Kazatelova pomoc

V posledních dnech jsem řešila jakousi pracovně-osobní krizi. Dost jsem se v tom plácala, emoce mě zcela pohltily a já si najednou nevěděla rady. Takový ten pocit, komu mám věřit, když se mi lidé, které denně vídám a spolupracuji s nimi, odcizili. Na koho se můžu spolehnout, až to bude potřeba? Koho stále můžu považovat za přítele a na koho si mám dát pozor? Tohle všechno se mi honilo hlavou a celkově mi bylo smutno a slabo. Kam ten dnešní svět spěje? Lidé si navzájem nevěří, jsou neupřímní a co si budeme povídat, jsou i zlí a podlí. Asi jsem naivka, ale pořád jsem doufala v lidskou slušnost, která by měla být samozřejmostí. A ono to tak většinou i bývá, jenže pak se najde někdo, kdo nám tu naší naivitu zboří jako domeček z karet.

A pak jsem šla na přednášku. Byla o smyslu života podle knihy Kazatel v Bibli. Teda, já měla pocit, jako by ta přednáška byla pro mě samotnou. Pročítala jsem verše, které jsme probírali a žasla jsem. Ano, tohle přesně pasuje, tohle sedí!!! Ano, tak to přesně je!!!

Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:

Je čas rodit se a čas umírat,

čas sázet a čas sadbu vytrhat,

čas zabíjet a čas uzdravovat,

čas bořit a čas budovat,

čas plakat a čas se smát,

čas rmoutit se a čas tancovat,

čas házet kamení a čas kamení sbírat,

čas objímat a čas objímání zanechat,

čas hledat a čas pozbývat,

čas chovat a čas odmítat,

čas trhat a čas sešívat,

čas mlčet a čas povídat,

čas milovat a čas nenávidět,

čas boje a čas pokoje.

Kazatel 3:1-8

On sám vše dělá včas a krásně a lidem vložil věčnost do srdce, člověk však nevystihne Boží dílo od počátku až do konce. Kazatel 3:11

Proč se špatné věci dějí právě nám a proč zrovna teď? To jsou časté otázky, které nás napadají při různých malých či větších katastrofách běžných dnů. Někdy se stane, že můj den začne jednou malou katastrofou za druhou a já se pomalu bojím vyjít ze dveří bytu, abych si nějak neublížila a abych to všechno přečkala. To se bouchnu tady, tuhle se o něco škrábnu, pak se mi vysypou drobky na podlahu, poleju si knížku, něco rozbiju, zapomenu mobil doma....jsou to drobnosti, ale když se jich sejde víc najednou, je to frustrující...a Honza už mě zná, v tu ránu začnu brblat a mračit se a těšit se na nový den, který začne znovu a líp :-)) Ale líbí se mi ten verš 11, že vše se děje podle Božího načasování a jen my svou lidskostí nejsme schopni vystihnout celé to Boží dílo. Takže se nechme překvapit, co pro nás Bůh přichystal a v pravou chvíli se to dozvíme... Smiřme se s tím, že se občas něco nepovede. Že nás někdo rozlobí, rozesmutní nebo zklame. Vše má svůj čas a nic na zemi netrvá věčně. Po smutku zase přichází radost...

Nebuď snadno popudlivý k hněvu,mrzutost odpočívá v klíně hlupáků. Kazatel 7:9

No tak v tomhle bych mohla být názorným příkladem. Mým problémem je to, že tak snadno nezapomínám. Umím se zlobit docela dlouho a jen těžko snáším takové ty "splachovací " lidi, kteří hned na vše zapomenou a užívají si dál svého blaženého života. Ale proč bych to nemohla dělat taky tak? Co mi pomůže se dusit ve své zlosti? Proč ji mám ještě přiživovat? Vždyť i mě může být lehko, když to hodím za hlavu. Jsou věci, které neovlivním a pak přece není potřeba se jimi tak trápit... Já přeci nechci být hlupákem, který si zlostí kazí celý den. Všichni si zaslouží další šanci, protože i Bůh nám je dává. A když i tohle nepomůže, tak se podívejte na následující verš:

Na zemi není jediný spravedlivý,který by konal dobro a nehřešil. Kazatel 7:20

To je přesně mířená rána. Kdo jsem, že mohu někoho soudit? Že se mohu na někoho tak zlobit a nevidět své vlastní problémy-hříchy? Ať jsou lidé jací jsou, mně by mělo zajímat, jaká jsem já. Jak se chovám, jak věci řeším, jak moc důvěřuji Bohu, že mi v těchto věcech pomůže...

Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé. Kazatel 12:14

Pokud se bojíme toho, že nespravedlnost zůstane nepotrestána, vlastně tím snižujeme Boha. Snižujeme jeho moc, spravedlnost, vševědoucnost a také jeho lásku. A zase...kdo jsme, abychom to dělali? Bylo mi ouvej. Ne z těch problémů v práci, ale ze mně samotné. Vše jde ruku v ruce. Neměla bych soudit, protože sama hřeším. Neměla bych pochybovat, protože Bůh je všemocný a hlavně spravedlivý.

Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát. Kazatel 11:9

A tak se chci radovat. Vážit si života, který mi byl dán od Boha. Nechci si ho kazit problémy v práci, vždyť to za to nestojí. Co je ale pro mně cenné? Boží slovo, které mi pomáhá vést mé kroky správným směrem. I teď mi pomohlo. Snad jednou, až se postavím před Boží soud, budu moci říct, že Boha znám, aby i On mohl říct, že zná mě...