V týdnu jsem měla sraz s kamarádkami a protože jsme se viděly po dlouhé době, bylo co probírat :-D No ano, jsme ženy, takže nám to trvá déle a informací je hodně....takže kdyby se takhle viděl s někým můj manžel, tak do hodiny ví vše podstatné a může jít domu. Ale to my ne, takže jsme si povídaly u nás doma, pak v pizzerii, kam jsme se přesunuly
(děkuji manželovi, že se skvěle postaral o dcerku a já mohla takto "flámovat" ) a pak ještě asi přes hodinu před naším domem, kam mně kamarádky doprovodily, protože auto zůstalo u nás.
Bylo to moc fajn a já se příjemně pobavila. Co mně však zaujalo bylo to, jak se jedna z kamarádek vyjadřovala o svém manželovi. Byla přehnaně kritická ohledně schopností manžela postarat se sám o jejich společnou dcerku. A tak jsem zavzpomínala, kolikrát se mi stalo, že jsem byla při hovoru, kde byli kritizováni partneři, manželé a já přitom zjistila, že nemám co vytknout. Ne, nemám doma robota, který je přesně naprogramovaný a dělá věci přesně tak, jak si já představuji. Ale na druhou stranu svému muži maximálně důvěřuji, věřím, že ví co dělá a rozhodně bych ho nechtěla za nic kritizovat.
Proč je vlastně tak časté, že jsou ženy s muži tak nespokojené. Přece není možné, že by si jich tolik našlo špatného muže a musely takhle remcat. Já osobně to beru tak, že jsem si vzala úžasného manžela, který mně má rád a já jeho. Ale zároveň ho beru také jako hlavu rodiny a když se o něčem nemůžeme rozhodnout, nechám to nakonec na něm. Nemusím mít poslední slovo. Jsem ráda, že bere mé připomínky na vědomí a že k nim přihlíží. Nepotřebuji nad ním vyhrát a cítit se tak líp. Je také mužem, kterému jsem slíbila v den svatby svou lásku, svou podporu a pomoc. Proč bych to teď najednou neměla dodržovat. Je teď snad víc moderní být nezávislá na svém muži, dokazovat mu, že vše zvládnu sama a prezentovat se tak svému okolí? Jestli je to opravdu tak, pak to není nic pro mně. Já jsem moc ráda, když se mohu o svého muže opřít, když v některých situacích převezme kontrolu a já se cítím bezpečně a opatrovaná. Jsem šťastná, když vidím nadšenou dcerku, která s ním stráví celý den na výletě a neřeším co všechno se mohlo stát, když jsem ji neměla u sebe.
V Bibli se píše o tom, jak se máme ke svým mužům chovat. Že je máme mít v úctě a lásce. A když si někoho beru za manžela, skládám tento slib i před Bohem (ať je to v kostele, na úřadě nebo na rozkvetlé louce).
Ježíš v
Matouši 19: 4-6 říká:
"Copak jste nečetli," odpověděl jim, " že Stvořitel je od počátku ´učinil jako muže a ženu´ a řekl: ´Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo´? A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj."
A tak bychom si měly dát velký pozor při výběru partnera, protože je to životní krok, který nelze jen tak vzít zpátky. A pokud už jsme v manželství, měly bychom toto pouto opatrovat, posilovat a budovat spolu se svým mužem.
Pěkný den s Bohem,
Monika
