Tento lid mě ctí svými rty, srdcem je mi však vzdálený.....
Matouš 15:8
 |
| zdroj obrázku |
Tato slova říká Ježíš farizeům, když mu vyčítají, že jeho učedníci přestupují tradice starších. Ale ta slova patří i nám. Dnešním lidem, mně i vám.
Kolikrát se chováme jako farizeové? Kolikrát se držíme tradic a zavedených postupů aniž bychom přemýšleli nad tím, zda je to správně podle Boha. Je hezké říct, že jsme věřící, křesťané a milujeme Boha. Je to vlastně dost jednoduché. Ale až naše skutky, jednání prokáží, zda je tomu opravdu tak. A já vidím, jak každý den chybuji. Můj zavedený styl života, moje zvyky, moje preference a záliby občas upozaďují to podstatné a důležité. A já se každý den bojím, jak správně vychovávat naše děti, pokud jim nebudeme dobrým příkladem.
Víte, děti jsou vnímavé a právě ony moc dobře vidí, zda do věci dáváme jen slova nebo jestli je tam i srdce. Jsou to taková naše zrcátka a někdy ten pohled do onoho zrcadla může ukázat něco, co vlastně ani nechceme vidět. Když občas slyším svou čtyřletou dceru, jak se se mnou pokouší dohadovat (tak zkusit se to musí, že) , tak mě úplně zamrazí, protože slyším svá vlastní slova. Slova, která vypouštím z úst, když už jsem vystresovaná, unavená a ztrácím trpělivost s její tvrdohlavostí.
Jsou prostě jako houby, nasají vše, co vidí a slyší. Takže je v našem vlastním zájmu, aby ta naše robátka viděla a slyšela to, na čem opravdu záleží. Jak důležitý je náš vztah k Bohu, jak důležitá je jeho láska k nám, proč se nenechat strhnout ostatními a jít po správné cestě.... Protože pokud to budou jen prázdná slova, naše okolí (až už jsou to děti nebo dospělí) to odhalí a řeknou si, že to asi není důležité.
Nechci být Bohu vzdálená, nechci se od něj oddělit. A také chci, aby si k Bohu našly cestu i mé děti. Aby to byl opravdový vztah, který bude vycházet ze srdce a ne jen povrchně z úst.
Stojí to za zamyšlení, nemyslíte?
Krásný den s Bohem.
Monika
