhých? Opravdu ho udržím v jeho původní velikosti a kráse?
Církev je moc chytrá věc od Boha a já jsem za ní vděčná.
Okomentovat