úterý 29. března 2016

PÝCHA




Pýcha (též povýšenostnamyšlenostzpupnost, latinsky Superbia) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby.  Takhle popisuje na internetu slovo "pýcha" Wikipedie.

Ani jedno z těchto vysvětlujících slov nezní dobře - hned si představíme někoho s hlavou pyšně zvednutou nahoru, někoho, kdo je "ředitelem zeměkoule", někoho, kdo ví všechno a všude byl alespoň třikrát.

Na co všechno můžeme být pyšní? Na náš majetek, úspěch, vlastnosti, vzdělání, postavu, dokonce i na naše znalosti, třeba i na to, jak dobře známe a pamatujeme si verše z Bible. Je totiž hodně nepříjemné poslouchat hovor dvou věřících mužů, kteří se "přebíjejí" verši a tím ukazují, jak jeden nad druhým mají moc. Jak je jeden lepší než druhý, protože zná více veršů vztahujících se k tématu, o kterém diskutují, někdy se i dohadují. Pak najednou máte pocit, že vůbec nejde o Boha, ale jen a jen o dobrou paměť, znalosti těch dvou diskutujících a hlavně o jejich ega. Jenže k čemu to pak je ....? Je to opravdu to, co po nás Bůh chce?

"Tak praví Hospodin: "Ať se mudrc nechlubí svou moudrostí ani hrdina svým hrdinstvím ani boháč svým bohatstvím. Kdo se chce chlubit, ať se chlubí tím, že mě zná a že mi rozumí, neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství, právo i spravedlnost na zemi; ano, v tom mám zalíbení, praví Hospodin" (Jeremiáš 9:22-23)

"Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka" (Přísloví 26:12


S pýchou nemůže být člověk sám .... To mu potom je k ničemu - jaký má majetek, jaké má znalosti, jak je krásný - když není nikdo kolem, kdo by to mohl obdivovat. Že tam není nikdo, kdo by obdivoval naparujícího se páva ... Postavím se před zrcadlo a řeknu si "Hm, jsem opravdu krásná, ty nádherné vlasy ....", ale pocit blaha se nedostavuje ... Není tam totiž nikdo další, kdo by moje nádherné vlasy a moji krásu ocenil ....  A tak je to se vším. Potřebujeme se předvádět, ukázat, jací jsme machři a kabrňáci. Ale nedopadneme dobře ....
"Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu" (Přísloví 16:18)
"Hospodinu je každý nadutec ohavností, trestu neujde, buď si jist" (Přísloví 16:5)


Buďme také opatrní, abychom  ze sebe neměli pocit, jak jsme pokorní a ve skutečnosti by mohla naše pokora být pýchou. Stejně, jako se to stalo farizeji, který se takhle modlil: " .... Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů ....."  A jak na takovou rádoby pokornou modlitbu reagoval Ježíš? " ..... Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen" (Lukáš 18:11-14)


Naučme se být pokorní. Místo chvilkového pocitu blaha z toho, že jsme lepší než ostatní, je určitě lepší zažít pokoj z pokory: "Pokorní ale obdrží zemi, rozkoš naleznou v hojnosti pokoje" (Žalmy 37:11)

Mějte se krásně

Pavla















čtvrtek 17. března 2016

RADY





"Kdyby měly rady větší cenu, lidé by jimi skrblili".
"Leckdo vděčí za své úspěchy radám, jichž neuposlechl."
"Svými dobře míněnými radami sledujeme nejčastěji vlastní zájmy".


Tohle jsou lidské citáty ohledně dávání a přijímání rad. Čím to je, že v našich životech bereme rady jako nutné zlo, že za radami ostatních hledáme něco záludného, že bereme rady jako něco otravného a zbytečného?

A vy máte rádi, když vám někdo radí? Já tedy moc ne.... Ve chvíli, kdy se mi někdo snaží poradit, naježím se a nemám z toho radost. Nejen že nemám ráda, když mi radí někdo, na jehož radách a postojích mi nijak nezáleží, ale dokonce i když mi radí lidé, kteří mě mají rádi a určitě vím, že mi chtějí pomoci. Ale potom doma, v klidu a o samotě, o těch radách vždycky přemýšlím. Co si z nich člověk má vzít? Co si vybrat? Koho poslechnout? Na čí radu dát?

A tak ve chvílích, kdy se mi nechtějí poslouchat rady ani opravdu těch moudrých, těch, kteří mají zkušenosti, těch, kteří to se mnou myslí dobře, tak na mě platí přesně tyto verše:
"Hlupák je přesvědčen, že jde správně, kdo je však moudrý, dá si poradit" (Přísloví 12:15)
"Poslechni radu, přijmi poučení, abys byl příště moudřejší" (Přísloví 19:20)
"Rada v srdci člověka je voda hluboká, kdo je rozumný, ji umí načerpat" (Přísloví 20:18)

A jak je to s radami z naší strany? Také se nerada hrnu do toho, abych ostatním radila. Když jsem byla mladá, tak jsem o tom moc nepřemýšlela, a asi jsem občas poskytovala nevyžádané rady, a taky jsem radila v "oborech", které mi bylo naprosto cizí. Dnes už neradím .. A když mě někdo požádá o pomoc, řeknu pouze, co bych pravděpodobně udělala já, jak bych možná v takové situaci jednala. Neříkám, co by kdo měl určitě udělat. Někdy si totiž nedokážeme přesně představit, v jaké situaci se ten druhý nachází, jaké jsou okolnosti toho všeho.

Když už chceme poradit, tak rada musí být v souladu s tím, co nám říká Bůh. Určitě bychom  neměli souhlasit se špatnými věcmi. Od toho máme Bibli, která nám vždycky zaručeně poradí správně. A tak pokud Bibli nebudeme číst, nemůžeme vědět, co je podle Boha správně. Protože dost často nám náš "selský rozum" prostě nestačí. Můžeme si myslet, jak moudře mluvíme, a nakonec je to třeba přesně naopak.

Proto buďme opatrní, jaké rady ostatním dáváme. Mluvme tak, aby na nás platil tento verš:
" Rady moudrého jsou pramenem života, z osidel smrti pomohou uniknout." (Přísloví 13:14).

Mějte se krásně,

Pavla