Miluju svého muže. Ano, já ho po dvaceti letech miluju. Já jsem s ním šťastná, těším se na něj, často na něj myslím a jsem ráda, když mě vezme kolem ramen - přesně jako před dvaceti lety. Na druhou stranu mě někdy štve a někdy mu já asi lezu pěkně na nervy. Občas si rádoby šeptem vyměňujeme názory, občas trucuju, tudíž nemluvím (nejlepší trest pro muže, který znám .... Holky, pozor! - nejhorší trest = mluvit, mluvit, umluvit :-)))) ... Jenže i když se pohádáme, dlouho to nevydržíme, já se většinou rozesměju a Honza mě obejme. Jsem šťastná, že ho mám a neskromně si dovoluju tvrdit, že je taky rád, že mě má. Je nám spolu prostě hezky, i když se musíme prokousávat spoustou problémů, i když musíme společně zvládat pubertu svých dítek... Tak je to všude, každý má svoje radosti a svoje trápení.
Problém je, když si člověk myslí, že z těch problémů vyklouzne rozvodem, útěkem, rozchodem ...
Mám pár smutných zkušeností z nedávné doby. Tři děti, tři rozchody rodičů.
... David se zbláznil, na hlavě má "kokrhel", v uchu náušnici, na očích tmavé brýle, takový fajn kluk to býval - to asi puberta. Pravda je jinde - kohouta a veškerá "cingrlátka" nasadil v době, kdy si jeho táta našel milenku, doma nastaly hádky a byla podána žádost o rozvod. Takhle se s tím vyrovnává, takhle rebeluje, takhle na sebe upozorňuje, protože je nešťastný. Má rád mámu i tátu. Nechce cizí ženskou, chce svoje zázemí a svoje bezpečí. Ztratil ho a s ním i půdu pod nohama...
.... Míša ... Co se děje? Proč musí dělat reparát z dějepisu? Proč je vystrašená, když se s ní holky tenhle týden setkaly? Rodiče se rozvádějí a táta v noci mámu zbil tak, že musela utíkat na policii.
Kde je její zázemí, kde je láska mezi tátou a mámou? Nic už pro ní nebude jako dřív ... A to, že propadá jenom z dějepisu, je zázrak.
... Jirka ... máma opouští dva syny a manžela. Našla si totiž přítele ... Jirka si nechává obarvit vlasy načerveno, nechává si potetovat celé tělo - od lýtka přes záda až po rameno. Je to moc hodný kluk, ale jinak se s touhle tragédií vyrovnat nedokáže. Jak asi bude celý život pohlížet na "ženský"? Bude jim moc věřit?
Vím, že moje děti přesně vycítí, když jsme s Honzou "ve při", a to se nikdy nedohadujeme před nima, snažíme se zakrýt rozladění nebo smutek.
".... mami, tys brečela, viď? ..., ".... proč jste smutný?....", "... vy se na nás zlobíte ...?" Dítě má vždycky pocit, že se to týká jeho, že za neshody může ono. Vidím, že jsou naše děti nervózní, když my nejsme úplně o.k. A vidím, jak jsou šťastný, když se s Honzou smějeme, když se škádlíme, když mě obejme. ...
Nikdo z nás není dokonalý. Nikdo není dokonalá manželka nebo dokonalý manžel. Bůh dal Adamovi Evu, aby nebyl sám, aby byl šťastný, aby mu byla požehnáním. Ona to ale hned zkazila a svojí zvědavostí zatáhla sebe i Adama do pěkné "šlamastiky". Bůh ví, že budeme dělat chyby, ví, že se nám ne vždycky bude dařit, ale přeje si, abychom se snažili. A taky abychom se milovali.
Takže, když milujeme Boha a prosíme ho za odpuštění, stejně tak bychom měli milovat svoje Adamy (nebo Evy) a umět je poprosit za odpuštění, když uděláme chybu. Pak budeme šťastní my, a pak můžou být šťastné i naše děti.
Hospodin Bůh také řekl: "Není dobré, aby člověk byl sám, opatřím mu rovnocennou oporu"
1.Moj 2:18
Pavla
5 komentářů:
Je moc hezké vidět, že má někdo tak krásný vztah. A to po 20ti letech!!! Když vidím, jak se kolem mě bortí vztahy po pár letech manželství, jak to všichni vzdávají bez "velkého" boje, je to smutné!
Ale mám i hezké příklady, moji rodiče jsou spolu přes 30 let!
I know that I can't read this (because I don't speak or read chzec), but I wanted to show my love and support by following your blog!! I will be praying over your posts! :)
Be Blessed,
Lauren
Lauren, thank you very much!!!
God Bless You,
Monika
Ahoj, tohle se mi fakt moc líbilo. Potřebovala bych ale vědět něco víc nebo něco podrobněji, jak udržet manželství zdravé a živé...?? Co když se lidem už nechce, co když spolu už nechtějí žít? Jak to mají zachránit? Tady z toho vašeho povídání čiší, že to berete vážně a že vám to manželství a ty vztahy fakt fungují. Ale mohli byste napsat víc, jaký je ten klíč, nebo jak se překonávat, když už se nám hroutí manželství, když nevíme, proč spolu dále být. Dá se to zachránit? A jak? Díky za odpověď.
Ahoj, ráda bych aspoň částečně odpověděla, ale určitě se přidá i Pavla, na kterou vaše otázky byly směřovány.
Hlavně by si člověk měl uvědomit, že rozvod není řešení. Je to jen "jednoduchá" úniková cesta, která nic neřeší.
Bůh nás miluje a pokud se mu vyznáme ze svých starostí, budeme ho prosit o pomoc, určitě nám nějakou poskytne. Potřebuje jen vědět, že ho hledáme, že ho potřebujeme, že ho ve svém životě chceme.
Neříkám, že stačí lusknout prsty a naše životy se mohou změnit. Že po jednom večeru, kdy se pokorně skloníme před Bohem budou naše modlitby vyslyšeny. Chce to trpělivost a hlavně vytrvalost.
Určitě je zapotřebí komunikovat. Ale v klidu a s rozmyslem. Ať se vám zdá muž takový nebo makový, je to hlava rodiny a proto si zasluhuje respekt. Nevím, co je ve vašem manželství za problém, ale kolikrát je chyba v jednání ženy k muži (neříkám,že je to váš případ). Muž je zodpovědný za svou rodinu a v dnešní emancipované době mu to je tak trošku odpíráno.
A pak je tu láska. Je to velký Boží dar a neměl by být podceňován. Ano, třeba teď prožíváte období, kdy si myslíte, že už k sobě nic necítíte. Ale existuje i druh lásky "agape", která není emocionální, ale rozumová. Zkuste se k manželovi chovat stejně, jako v prvních letech manželství. I když nebude zpočátku reagovat, vydržte. Věřte, že pokud vytrváte, začne se chovat také tak. Bůh bude s vámi a pokud ho do svého manželství pozvete, pomůže vám překonat problémy.
Univerzální radu nemám, ale snad vám to trošku pomůže :-)
Monika
Okomentovat