Tak jsem zjistila, že jsem opět trošku pozadu s články a že bych to měla napravit. Přemýšlela jsem o tématu, který by byl zajímavý a čtivý. A nějak to nešlo.... až jsem si řekla, že napíšu o něčem, co jsem měla přímo na očích a co považuju za nepěknou reklamu křesťanů. Není to nic, co bych ráda vykřikovala do světa, ale na druhou stranu chci poukázat, že nikdo není dokonalý a všichni se musíme snažit.
Začnu ale trošku odjinud.
Všichni jsme takovou vizitkou křesťanství a naší víry v Boha. Pokud se budeme chovat nepěkně, oblékat se neslušně a mluvit sprostě, pak budeme pro ostatní ukázkou, jak vypadá křesťan. A nebude to pěkný obrázek. Myslím, že skandály katolických kněží jsou názorným příkladem, že spoustu lidí víra odrazuje už proto, že se mohou setkat s takovými lidmi a může to být pádný argument, proč o Bohu ani nechtějí slyšet.
A tak si říkám, že si musím dát pozor, jak se vůbec prezentuji světu. Jestli jsem dobrou vizitkou a zda mohu jít ostatním příkladem. Nedělám si iluze a i já samozřejmě nejsem vždy úspěšná. Ale kdo je dokonalý... hlavní je, že se člověk snaží. Co je však také důležité, je dobře se prezentovat i vůči svému blízkému okolí. Já jako maminka od malého dítěte teď zažívám, že nasává jak obrovská houba vše, co kolem vidí. Co řeknu a udělám můžu za chvilku vidět v menším provedení své dcerky :-) A tak je důležité vědět, jak se chovat a správně žít jak v našem každodenním životě, tak třeba i na bohoslužbě.
A už jsem u jádru pudla, jak se říká. Na poslední bohoslužbě jsem byla svědkem toho, že jedna mladá dívenka trávila většinu času s mobilem v ruce a já krásně viděla na displej. Elektronická verze Bible to rozhodně nebyla. Dívenka hrála jednu hru za druhou a já si říkala, jaká je to neúcta vůči Bohu i ostatním. A tak jsem přemýšlela, co dělat, aby moje dcera takto nedopadla. Aby měla bohoslužbu v úctě. Aby tam ráda chodila a účastnila se celého shromáždění. Aby ji bavilo zpívat Bohu a modlit se k němu. Aby ráda poslouchala kázání a přijímala Večeři Páně s upřímným srdcem. Myslím, že člověk musí začít sám u sebe. Musí být dobrým příkladem a začít včas. Nečekat na pubertu, ale už odmalinka ukazovat, že Bůh je v našem životě důležitý. Že nechodíme v neděli na bohoslužbu z donucení, ale že se tam těšíme a jsme rádi, když trávíme čas s ostatními křesťany.
Snad v tom budeme s manželem úspěšní a ukážeme naší dceři správnou cestu k Bohu.
Krásný den s Bohem,
Monika
Žádné komentáře:
Okomentovat