Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek...

Jak se nám blíží termín porodu, stále víc si s Honzou malujeme budoucnost s naší malou. Plánujeme společné procházky, výlety, jaké sporty budou s tatínkem provozovat, jak já s ní budu tvořit přáníčka, kam pojedeme na dovolenou a podobně. Myslím, že je to zcela přirozené, že si všichni plánujeme budoucnost, uvažujeme dopředu a mnohdy odkládáme věci na později. Honza měl tuto neděli na toto téma moc hezké kázání a proto se o něj s vámi podělím. Myslím totiž, že je to docela důležité téma, které se týká opravdu každého z nás.

A teď vy, kdo říkáte: "Dnes nebo zítra se vypravíme do tamtoho města. Strávíme tam rok a vyděláme si obchodem" - vy přece ani nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Nic než pára. Na chvilku se ukáže a pak mizí. Raději máte říci: "Dá-li Pán a budeme živí, uděláme to či ono." Jakub 4:13-15

Máme spoustu plánu, ale vše se v našich životech může změnit v jedinném okamžiku. Stačí malá nepozornost nebo být na špatném místě ve špatnou dobu. Můžeme se opozdit či naopak být někde moc rychle a vše, co jsme si naplánovali se může ztratit. Ať už jsou to ty plány či náš život.

zdroj

Naše představy, snahy a plány můžeme ovlivnit jen částečně. Bůh je ten, který má ve své moci naši budoucnost za deset let, ale i dnes, třeba právě teď. Uvědomujeme si, že zítřek může být poslední den, kdy si přečteme nějakou pasáž z Písma? Nebo že nedělní Bohoslužba byla poslední, které jsme se mohli účastnit? Je těžké si neustále uvědomovat, že se nám může přihodit něco velmi nepříjemného s naším zdravím či životem.

Není čas otálet. Jak se píše v Matouši 8:19-22 (není čas ani pohřbívat mrtvé). Není čas otálet, chce-li člověk Boha následovat a něco pro něho udělat. Neodkládejme své povinnosti vůči Bohu.

- dnes nepůjdu na Bohoslužbu, musím si něco zařídit, ale příště...to určitě už zase přijdu.

- dnes vynechám večerní modlitbu, jsem už moc ospalá, nechám to na zítřek.

- dnes si studovat nebudu, musím udělat jiné věci, nechce se mi, nechám to na jindy.

- letos se ještě na křest necítím, ale příští rok už určitě.

Nevymlouvejme se na "hlouposti", protože ty nás usvědčují, že Bůh pro nás není na prvním místě. Jen se podívejme do Lukáše 14:16-24. Hosté odmítají přijít na hostinu. Ale zítra, příští týden nebo příští rok už nemusíme dostat příležitost to napravit.

A tak bych to shrnula do jedné věty: V životě není nic důležitějšího než práce pro Boha. Podle toho bychom měli žít a jednat. A ujasnit si priority v našich životech.