naše evangelizace...

Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu a buďte připraveni podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje.

1.Petr 3:15

Tak tohle je téma, které je pro mně stále aktuální a můžu o něm slyšet stále dokola. Už jsem tu určitě psala, že jsem člověk, který se raději vypíše na blogu než aby oslovoval lidi na ulici a zahajoval hovory na téma Bůh. Neumím to. Asi možná proto, že má rodina není věřící a tak jsem jakoby z té druhé strany, kdy jsem měla vůči takovým lidem odstup. Přišlo mi legrační, když někdo s tímto tématem začal a spíš mně to odradilo. A tak mám pocit, že bych byla pro lidi jako obtěžující podomní prodavač, kterého se chtějí rychle zbavit.

Jak ale vidím v uvedeném verši, máme být připraveny i na situaci, kdy se nás někdo jiný přímo zeptá na Boha a naši víru. Kdy ta iniciativa vzejde od toho druhého. A i tady vlastně občas tápu, jak začít. Odkud začít. Jak někoho neodradit hned po první větě.....

Máte nějaký tip? Máte osvědčenou taktiku? :-D

Já jsem si na pomoc vzala Bibli a hledala rady porady. A toto jsem našla:

Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší.

Efezským 4:29

Stejně tak není namístě sprostota, hloupé řeči a dvojsmyslné narážky, ale raději díkůčinění.

Efezským 5:4

Teď ale to všechno - zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči - odstraňte ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste již odložili své staré já s jeho skutky a oblékli se do nového člověka, který se poznáním obnovuje k obrazu svého Stvořitele.

Koloským 3:8-10

Vaše slova ať jsou vždy vlídná a ochucena solí, ať víte, jak máte mluvit s každým člověkem.

Koloským 4:6

Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí.

Skutky 4:29

Určitě by se našlo i víc veršů, ale tyto pro představu určitě postačí.
Když nás někdo potká na ulici, tak předpokládám, že se nás hned nebude vyptávat na náš vztah k Bohu. Ale kdo se nás na Boha může zeptat jsou naši přátelé, naši blízcí, naši kolegové v práci... prostě lidé, z našeho blízkého okolí. Ale jak v nich vyvolat ten popud, aby se o Boha vůbec zajímali? Když spolu budeme za zády pomlouvat společnou kolegyni nebo budeme mluvit dvojsmyslně či vyloženě sprostě, asi těžko někoho přesvědčíme, že jsme věřící a jde nám o to, jít po správné cestě k Bohu. Myslím, že pak ani nikoho nenapadne nás s Bohem spojovat.

Proto máme v Bibli napsáno, jak bychom měli mluvit, jak bychom se měli chovat. A protože je to leckdy v kontrastu s okolním světem, můžeme být právě tím světlem a solí v temnotě dnešní doby. Pak můžeme někomu vnuknout myšlenku, co je v našem životě jiné, že jednáme tak jak jednáme. Můžeme tím někoho povzbudit a zvýšit jeho zájem se dozvědět víc.

A jak tedy potom začít? Obecné pravidlo asi neexistuje, protože se situace, ve které se nacházíte liší u každé z nás. Je rozdíl, když mluvíte s někým z rodiny a s někým z práce. Ale jedno bude vždy společné - Bůh a jeho slovo v Bibli. A tak jako jediné pojítko uvádím opět, abychom četli Bibli a modlili se k Bohu, aby byl s námi ve chvílích, kdy potřebujeme, aby nám pomohl najít správná slova.

Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.

2:Timoteus 3:16-17  

Věřím totiž, že pokud budeme Bibli číst a znát, Bůh nám ta slova sám vloží do úst a pomůže nám v konverzaci. A věřte mi, určitě nemusíte být školení teologové, abyste si myslely, že nemůžete zasvěceně mluvit o tom, co po nás chce Bůh. Bible je totiž napsána tak, abychom ji mohly číst samy a mohly si z ní vzít veškeré moudro, které do ní Bůh vložil.

zdroj obrázku

Krásný den s Bohem a jeho Slovem,
Monika

Nesuďme druhé....

Nedávno jsem dočetla knihu Galatským a zaujala mně poslední kapitola, která obsahovala tolik informací, že jsem byla překvapená, že jsem si toho nikdy tak nevšímala. Ono se mi to tedy stává často, že pokud čtu něco znovu a znovu, nacházím nové a nové podněty k zamyšlení a tak tomu bylo i teď.

