pondělí 31. srpna 2009

Adam a Eva

Miluju svého muže. Ano, já ho po dvaceti letech miluju. Já jsem s ním šťastná, těším se na něj, často na něj myslím a jsem ráda, když mě vezme kolem ramen - přesně jako před dvaceti lety.

Na druhou stranu mě někdy štve a někdy mu já asi lezu pěkně na nervy. Občas si rádoby šeptem vyměňujeme názory, občas trucuju, tudíž nemluvím (nejlepší trest pro muže, který znám .... Holky, pozor! - nejhorší trest = mluvit, mluvit, umluvit :-)))) ... Jenže i když se pohádáme, dlouho to nevydržíme, já se většinou rozesměju a Honza mě obejme. Jsem šťastná, že ho mám a neskromně si dovoluju tvrdit, že je taky rád, že mě má. Je nám spolu prostě hezky, i když se musíme prokousávat spoustou problémů, i když musíme společně zvládat pubertu svých dítek... Tak je to všude, každý má svoje radosti a svoje trápení.


Problém je, když si člověk myslí, že z těch problémů vyklouzne rozvodem, útěkem, rozchodem ...


Mám pár smutných zkušeností z nedávné doby. Tři děti, tři rozchody rodičů.

... David se zbláznil, na hlavě má "kokrhel", v uchu náušnici, na očích tmavé brýle, takový fajn kluk to býval - to asi puberta. Pravda je jinde - kohouta a veškerá "cingrlátka" nasadil v době, kdy si jeho táta našel milenku, doma nastaly hádky a byla podána žádost o rozvod. Takhle se s tím vyrovnává, takhle rebeluje, takhle na sebe upozorňuje, protože je nešťastný. Má rád mámu i tátu. Nechce cizí ženskou, chce svoje zázemí a svoje bezpečí. Ztratil ho a s ním i půdu pod nohama...

.... Míša ... Co se děje? Proč musí dělat reparát z dějepisu? Proč je vystrašená, když se s ní holky tenhle týden setkaly? Rodiče se rozvádějí a táta v noci mámu zbil tak, že musela utíkat na policii.
Kde je její zázemí, kde je láska mezi tátou a mámou? Nic už pro ní nebude jako dřív ... A to, že propadá jenom z dějepisu, je zázrak.


... Jirka ... máma opouští dva syny a manžela. Našla si totiž přítele ... Jirka si nechává obarvit vlasy načerveno, nechává si potetovat celé tělo - od lýtka přes záda až po rameno. Je to moc hodný kluk, ale jinak se s touhle tragédií vyrovnat nedokáže. Jak asi bude celý život pohlížet na "ženský"? Bude jim moc věřit?


Vím, že moje děti přesně vycítí, když jsme s Honzou "ve při", a to se nikdy nedohadujeme před nima, snažíme se zakrýt rozladění nebo smutek.
".... mami, tys brečela, viď? ..., ".... proč jste smutný?....", "... vy se na nás zlobíte ...?" Dítě má vždycky pocit, že se to týká jeho, že za neshody může ono. Vidím, že jsou naše děti nervózní, když my nejsme úplně o.k. A vidím, jak jsou šťastný, když se s Honzou smějeme, když se škádlíme, když mě obejme. ...


Nikdo z nás není dokonalý. Nikdo není dokonalá manželka nebo dokonalý manžel. Bůh dal Adamovi Evu, aby nebyl sám, aby byl šťastný, aby mu byla požehnáním. Ona to ale hned zkazila a svojí zvědavostí zatáhla sebe i Adama do pěkné "šlamastiky". Bůh ví, že budeme dělat chyby, ví, že se nám ne vždycky bude dařit, ale přeje si, abychom se snažili. A taky abychom se milovali.
Takže, když milujeme Boha a prosíme ho za odpuštění, stejně tak bychom měli milovat svoje Adamy (nebo Evy) a umět je poprosit za odpuštění, když uděláme chybu. Pak budeme šťastní my, a pak můžou být šťastné i naše děti.
Hospodin Bůh také řekl: "Není dobré, aby člověk byl sám, opatřím mu rovnocennou oporu"
1.Moj 2:18

Pavla

pátek 28. srpna 2009

Trénink

Máme tu konec prázdnin a pro mnohé z nás to znamená, že už máme hlavní dovolenou za sebou. Jelikož můj manžel Honza je učitel, naše dovolené probíhají obzvlášť o prázdninách a tak je teď vcelku jasné, že mě už moc volna nezbývá. Zato těch zážitků :-)
Letos jsme se vydali do Rakouska. Honza kromě matiky učí také tělocvik a tak si asi dovedete představit, že jeho představa výletů do hor se podstatně lišila od mých skromných procházek po okolí :-) Ale ne, já se rozhodla, že Honzu opravdu překvapím a ty hory prostě vyšlápnu. A protože jsem člověk netrénovaný, začala jsem s posilovnou. Pak jsme si dali s Honzou dva výlety u nás v Čechách na provětrání plic a nohou a já doufala, že mě ty Alpy neskolí.A neskolily! Opravdu jsem Honzu překvapila, protože jsem po horách běhala skoro jako kamzík (tedy koncem týdne určitě). Můj trénink se vyplatil a já byla šťastná jako blecha. S tréninkem zvládneme opravdu hodně. Ať trénujeme tělo na tůry nebo třeba mozek na zkoušky, bez pořádné přípravy nám to moc nepůjde.
A pro mě je třeba i tréninkem číst Bibli. Vzpomínám si na své začátky, kdy jsem ani netušila, jak jdou knihy Bible za sebou. Každý si uměl najít správnou pasáž v okamžiku, ale já nejdřív nalistovala obsah a...byla pěkně pozadu. A takhle je to se vším. Když jsem se kolem sebe dřív podívala, viděla jsem stromy, květiny, kameny, potoky, zvířata. Ale teď, když se kolem sebe podívám, tak vidím stromy, květiny, kameny, potoky, zvířata a to vše jako Boží stvoření. Jako nádheru, která sama vypovídá o tom, že v ní Bůh přebývá. Boha nemusíme vidět v pozlacených kostelech. On je všude a tím, že své oči budeme trénovat čtením Bible, ho uvidíme mnohem jasněji a zřetelněji.