Všichni to děláme, mnohdy nevědomky. Proto je to tak nebezpečné a člověk by si na to měl dát pozor. Náš stát není zrovna moc křesťanský a když vidím, co se děje třeba v politice, kde jsou lidé reprezentující naši zemi, je mi smutno. Právě lidé kolem nás, ti které denně vidíme ať už přátele, kolegy osobně nebo známé osobnosti třeba v televizi, tak ti všichni nás ovlivňují. A pak si každý udělejme obrázek, jací jsme.
Když budu konkrétní. Můj velikánský problém je moje pusa. A bojuji s pokušením každý den. Je fajn mít v práci prima kolegy, popovídat si s nimi, zasmát se úsměvným historkám. Ale pak stačí jeden dva rýpalové, kteří začnou s pomluvami nebo ošklivými řečmi a já se najednou octnu uprostřed diskuze, která se mi nelíbí. A co teď? Je těžké nepřitakat, když s tím třeba souhlasíte, ale zároveň při tom víte, že je to špatné. A neříkat nic - jak se říká "mlčení je souhlas". A tak je pro mě každý den novou výzvou, abych to překonala a svůj jazyk ukočírovala. Někdy se daří, někdy ne. Myslím ale, že hlavní je, vědět o tom. Vědět, že je to hřích a snažit se s tím něco dělat.
Pokušení je všude kolem nás a my ho musíme znát, abychom věděli, že se mu máme bránit. A Bible nám takové informace poskytuje. Říká nám, co se Bohu nelíbí, co ho rozčiluje. Proto čtěme Bibli a hledejme rady, ony tam opravdu jsou! A pokud se chceme nechat ovlivňovat, pak hledejme ty správné lidi, kteří na nás budou mít správný vliv. Takové lidi, kteří znají Bibli a žijí podle ní. Jsem moc ráda, že takové lidi znám a mohu se s nimi často vídat - a třeba se i nechávat jimi ovlivňovat :-)))
2 komentáře:
"Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle".
TAky dobrá rada! A jak je někdy těžký se jí držet!
:-))))))
Ahoj, tady Taťána z Prahy,
docela mě zaujala ta myšlenka o tom, že se můžeme nevědomky sunout s davem. A že se nám spíše zřídka podaří se při tom přistihnout, tak jak se to podařilo tobě. Čeho se jako věřící hodně bojím, že sice budu vidět a chápat, jak jde dav s davem po široké cestě do záhuby, a že se celým srdcem budu soustředit na to, abych jim pomohla změnit směr, ale už si nebudu dávat pozor na to, že i já se můžu automaticky sunout určitým směrem, aniž bych se ujistila, že je to ta správná cesta. Jde mi hlavně o stereotyp myšlení, a opakování stejných myšlenek... O tom, že vždycky vidím sílu argumentu ve prospěch Boha, Krista, pravdivosti Bible, atd., ale neumím tak ocenit sílu protiargumentu nebo vážné námitky. Snažím se proti tomuhle mechanismu a automatismu bránit, ale vím, že mě to taky strhává. Je to pohodlnější.
Takže si držím palce a vám taky, abychom uměli (uměly) dávat pozor, kam šlapeme a proč.
Okomentovat