Matouš 7:1-12 - to jsou moje opravdu oblíbené verše. Ale stejně tak, jak je mám ráda, stejně tolik s nima v životě bojuju....
Verše 1 a 2 říkají: "Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno."
No, na rovinu přiznávám, ani náhodou nestojím o to, aby mi jednou Bůh měřil tak, jako já kolikrát měřím lidem kolem sebe. Moje neskutečně rychlé úsudky, časté odsouzení, občas možná i pohoršení ... A pak uteče nějaký čas a já se stydím tak , že bych nejradši zalezla pod zem. Většinou je všechno totiž jinak, než to vypadalo. Asi to taky znáte ...
Malý příklad za všechny: Nedávno jsem potřebovala sehnat novou střihačku pro našeho psa Ferdu. Zavolala jsem do salonu, ozvala se podle hlasu hrozně milá paní. Termíny má obsazené, ale zítra odpoledne jde k doktorovi, počítá, že tím zabere tak hodinku, a pak se hned ozve a řekne mi, jestli ještě bude mít čas mě vzít. Bude to tak kolem páté. Prý se moc těší. Byla jsem až překvapená její ochotou a příjemností, to se dneska málokdy vidí.A tak jsem odpoledne čekala, Ferdu vykoupanýho, připravenýho ... Utekla pátá hodina, šestá, bylo sedm a pořád nic.... Hmmm, prý se těší! Stejná jako všechny, kdyby se aspoň netvářila tak mile, když na ní stejně není spoleh....
Beru telefon a volám svojí mamce a pouštím si pusu na špacír: ".... ta mě teda naštvala, ... ženská jedna nespolehlivá, .... psa jsem kvůli ní už vykoupala....., stejně se na mě vykašlala ...., stejná jako ostatní ... bla bla bla ...".
Co myslíte? Položím telefon a v tu chvílu znovu zazvoní - "... promiňte, paní Nováková, jdu teprve od doktora, hned volám, strávila jsem tam skoro čtyři hodiny, moc se omlouvám.... Dnes už to nestihnu, ale určitě se domluvíme. Ráno přijdu do salonu dřív a vy mi tam pejska hned po ránu hoďte. Těším se!"
Tak tomuhle se říká morální facka.... Kdybyste věděli, jak jsem se cítila ...
Tři hodiny jí spílám, kroutím hlavou nad její nespolehlivostí a ona přitom jen vyjde od doktora, hned mi volá a ještě se několikrát omlouvá.... (a ve finále Ferdu ostříhala tak krásně! - ještě nikdy nebyl takový frajer ....)
"... NESUĎTE, ABYSTE NEBYLI SOUZENI..." - to je to, co by mi mělo hlavou táhnout mnohem častěji.
Verš 3 říká: "Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš?"
Taky můj velký problém ...
Často se zaobírám tím, kdo a co řekl, taky jak to řekl, a jak se u toho tváříl, proč to a to udělal. Proč se chová, tak jak se chová. Proč má tak rozmazlené děti. Proč tak organizuje manžela.....Proč. Proč ....
.... A hned dostanu od Boha lekci: Během chvíle se moje děti začnou chovat přímo nemožně, najednou si uvědomím, jak se snažím často Honzu taky někam "naštelovat", jak říkám věci, které jsem si vůbec nepromyslela .... Dost často se mi rozteče řasenka - to proto, jak se snažím vehementně mrkat, abych vypudila z oka ten trám (a já - hloupá - ho tam nevidím!!....).
Verš 12 je můj favorit a často ho připomínám svým dětem:
"Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám ...."
Je v něm skrytá neskutečná moudrost a funguje na 100 %.
Zase jeden příklad ze života: Nedávno jsem s klukama vyrazila do kina, ženu si to k pultu, abych si koupila kafíčko. U pultu se ochomítají dvě děti a jejich táta. Přijdu blíž a ptám se, jestli jsou na řadě. "Ne, ještě vybíráme". A tak si objednávám kafe. Najednou se přiřítí dlouhovlasá blondýnka mýho věku, sukýnku kraťoučkou, tričko ještě kratší, podpatky až do nebe a hrubým hlasem spustí na děti: "Vy jste tak pitomý, to se každým necháte předběhnout, fakt jste nemožný, takhle tady budeme stát ještě na podzim, neskutečný.....". Otočila jsem se. Paní sršely z očí blesky a mít revolver, tak z fleku střílí. A tak jsem se usmála a říkám: "Moc se omlouvám, ale ptala jsem se a pán mi řekl, že ještě vybírají. Tak se nezlobte". Paní jenom zakoktala: "Ne, to nevadí..."... Počkala jsem na svoje kafe, vzala ho do ruky a když jsem odcházela, ještě jednou jsem se na ní usmála a řekla: "Ještě jednou se moc omlouvám, nashledanou". Paní spadla čelist, usmála se a řekla: "Ne, ne, to je v pořádku, nic se nestalo, nashledanou". Ona se usmála!!! Revolver vyměnila za úsměv.....
A tak mě tady napadá ještě jeden verš, který by se hodil, a to z Přísloví 15:1 - "Vlídná odpověď odvrací zlobu, příkrá řeč ale budí hněv".
A tak se mi jednou povedlo chovat tak, jak bych chtěla, aby se ke mně chovali ostatní. Tím se nechci chlubit, ale naopak si chci uvědomit, že by se mi to mělo stávat častěji ....
Že musím dělat všechno proto, abych si opravdu s čistým svědomím směla říct: Snažím se chovat tak, jak bych chtěla, aby se ke mně chovali ostatní....
... dá to někdy velkou práci, ale ta radost, když se to povede!! .....
Mějte se krásně!
Pavla
1 komentář:
Jéjej, tak to je můj věčný problém :-) Kolikrát si říkám, že bych chtěla být tak rychlá v jiných věcech (jako je třeba žehlení, uklízení...) jako jsem rychlá v odsouzení někoho, něčeho...
Stačí mi, abych se jen venku podívala kolem sebe a už mi v hlavě šrotuje, že když je někdo oblečený takhle, musí být takový a když jinak, tak musí být makový...Kolikrát pak koukám s otevřenou pusou, když se pak člověk projeví úplně jinak, než bych čekala.
Je fajn vědět, že i někdo další řeší stejné věci :-) Moc doufám, že mi Bůh pomůže se vyvarovávat pokušení na rychlý soud, aby pak Bůh nebyl rychlý i se mnou :-))
Mě rozhodně pomáhá Bible. Kolikrát si člověk znovu připomene, co dělá špatně a aspoň v mém případě se snažím chybám vyvarovat. Ale jsem jenom člověk, takže chybovat budu asi pořád....jen to ale nebudu házet za hlavu a budu se snažit z toho ponaučit.
Okomentovat