pátek 19. února 2010

Tiché kázání

Na internetu jsem našla tento převyprávěný příběh, který se mi moc líbil a chci se s vámi o něj podělit.

Člen jedné církve, který dříve navštěvoval Bohoslužby pravidelně, na ně najednou přestal chodit. Po několika týdnech se pastor rozhodl ho navštívit. Pastor našel muže doma samotného, sedícího před sálajícím ohněm v krbu. Muž tušil důvod pastorovy návštěvy, pozval ho dál, usadil ho do pohodlného křesla poblíž krbu a čekal. Pastor se uvelebil jako doma, ale nic neřekl. V hrobovém tichu pozoroval tančíci plameny okolo žhavých špalků.

Po několika minutách, vzal pastor kleště na uhlí, opatrně vybral jeden jasně zářící hořící uhlík a položil ho na jednu stranu v krbu, kde byl úplně osamocený. Pak si opět sedl do svého křesla a byl zticha. Muž to vše potichu sledoval. Jak se plamínek na samotném uhlíku chvěje a zmenšuje, a kde byla předtím prchavá záře, tam již nebyl žádný oheň. Brzo byl uhlík studený a bez “života”. Pastor se podíval na své hodinky a zjistil, že je čas odejít. Pomalu se zvedl, vzal studený “mrtvý” uhlík a položil ho zpět do prostředka ohně. Najednou uhlík začal znovu zářit světlem a teplem ostatních hořících uhlíků kolem sebe. Když pastor dorazil ke vchodovým dveřím, muž řekl se slzami na tvářích “Moc vám děkuji za návštěvu a hlavně za to ohnivé kázání. V neděli přijdu.”


A jak je to s vámi. Jste tím osamělým uhlíkem, který ztrácí plamínek? V Bibli je psáno, že bychom měli chodit na shromáždění. Bůh nechce, abychom byli sami. A když se podívám na tento příběh, ještě víc jsem vděčná, že mi v této zemi nikdo nebrání se scházet s ostatními křesťany, že se můžeme každou neděli setkávat a společně uctívat našeho Pána. A že spolu máme tak krásné společenství!

Věnujme se jedni druhým, povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku. Židům 10:24-25

3 komentáře:

jan řekl(a)...

Před několika dny jsem dal na blog text "kládu" o tom zda potřebujeme církev, či bez ní můžeme žít.
Tohle nádherná zkratka oné obsáhlé úvahy. Díky.

Pavla řekl(a)...

Zvláštní, jak je někdy možné na otázku odpovědět tak jednoduchým způsobem. Zrovna nedávno jsme s holkama probíraly důvod, proč je potřebné se scházet, mluvila jsem a mluvila ... Tohle je to nejpochopitelnější a nejjednodušší vysvětlení ..

Pavla

Anonymní řekl(a)...

Je to moc hezký příklad. Jenom Bůh má život sám ze sebe, jenom on nám může dávat světlo pravdy a teplo skutečné lásky. A on vymyslel společenství církve, protože ví, že nikdo z nás nemá tolik síly a vnitřní energie, abychom byli "světlem na kopci" nebo žhavým uhlíkem sami od sebe a pořád. Potřebujeme pomoc Boha i pomoc druhých.
Hodně se bojím, že ta nepotřeba a nezájem o shromažďování a o společenství církve jsou poháněny nedostatkem pokory. Musím myslet na to, jak veliký a posvátný plamen učení mám nést světu - je to plamen evangelia a lásky od samotného Boha. Opravdu ho dokážu unést sám a bez pomoci druhých? Opravdu ho udržím v jeho původní velikosti a kráse?
Církev je moc chytrá věc od Boha a já jsem za ní vděčná.