Krásný nový rok

Pavla

Krásné Vánoce!

Chtěla bych jen zareagovat na předchozí článek od Pavly a musím jen souhlasit se vším, co napsala. A proto i já se připojuji s přáním, abychom si tady na tom světě všichni pomáhali a měli se rádi i když nejsou Vánoce. 

Ale protože teď právě Vánoce jsou, přeji vám jejich klidný a pohodový průběh, ať u vás září láska, dětský smích a rodinná atmosféra. Požehnaný nový rok!

Monika

Mít rád nejen o Vánocích

                                                              Foto: zdroj Facebook


Všichni máme Vánoce spojené s pocitem lásky, klidu, odpuštění, přátelství, blízkosti ...
A ta atmosféra kolem nám pomáhá. Všichni se snažíme být tak nějak hodnější, laskavější, vstřícnější, ohleduplnější ...

Jenže tohle všechno bychom v sobě měli pěstovat pořád. Nebýt sobci, uvědomit si, že se ty stejné okamžiky už nikdy nebudou opakovat. To, jestli někoho nepodpoříme nebo mu nepomůžeme, když nás potřebuje, tak tuhle chvíli už vrátit nemůžeme. Někdo nám blízký nás může potřebovat zrovna teď - ať je to příbuzný, kamarád, přítel, kolega v práci ... A my si řekneme, že nevíme, kde nám hlava stojí, máme dost své práce, vaření, starostí, problémů - bohužel - teď už se nám tam vůbec nic navíc nevejde - a hned máme pro svoje svědomí omluvu.

Jenže - Bůh nám říká něco jiného. Neříká, ať se o druhé staráme a pomáháme jim jen tehdy, když "máme čas" - to by pravděpodobně nikdo nikomu pomáhat ani nemohl. A o vánočních svátcích klidu a míru v Bibli není ani slovo, že tedy zrovna tento čas je k tomu vhodný ...

Naopak: "Kdo není oddaný svému příteli, úctu k Všemohoucímu opouští" (Job 6:14)
              " Přítel miluje za všech okolností, bratr se rodí pro chvíle trápení" (Přísloví 17:17)
              "Jsou tací přátelé, co jsou jen ke škodě, bližší než bratr je ale ten, který miluje"
               (Přísloví  18:24)

A tak nejen v době vánoční mysleme na ty, co jsou sami, na ty, co možná jen potřebují, abychom s nimi chvilku "pobyli" - nic víc od nás nechtějí.

Když se podívám na fotku nahoře - na kočičku, která svojí přítomností pomáhá psímu kamarádovi, musím se vždycky usmát. Ti dva, od kterých by člověk čekal, že na sebe budou vrčet a tasit drápky, spolu odpočívají a mají se jednoduše rádi. A tak buďme takovou Mickou, mějme pro druhé pochopení a vždycky mějme připravenou pomocnou ruku. Ať jsou Vánoce nebo nejsou.

Přeju vám krásné vánoční svátky a ať každý z vás má ve chvílích trápení někde poblíž svoji kočičí přítelkyni :)

Pavla

Hurá, je mi dvanáct!

Proč jsou zakázané věci tak lákavé? Proč si myslíme, že to, co nám není dovoleno, je určitě mnohem lepší než to, co máme, co můžeme? Je to asi právě kvůli té "vůni neznáma".

Vzpomínám si, jak všechny naše tři děti toužily jet do Makra (velkoobchod, kam můžou děti až od 12 let). Marně jsem jim vysvětlovala, že je to normální obchod, jako každý jiný. Jenže ta vůně neznáma byla obrovská, a to, že jim to někdo povolil až od dvanácti, pro ně bylo opravdu lákavé. A tak když první dceři bylo dvanáct, museli jsme vyrazit do Makra :D ... Překvapení z toho, že ten obchod je opravdu obyčejný, a zároveň zklamání z nenaplněných představ, bylo velké ....  A tak uběhlo pár let a i druhá dcera se nemohla dočkat svých dvanáctin. I přesto, že jí první dcera říkala, ať se netěší, že tam vůbec nic jiného není, naopak že bonbony prodávají po deseti balíčkách, a tak jí je určitě nekoupíme, nepomáhalo. Touha být v "zakázaném ovoci" byla velká ... Samozřejmě i zklamání ... A tak měl dvanácté narozeniny syn .. Kam jsme asi jeli hned druhý den po jeho narozeninách? Ano, opět nás přivítalo Makro .... A zase nepomáhalo upozornění ani smích dcer, že ho tam nečeká nic bombastického ... Prostě touha být tam, kde jsem to měl ještě do včerejška zapovězené, byla zase veliká. A rozčarování taktéž ...