Začnu jedním příběhem z vlastního života - jak jinak :-D

Můj manžel si přivydělává doučováním matematiky a tak k nám minulý školní rok docházel jeden mladík, který se připravoval na přijímací zkoušky. Jednou jsem jim nesla do pokoje čaje a když jsem vešla, ucítila jsem podivný zápach. Mladík měl na sobě silnou mikinu a tak jsem hned odvodila, že to bude jeho zásluha, že je zpocený a asi té hygieně moc nedá..... no, bylo to, jak se říká "husté" :-) Když pak onen mladík odešel, šla jsem hned do pokoje vyvětrat a povídám to manželovi, když tu můj zrak padl na rozevřený sušák, kde bylo rozložené zpocené oblečení po manželově běhání............................................................................

Ani nevíte, jak moc jsem se styděla. Jak moc špatně mi z toho bylo. Když si představím, že do toho pokoje přišla návštěva, ucítila ten hrozný puch a měla tam hodinu vydržet a soustředit se na matematiku. Když si představím, co si o nás musel myslet, ještě teď je mi z toho vážně zle. A hned jsem také pocítila takové pomyslné žďuchnutí do zad - tady to máš, to máš za to, že děláš ukvapené soudy!!!

Každý ať posoudí své vlastní jednání; 

ať se pak chlubí jen sám sobě a nesrovnává se s druhými. 

Každý musí nést svůj vlastní náklad.

Galatským 6:4-5

Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře.

2.Korintským 13:5

zdroj obrázku

Také mívám problém s takovým tím rychlým soudem, když třeba na facebooku či v reálném životě vidím někoho, kdo se pokládá za křesťana a má na sobě dost odvážné oblečení. Nebo sdílí své fotky, kde se vystavuje v lehce provokativních pózách. Nebo sám sdílí podivné nevhodné fotky, videa a podobně. To mi hned hlavou proběhne, jestli to opravdu myslí vážně se svou vírou. Ale pak se musím sama podívat na sebe, jestli jsem vždy "vzorná křesťanka". Zda dělám vše ve svém životě přesně tak, jak po nás chce Bůh. A vždy přijdu na něco, co tedy úplně správné není. A pokud se zrovna na mé nedostatky nedívá nikdo z mého okolí tak, že by je hned odsuzoval, pak si můžu být jistá, že Bůh je vidí zcela zřetelně a určitě se mu nelíbí.

Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel.

Galatským 6:7

A tak bych na závěr měla pro nás všechny dobrou radu - není ode mně, ale od našeho Boha:

Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. 

Dokud je čas, prokazujme dobro všem, a zvláště členům rodiny víry.

Galatským 6:9

Krásný den s Bohem,
Monika

Naše "výmluvy" (2.část)

Tentokrát jsem si vybrala rovnou dvě "výmluvy", které v podstatě mluví o stejném:

- "BOJÍM SE"

"BŮH NÁM NEDAL DUCHA STRACHU, ALE DUCHA SÍLY, LÁSKY A ROZVAHY."

2.list Timoteovi 1:7

- "POŘÁD SE BOJÍM A FRUSTRUJU"

"VŠECHNU SVOU STAROST SVĚŘTE JEMU, VŽDYŤ JEMU NA VÁS ZÁLEŽÍ."

1.Petr 5:7

Já osobně jsem člověk, který se pořád něčeho obává. Tak nějak mám v sobě zakořeněno, že pokud se něco daří, tak se něco jiného musí pokazit. Takže bývám opatrná, když se na něco těším, protože to následné zklamání je pro mně horší než se raději netěšit. Můj manžel si ze mně už dělá legraci, protože naprosto přesně ví, jak na určité věci budu reagovat.

Bůh nám v Bibli ale říká, že veškeré starosti máme přenechat jemu. Tak jako my se staráme o své děti a snažíme se je ochránit či případně jim odlehčit od trápení a starostí, tak i Bohu na nás záleži, jako na svých dětech, a nabízí nám pomocnou ruku.

