Máte trpělivost s druhými lidmi? Nebo vás dokážou lehce rozčílit?
V 1.Koritnským 13:4 je psáno, že láska je trpělivá. Zároveň druhé přikázání, které máme od Boha, je, že máme milovat bližního svého. Takže z toho vychází, že MUSÍME mít s druhými lidmi trpělivost. Jenže někdy máme pocit, že to je tak těžké ....
Každý člověk je jedinečný, je jiný, každý člověk umí něco jiného, má jinou povahu a jiné schopnosti. (Římanům 12:7-8 - "... kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí; kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo pečuje, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.").
Ne každý může být učitel, ne každý dokáže povzbuzovat ...
Někoho, kdo je energický a rychlý, může iritovat, že je někdo pomalý a klidný. A zase toho klidného může rozčilovat hlasitý a hlučný člověk.
Dokonce i děti v jedné rodině jsou rozdílné, jedno je výborný vyjednavač, druhý skvělý pomocník ...
Takže máme - různé talenty (dary) od Boha
- různé schopnosti
- různé povahy
- různé životní zkušenosti
Proto v jednání s lidmi musíme být trpěliví.
Bůh po nás chce, abychom byli trpěliví i při tom, když ostatní lidi učíme Bibli, když povzbuzujeme nebo když druhé napomínáme. Někteří lidé neumí ostatní napomenout tak, aniž by se neurazili, aniž by se jich nedotkli. Někdo si dokonce myslí, že je správné povzbuzovat negativní cestou. Jenže takového člověka většinou málokdo poslouchá, naopak se "posluchač" zatvrdí a na netrpělivost reaguje vzdorem.
2.Timoteovi 4:2 - "Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí".
1.Tesalonickým 5:14 - "Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, těšte malomyslné, podporujte slabé a se všemi mějte trpělivost".
Mně se líbí, když jsou vůči mně ostatní trpěliví, když na mě berou ohled, a tak se musím takhle k ostatním snažit chovat také (Lukáš 6:31 - "Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám")
Mějte se krásně,
Pavla
Žádné komentáře:
Okomentovat