A tak je to v životě se vším. Toužíme po tom, co nemáme, a když toho dosáhneme, zjistíme, že už nás to netěší. Toužíme i po špatných a zakázaných věcech, a když se necháme omámit tou zakázanou vůni a neudržíme se, natlučeme si, zničíme si život, ublížíme lidem, které milujeme, máme život v troskách. A někdy to nejde napravit ...

I Adam s Evou sáhli po zakázaném ovoci, i když kolem sebe měli sad, o kterém si my můžeme nechat zdát.. Ale uprostřed toho sadu stálo jedno "Makro"... To ovoce lákalo tolik .. A tak i přesto, že ta chuť ovoce mohla být třeba odporná a vůbec se nemusela vyrovnat těm krásným plodům kolem, tak po něm sáhli .... a natloukli si ... Sáhli bychom po něm taky, nebo by nás jeden strom mezi stovkami dalších nechal naprosto v klidu? Vždyť přece máme to nejlepší, co nám mohl Bůh dát .... Myslím, že bych u toho stromu stála taky a bojím se, že i já bych si nezapomněla kartičku do Makra, abych mohla přistoupit blíž .....

Nenechme se ošálit vůní zakázaného ovoce. Většinou ve skutečnosti neskutečně páchne .... Ničí, ubližuje, boří, bolí z něj srdce. Nikdy nestojí za to!

Krásný předvánoční čas!
Buďme na sebe hodní a važme si jeden druhého!

Pavla

Holubice a had

Jak být chytrý jako had a zároveň nevinný jako holubice? Často se nám stává, že upřednostníme jedno před druhým. A pak většinou dojde k "průšvihu"....

Když jsme jen chytří jako hadi, může se nám časem stát, že chytrost zaměníme za pýchu. Být chytrý znamená být obezřetný, opatrný, moudrý. Nejde tady o inteligenci ani o vzdělání. Vzdělání v životě potřebujeme, ale nepomůže nám v situacích, kdy potřebujeme být chytří podle Boha.

Když jsme jen nevinní jako holubice, můžeme ublížit sobě nebo komukoliv jinému. Snažíme se být hodní, ustupovat, chápat, být tolerantní, bezelstní. Ale to nám bez "hadí chytrosti" nestačí. Potom můžeme třeba pomáhat lidem, kteří si to nezaslouží, a nejen že jim to nepomůže, ale naopak jim to ublíží. Můžeme omlouvat něčí chyby, ale tím ho utvrdíme v tom, že se vlastně nemusí snažit zlepšit, a že se až tak nic špatného nestalo.

V Judovi 1:23 je psáno: "Jiné zachraňujte jako z ohnivých plamenů. I s nimi jednejte soucitně, ale zároveň obezřetně ...... " . I tady Bůh mluví o chytrosti (obezřetnosti) a nevinnosti (soucitu).

Musíme se naučit, že jedno bez druhého nejde. Není jednoduché to propojit.
I já s tím bojuji. Někdy jsem moc soucitná a je to jen ke škodě. Někdy se přehoupnu do druhého extrému a jsem moc podezřívavá a očekávám v lidech to horší. Ale ani v jednom se necítím potom dobře.

Několikrát jsem slyšela, že věřící lidé jsou naivní a hloupí. Možná tak na lidi můžeme působit. Možná moc často otevíráme dlaň, aniž bychom přemýšleli. Možná si pouštíme k tělu lidi, u kterých to není moudré. Ale musíme dát zase pozor, abychom se nesnažili být moc málo bezelstní, pak se nám může stát, že spadneme do té druhé "škatulky"....

Tak ať se nám všem daří být chytří jako hadi a nevinní jako holubice.

Krásný den,
Pavla