Kromě mých obav, že se něco pokazí mám ještě jednu obavu. To, když bývám doma sama přes noc. Naštěstí to moc často nebývá a navíc teď, už doma sama nejsem, s příchodem dcerky je vše zase trošku jiné. Ale dřív jsem mívala takovou noční můru, kdy jsem ve snu prožívala stav, že ležím normálně ve své posteli a něco mi skočí na peřinu a dusí mně svou silou. Pamatuji si, jak vždy nejdřív slyším rychle kroky po podlaze a pak ten tlak na hrudi. Snažím se natáhnout ruku po manželovi, ale jsem zcela ochromená a nemohu rukou pohnout ani o centimetr..... následně se probudím.  Tento sen se mi v podstatě stále opakoval ve stejné podobě a já z toho byla už dost frustrovaná. Připadala jsem si už dost stará na to, abych se bála noci a ještě víc jsem řešila, co budu dělat, pokud takový sen přijde v době, kdy manžel nebude doma.....

Ale teď mohu říct, že mi Bůh pomohl. Jednou večer, když jsem šla spát a tak nějak jsem pociťovala divnou obavu ze tmy a z noční můry, jsem začala prosit Ježíše, aby mně objal a ochránil před tímto zlým snem. Aby zahnal tu noční můru a já mohla být klidná. A opravdu, po chvilce jsem měla pocit, jako bych cítila jemnou náruč, do které jsem se schoulila a cítila klid. Uklidnila jsem se a tato noční můra od té doby nepřišla. Věřím, že má víra v pomoc od Boha mi pomohla tento sen přemoci a zahnat. A já věřím, doufám, že kdyby se to mělo opakovat, že mi Bůh opět pomůže.

A tak si říkám, že i když se samy necítíme silné, tak jak se píše v 2.Tim.1:7, tu sílu můžeme najít v naší víře, čerpat ji skrze naši důvěru v Boha a jeho lásku.

zdroj obrázku

Krásný den s Bohem.
Monika

Naše "výmluvy" (1.část)

Nedávno jsem na facebooku objevila zajímavou tabulku takových našich častých výmluv a Boží odpovědi na ně. A já jsem za to moc ráda, protože jsem si uvědomila, kolikrát člověk takové výmluvy vypustí z úst a neuvědomuje si, že právě Bůh může v těchto věcech pomoci. Co že jen může, on pomáhá. On nabízí tu pomocnou ruku a stačí se jen natáhnout a přijmout ji.

A tak jsem pár takových výmluv a odpovědí vybrala a spolu se na ně  postupně podíváme :-)

- "JE TO NEMOŽNÉ"

"CO JE U LIDÍ NEMOŽNÉ, JE MOŽNÉ U BOHA"  

Lukáš 18:27

Tak kolikrát jsem si tohle řekla? Jé, ani nespočítám. Ale Bůh může opravdu vše a to znamená, že nám se vším může pomoci. Také se v Bibli píše, že nám nikdy nenaloží větší břímě než jaké jsme schopni unést. A proto se uklidňuji tím, že pokud mi něco nevychází tak jak si představuji, možná je Boží odpověď na tuto věc prostě "ne". Neměli bychom se proto zlobit. My nevíme, co se za tím skrývá, ale můžeme Bohu důvěřovat, že je to pro naše dobro.

Někde jsem slyšela názor, že věřící lidé jsou hlupáci, kteří se schovávají za představu všemohoucího Boha, aby nemuseli čelit problémům. Že tím mají velmi zjednodušený život. I když to bylo myšleno ošklivě a posměvačně, něco na tom bude. Já sama mám teď lepší pocit, když vím, že v mém životě je Bůh. Můj život teď dává větší smysl. Mám komu svěřit své obavy a cítím, že jsem pod Boží ochranou. Nežiji v nějakém duchovním vakuu, ale Bůh mi dodává sílu a lepší pocit. Neschovávám se za nějakou berličku, ale opírám svůj život o pevná bedra Boha a jeho lásku. A když musím problémům čelit, nejsem na to nikdy sama. Není to jednoduchý život, protože Bůh také říká, že lidé v něho věřící, budou čelit nástrahám. Satan se bude snažit je od jejich víry odvrátit. Takže si nedělám iluze, že po uvěření v Boha se náš život změní na sladký ráj na zemi a žádné starosti nás nepřepadnou. Ale je moc příjemné vědět, že máme oporu a že s Boží pomocí je možné prostě úplně vše.

zdroj obrázku

Přeji vám krásný zbytek soboty s Bohem a příště budeme pokračovat.
Monika

Přednáška v Praze - Existuje absolutní pravda o smyslu tohoto světa?

DOVOLUJEME SI VÁS POZVAT NA KŘESŤANSKOU PŘEDNÁŠKU NA TÉMA

EXISTUJE ABSOLUTNÍ PRAVDA O SMYSLU TOHOTO SVĚTA?

MŮŽE TAKOVÝCH PRAVD EXISTOVAT VÍC?

JE PRO ČLOVĚKA VŮBEC MOŽNÉ DOPÁTRAT SE VÝZNAMU SVÉHO BYTÍ?

DATUM:                                středa  23. 10. 2013
ČAS:                                      18.30 hod.

MÍSTO KONÁNÍ:                    TYRŠŮV DŮM, ÚJEZD 40,
                                            II. VCHOD, 2. PATRO
                                            (vchod též z Všehrdovy ulice)

PŘEDNÁŠÍ:                            Bill Bynum



VSTUP ZDARMA


PO PŘEDNÁŠCE BUDE ČÁST VĚNOVANÁ OTÁZKÁM A ODPOVĚDÍM
PŘEDNÁŠKA TLUMOČENA DO ČEŠTINY


INFORMACE, DOTAZY: 777 630 724    to-morrow@volny.cz

O plánech

Jelikož se termín porodu blíží, ale přesto vlastně nevím, kdy to opravdu nastane, začali jsme trošku plánovat. Musím se pochlubit, že už máme skoro všechny vánoční dárky pořízené. Nedovedu si totiž představit, že bych krátce před porodem či hned po něm lítala po obchodních centrech, prodírala se davy lidí a ve stresu něco nakupovala. A na manželovi samotném to také nechci nechat, takový "trest" si opravdu nikdo nezaslouží :-)
Zároveň už jsme probrali výbavu pro miminku, manžel vytahal ze sklepa postýlku a jiné nezbytnosti pro novorozeně a já se ponořila do zavakuovaných pytlů s malým oblečením po naší dcerce a vybírala neutrální věci, které se hodí i na chlapečka.
Na internetu mám složku, kam si schovávám odkazy na položky, které je potřeba ještě dokoupit a vymýšlím plány, jak to zařídit, abychom v den porodu měli k dispozici auto (to naše staré se rozpadlo a trošku potrvá, než budeme mít nové).

Vypadá to jako velké plánování, kterému se věnujeme celé dny :-D
Ale říkám si, že stejnou měrou bych se měla zaměřit i na Boha. Měla bych mu dávat mnohem více pozornosti než pozemskému životu. Ale také si říkám, zda je to možné, zda je člověk opravdu schopný se oprostit od pozemského a myslet jen na nebeské...

zdroj obrázku

Vy ženy, určitě víte, že mateřské pudy jsou silné. Takže představa, že bych se oprostila od svých dětí a myslela jen na Boha...je pro mně dost nepředstavitelná. Ale já si myslím, že něco takového po nás Bůh nechce. Dal nám manžela, dal nám rodinu a dal nám také možnost mít děti. Naším úkolem je být svému muži oporou, pomocníkem. Měly bychom se starat o společnou domácnost a starat se o naše děti. Být pro ně milujícím rodičem, učitelem, ale i přítelem. Je to naše role přímo od Boha. A tak si myslím, že není špatné, když plánujeme, jak to všechno skloubit a vymyslet, aby vše fungovalo.

Zároveň bychom však měli své rodině a hlavně svým dětem být dobrým příkladem a žít tak, aby bylo vidno, že Bůh je součástí našeho života. Pokud něco plánujeme, měli bychom se ptát Boha, zda je to i jeho vůle. Zda to není jen náš rozmar, toužebné přání či prostě materialismus. Naše děti by měly vidět, že je možné věci plánovat, ale také, že je potřeba se spoléhat na Boha, který nám tyto věci může dopřát. Měly bychom ukazovat svou vděčnost a děkovat Bohu i za maličkosti. Protože vše co máme, to vše jsou dary přímo od něj.

Moc si přeji, aby se mi tohle dařilo a jen budoucnost nám ukáže, zda ano.

Přeji krásnou podzimní neděli s Bohem.
Monika